Kdy přišla informace, že bude pohárový duel proti Slavii tvým druhým ostrým startem za A-tým?
Dozvěděl jsem se to poměrně pozdě, kvůli tomu, že jsem byl před nějakou dobou zraněný. Čekalo se, jak na tom zdravotně budu, do zápasu se s tím jít dalo, tak jsme to riskli a tři dny zpět se rozhodli, že budu chytat.

Jak jsi to prožíval? Nový stadion, osmifinále poháru, zvučný soupeř… byla tam nějaká nervozita?
Člověk nějakým způsobem nervózní je, ale nijak více jsem to nevnímal. Spíše jsem si užíval to, že jsem před vlastními fanoušky – v takovém zápase jsem měl vlastně premiéru. Vzhledem k tomu výsledku to sice úplně nevyšlo, ale kdyby nám někdo řekl, že se Slavií budeme hrát prakticky vyrovnaný zápas až do prodloužení, kde prohrajeme, tak bychom to asi brali. Ale po těch odmakaných 120 minutách to mrzí, kluci do toho dali všechno a je tedy velká škoda, že jsme to nedotáhli do penalt, kde by to bylo vabank.

Začátek zápasu nebyl pro vás vůbec snadný, hned ve 4. minutě jsi se musel vytáhnout proti nepříjemné střele Tomáše Vlčka…
Samozřejmě to každému brankáři pomůže, když je jeho první dotek s míčem povedený, ať už nějaký zákrok nebo povedená rozehrávka. To mě do zápasu nastartovalo.

Fungovala ti dobře i komunikace se spoluhráči a obranou?
Za mě ano, důsledkem pak bylo i to, že jsme soupeře do větších šancí tolik nepouštěli, tým to skvěle odskákal, odbránil. V tomhle ohledu jim nemůžu nic vytknout.

Máš několik startů za rezervní mužstvo, šel jsi do poháru s tím, že se ukážeš a řekneš si třeba i o premiéru v lize?
Za béčko jsem chodil, abych měl nějakou praxi, tenhle duel už více připomínal ligu. Snad jsem nezklamal trenéry, když mi dali důvěru. Třeba se v budoucnu poperu i o první ligový start.

Dokážeš nějakým způsobem popsat gól v prodloužení, který rozhodl?
Přicházel tam centr z pravé strany, Wallem se dostal k hlavičce a já byl připraven, že míč seberu. Vzhledem k tomu terénu se ale bohužel neodrazil a svezl se mi jenom pod rukavicemi do branky.

Musel to být asi velký pocit zmaru…
Když zavřu oči, tak stále vidím tu situaci. (smích) Podíval jsem se do hřiště a viděl jsem celý tým, jak leží na trávníku, to mi přišlo jako zlý sen. Po tolika minutách nás porazí vlastní hřiště...

Navíc jste už mohli pomýšlet na penalty, kde jste se mohli pokusit o překvapení.
Bylo to kousek, sahali jsme po nich. Je škoda, že nás o to připraví taková smolná situace, chtěli jsme to už ubránit, Slavia měla ohromný tlak, dokázala to prostřídat. Teď už to nezměníme, musíme se soustředit na další zápas, proti Baníku to bude ještě důležitější.

V 82. minutě jsi odkopával od branky, podklouzl jsi a nevypadal úplně stoprocentně, o přestávkách se ti věnovali fyzioterapeuti. Co se tam stalo?
To se týče toho předchozího zranění. Měl jsem natažený vaz v kotníku, léčil jsem to celé přes měsíc. Riskli jsme to, sám jsem chtěl chytat, protože mi bylo nastíněno, že bych chytat mohl. A já jsem samozřejmě mladej blázen, tak jsem tu rekonvalescenci trochu urychlil. (smích) Možná toho budu litovat, ale zpětně, když vím, jak ten zápas dopadl, tak jsem rád, že jsem mohl být připraven. Trochu se mi to ale vrátilo, nebylo to stoprocentně doléčené.

Další dny to tak bude celkem bolet…
Asi jo, chvilku strávím v posilovně místo hřiště. Ale když se dívám na počasí venku, tak mi to asi ani nevadí. (smích) Samozřejmě vtipkuji, radši bych byl zdravý, ale počasí teď fotbalu opravdu nepřeje.

Ve druhém poločase a prodloužení jsi stál v brankovišti, které bylo v mnohem horším stavu oproti tomu protějšímu. Jak to je pro gólmana náročné?
Co jsem se bavil s Mandym ze Slavie, tak říkal, že to je katastrofa. Je pravda, že celou dobu je to ve stínu, navíc bylo špatné počasí, nedávno ještě 10 centimetrů sněhu. Jenom projít se tam je o zranění, natož na tom hrát fotbal.

Bylo těžké chytat celých 120 minut v tomhle počasí?
Musím říct, že to pár dní dozadu bylo horší. Jestli bylo teď okolo nuly… dalo se to vydržet. Ale jak má člověk v sobě adrenalin, tak to nějak více nevnímá. Dalo se to snést, hřiště mělo úroveň, i vzhledem k tomu, jak to vypadalo týden zpět.