„Hráč vyšší postavy, s vysokým čelem. Jeden z galerie našich nejslavnějších záložníků moderního pojetí. Skvělý hlavičkář, nekompromisní bojovník,“ popisuje Jiřího Hledíka Zdeněk Šálek v knize Slavné nohy – českoslovenští fotbaloví reprezentanti. Nenechme se zmást použitím slova záložník – Hledík hrál v době, kdy se ze systému se dvěma obránci přecházelo na tříobráncový, mezi dva původní beky se stahoval právě jeden ze středopolařů.

A Hledík se stal naprostým vzorem pro to, jak má takový pilíř obrany vypadat. Byl rychlý, přitom tvrdý a neústupný, ve vzduchu těžko nacházel vyrovnaného protivníka. „Obejít jste ho mohli jen fotbalově, narážečkou. Zásadně nedělal hrubé chyby. A když jste se s ním dostal jako útočník do souboje, bylo to jako narazit do skály,“ popisuje hradeckou ikonu Václav Mašek, jeden z nejslavnějších hráčů v historii Sparty.

Právě dres Letenských Hledík oblékal (předtím působil ve Slavoji Pardubice, Křídlech vlasti Olomouc a ÚDA Praha) – a Sparta ho připravila o jeden z vrcholů kariéry. Když v roce 1958 požádal o přestup do Hradce z rodinných důvodů, vedení mu nedalo svolení a obránce nesměl hrát po dobu jednoho roku, než vyprší jeho karenční doba. Svaz byl neústupný, a tak účastník MS 1954 přišel o světový šampionát 1958 ve Švédsku, kam by jel v devětadvaceti na vrcholu sil. Do reprezentace se pak sice ještě vrátil, dokonce vstřelil důležitý gól proti Skotsku v roce 1961, který pomohl týmu k postupu na MS do Chile, na stříbro odtamtud si však nesáhl. Výkonnostně by stačil, ale soudruzi usoudili, že „nemá dostatečný zájem o národní mužstvo“, a přednost dostali mladší. V československém dresu i tak stihl Hledík zajímavé momenty – v roce 1956 byl na hřišti, když Československo v Budapešti porazilo fenomenální Maďary 4:2, ve stejném roce se před 130 tisíci diváků na Maracaná radoval z výhry nad Brazílií 1:0.

V dresu Hradce se Hledík stal legendou. Fanoušci oceňovali jeho spolehlivé výkony a milovali ho za to, jak si působení mezi Votroky doslova vydupal. Co ho to stálo, už víme. „Když přišel, koukal jsem na něj jako na boha. Říkal jsem si ‚Pane jo, já mám hrát s Hledíkem!‘ Měl jsem k němu velkou úctu a respekt soupeřů byl v každém zápase taky jasný. Všechno zezadu řídil, byla pro mě čest s ním hrát,“ vzpomíná na něj spoluhráč Ladislav Pokorný.

Stoper s reprezentačními zkušenostmi měl v týmu, který v sezoně 1959/1960 šokujícím způsobem vyhrál titul, jako jediný blízko k označení „hvězda“. A patřil mezi opory i v následující sezoně v zápasech PMEZ proti Panathinaikosu Atény a FC Barcelona.

Za Hradec nastoupil ke 149 utkáním v I. a II. lize, vstřelil v nich 10 gólů. Oficiální rozlučkový zápas sice odehrál na hřišti U Nemocnice v červnu 1966 proti Chemii Halle (za jeho jedenáctku nastoupili mj. Masopust nebo Novák), ale ještě se nechal přemluvit k návratu a na jaře 1967 v osmatřiceti letech neúspěšně pomáhal k záchraně nejvyšší soutěže. Jako hrající kouč pak působil v B týmu Spartaku Hradec, trénoval i v Jaroměři a ve Dvoře Králové. Po konci kariéry pracoval v prodejně nábytku ve Skladištní oblasti. Zemřel 25. dubna 2015.