Co je jinak oproti době, kdy jste odcházel?

To je složitá otázka. Mládež Hradce jsem celou dobu sledoval, ať už jako soupeře, nebo jsem vybíral hráče do reprezentace.Hodně jsem komunikoval s Lubošem Prokopcem... Kroky, které se tady dělaly, byly určitě k lepšímu. Pro mě je důležité je dotáhnout a potěšující je, že se objevilo tolik odchovanců v prvním utkání sezony proti Táborsku, navíc to tam zvládli velmi dobře. Materiální vybavení a plochy jsou úplně jinde, než jaké byly za nás. Jediné, co se nezměnilo, je hlavní stadion.

Co vaše práce šéftrenéra mládeže obnáší?

Metodiku tréninkového procesu týmů U7 až U19. Vytváříme celistvý kolektiv trenérů od těch nejmenších po devatenáctku. Máme společný cíl vychovávat hráče – chceme samozřejmě vyhrávat, ale ne za cenu destrukce. Rozvíjíme fotbalisty, kteří vědí, jak se mají chovat na hřišti, budou připraveni po všech stránkách, které sportovní výkon obnáší, a budou připraveni naskočit do áčka. Je to dlouhodobá cesta, každopádně když jsem tady tři měsíce od března do května dělal analýzu mládeže, viděl jsem u trenérů neskutečný entuziasmus. Chtějí, jsou zapálení. Já bych jim chtěl vytvořit podmínky, aby to mohli naplňovat. Když mě vedení klubu oslovilo na tuhle funkci, všechny ostatní nabídky jsem shodil ze stolu, protože mě to nadchlo. Chci aplikovat zkušenosti, které jsem nasbíral.

Co budete měnit?

Hodně věcí se už změnilo. Dorost se přestěhoval na Bavlnu, kde má zázemí. Na Dukle se dělá zavlažování a upravuje se okolní plocha. Trenéři mají svou kancelář, ve které nás sedí šest. Chodí tam šéftrenér přípravek, šéftrenér žáků a společně chceme najít správnou cestu k tomu, abychom hráče vychovávali.

Viděl jste toho hodně v zahraničí. Co budete aplikovat v Hradci?

Mám hodně poznatků, ale chtěl bych je přizpůsobit českým hráčům. Nelíbí se mi, že se někdo zhlédne v Ajaxu, v Barceloně, v Salcburku... Hlavně finanční podmínky tam jsou úplně jiné. Byl jsem na dvaceti stážích, mám přes sto padesát zápasů na lavičce reprezentace – jako hlavní i asistent v kategoriích od U16 do U20 – a měl jsem možnost mluvit se spoustou trenérů a funkcionářů. Viděl jsem mnoho akademií, na některých stážích jsem byl třeba deset dní, ne dva nebo tři. Chodil jsem do tréninků, komunikoval jsem se šéfy jednotlivých klubů. FC Porto, Boavista, Benfica, Sporting, Ajax, Lugano... Tyhle informace jsem si skládal a zkoušel jsem je v tréninkovém procesu. Třeba Aleš Matějů se dokázal pod vedením Václava Černého přizpůsobit a už v sedmnácti letech o něj byl zájem ze zahraničí. Tohle je cesta, kterou bych chtěl trenérům ukázat, a vytvořit kolektiv, ve kterém ji budeme razit společně.

Které poznatky jsou pro vás nejdůležitější?

Hodně jsem sledoval, jak se měnil německý fotbal, a viděl jsem, jaké principy v něm nastavil Matthias Sammer. Viděl jsem, jak se zlepšovali Švýcaři nebo Rakušané. A jedině Němci a Belgičané u toho vydrželi. Ve Švýcarsku a Rakousku probíhá taková sinusoida, protože tam nejsou tak důslední jako Němci. A tuhle důslednost bych sem chtěl přinést. Důslednost a práci s detailem.

Co chcete nastavit? Jaroslav Hřebík říká, že u mládeže je důležité vědět, jaký fotbal se bude hrát za pět let, a podle toho trénovat.

S Jardou Hřebíkem jsem měl možnost pracovat u reprezentace, byli jsme spolu na stážích... Nevím, nakolik je člověk schopný říct, jak bude fotbal vypadat za pět let. Jarda tvrdí, že to umí, ale já to nedokážu posoudit. Chtěl bych, abychom si nastavili krátkodobé a dlouhodobé cíle a pracovali každý den. Abychom si za tím důsledně šli, abychom u hráče v tréninkovém procesu nic nezanedbali. Na to je potřeba dobré plánování. Od Milana Bokši jsem se naučil, jak důležitá je zpětná vazba. Viděl jsem spoustu trenérů, kteří přijdou, něco si naplánují, ale už se neohlížejí zpátky za tím, z čeho by se měli poučit. S trenéry se tedy bavíme o plánování, ale i o vyhodnocování tréninkového procesu v zápase. A liší se to podle kategorií – není možné, aby nám patnáctka trénovala stejné věci ve stejné zátěži jako devatenáctka. Proto máme každý měsíc měření a vážení, abychom u hráčů, kteří rostou, nezanedbali koordinaci.

Jak by podle vás měl vypadat odchovanec Hradce, který vyjde z akademie?

Jako komplexně připravený hráč, který má spoustu správných návyků – technických, taktických i rychlostních. Samozřejmě záleží na talentu, na spoustě dalších faktorů. Aby když fotbalista přijde do áčka, nemusel mu trenér vysvětlovat, že se z taktického pohledu má záložník chovat tak a tak, obránce tak a tak, jak se chovat v útočném pásmu, jak v obraném, jak při zisku míče, po něm... To jsou fotbalové věci, ale my musíme nastavit i to, abychom eliminovali zranění u kluků, kteří po čtrnácti letech rychle rostou. Když budou zranění, nemůžeme je rozvíjet. Už před mým příchodem se tady rozjela spolupráce s panem doktorem Suchánkem a v celém klubu je správně nastavená výživa. To je u hráčů velký problém – musí se s nimi o ní pořád mluvit. Zároveň je nechceme přetěžovat, proto budeme mít pravidelné testování.

Jak je pro vás důležitá charakterová a intelektuální stránka hráče? Dbáte třeba na školní prospěch?

To je jeden z předpokladů. Ve chvíli, kdy hráč sám k sobě není důsledný ve vzdělání, je to špatně. Nemusí být každý chytrý, nejde, aby měli všichni samé jedničky, ale musejí do školy chodit. To je ta důslednost, kterou si pak přenesou do tréninku a do zápasů a cítí zodpovědnost za sebe a za tým. Je to strašně důležitá věc, ale zároveň, pokud tohle hráči neuvidí od trenérů, také utečou do pohodlí. Takže to začíná u trenérů. Musíme být důslední sami na sebe, a když to hráči uvidí, přijmou to.

Slovo důslednost opakujete dost často...

Ano. Důslednost, důraz na detail, zpětná vazba. A typologické vyhledávání hráčů na posty. Každý musí být trénovaný na dva tři posty, protože nevíme, kde skončí ve dvaceti. Jako útočníci Matěj Vydra nebo Venca Kadlec, kteří pak hrají ze strany. Ale od určitého věku musí mít každý jasný svůj stěžejní post. Od sedmnácti osmnácti let už musejí trénovat vyloženě na něm a my budeme vědět, že tohle je typologicky hráč, který se na něj hodí. Abychom neživili stopera, který bude mít 179 centimetrů, ale takového, který má 185 a víc, dobrý výskok, čtení hry...

Pochválil jste, kolik odchovanců nastoupilo v prvním zápase sezony v Táboře za áčko. Máte nějakou metu, kolik by jich akademie měla vyprodukovat každý rok?

Tvrdím, že když se každý rok povede jeden hráč, je to nadstandardní. Tady se vždycky pracovalo dobře s mládeží – ať už to jsou současní trenéři, nebo legendy: pan Škorpil, který mě trénoval a já jsem si od něj odnesl spoustu věcí, pan Černík, pan Souček, Luboš Prokopec... Chtěl bych, abychom nejen vychovávali hráče, ale taky trenéry. Proto jsme před podpisem smlouvy a měli bychom nastavit vnitřní školení koučů všech kategorií.

Jak je pro vás důležité brát na místa trenérů mládeže bývalé hráče Hradce jako Filipa Klapku, Davida Homoláče nebo Marka Kuliče?

Jasným příkladem ze zahraničí je Ajax. Nejlepší je, když to je odchovanec klubu, který k němu má vztah, ale musí fungovat morální stránka, profesní stránka... Když hráč skončí, není z něj hned trenér. Měl by jít postupnými kroky, učit se a třeba jako asistent přenášet na hráče zkušenosti z ligy. V Ajaxu jsem se bavil s Markem Overmarsem, ten mi říkal, že odchovance v těchhle funkcích chce, ale jakmile se neosvědčí – nepracuje na sobě nebo nefunguje lidsky, nemá předpoklady –, pak se koukají mimo region. To by měla být cesta.