Jaký pro tebe byl první půlrok ve funkci šéftrenéra dorostu?

Z osobního hlediska jsem spokojený, protože jsem měl k ruce výborné spolupracovníky. Jsou vedle mě zkušení borci, všemu šéfuje Aleš Čvančara. Je cítit sounáležitost, fandíme jeden druhému. Všechno bylo díky tomu jednodušší. Navíc spousta věcí už byla nastavena, takže jsem nasedl do rozjetého vlaku a mohl implementovat nějaké nové věci.

O co šlo?

Podařilo se zavést individuální tréninky, to bylo klíčové. K týmovým jsme dokázali přidat až šest individuálních jednotek týdně. Je to strašně důležité ve vývoji mladých hráčů. Klukům to pomohlo, úspěšně se to rozjelo a v jarní části bychom chtěli nabalovat další věci, aby hráči mohli maximálně rozvinout svůj talent. V týmových trénincích nemůžou individuální činnosti tolik rozvíjet už jen kvůli času. Na individuálních trénincích je maximálně deset lidí, trenéři můžou daleko víc opakovat činnosti, které potřebují.

Jaký byl o tuhle novinku zájem mezi hráči?

Ze začátku, když to bylo úplně nové, byl větší. Ani nám nestačila kapacita. Pak to trochu klesalo, ale pořad jsme tréninky naplnili ze tří čtvrtin. Krásně se ukázalo, kdo má zájem pracovat na sobě. Někteří kluci chodili pravidelně každý týden. U každého máme analyzované silné a slabé stránky, takže víme, na čem dělat. Od jarní části bychom chtěli část tréninků udělat povinných, aby kluci chodili na činnosti, které jim tolik nejdou.

Na co se v nich zaměřujete?

Prakticky na všechno – s výjimkou fyzických dovedností, které můžou kluci pilovat pravidelně v posilovně s Vaškem Diveckým. To už funguje delší dobu. Individuální tréninky jsou většinou zaměřeny na herní činnosti jednotlivce: první dotek, přihrávku, střelbu, slabší nohu a podobně.

Účast je naprosto dobrovolná, nebo ji některým hráčům doporučujete?

Určitě jsme nikomu nic nepřikazovali. Všichni trenéři měli za úkol provést osvětu – kluky navést, aby si k tomu našli cestu sami.

Těšilo tě, když zájem ze začátku převyšoval kapacitu?

Příjemně mě to překvapilo. Připravili jsme sdílenou tabulku, v níž se kluci mohli přihlašovat. Bylo i pro mě celkem zajímavé sledovat, kdo se přihlásí. Měl to jako takovou hru – a měl jsem dobrý pocit, když se trénink rychle plnil. Tréninky jsou před týmovými, z časového hlediska to nemůže vyhovovat úplně všem. Uzpůsobili jsme to, aby měli všichni šanci se na tréninky dostat, i když není z logistického pohledu možné, aby všichni stihli sto procent.

Asi je ještě brzy na to říct, jaký mají individuální tréninky přínos, že?

Je to předčasné, půlrok je strašně krátká doba. Navíc četnost nebyla taková, nedalo se toho stihnout tolik.

Jak se díváš na výsledky dorosteneckých týmů uprostřed sezony?

Pro nás je stěžejní to, jak kluci hrají. Na U16 je znát, že přechod na dorostenecký fotbal ze žáků je náročnější. Kluci se seznamují s principy, které už teď implementujeme i do žákovských kategorií při čtvrtečních trénincích. Je to pro ně nové. Ze začátku to vypadalo, že bude všechno v pohodě, že si to rychle sedne. Pak přišly nějaké problémy, možná toho bylo na některé kluky moc. Ke konci podzimu se to zase lepšilo, myslím si, že to půjde určitě nahoru.

A sedmnáctka, osmnáctka, devatenáctka?

U sedmnáctky to mělo hodně podobný vývoj. Možná i proto, že přišel nový trenér Filip Klapka. Nějakou chvíli si to sedalo, ale kluci odehráli vynikající zápasy a myslím si, že v soutěži obstáli na výbornou. Osmnáctka neměla ze začátku výsledky ideální, ke konci se už kluci zvedli a jsou bez problému uprostřed tabulky. Mají klid pro jaro a nebudou se stresovat bojem o udržení. Můžou se spíš dívat nahoru. S devatenáctkou panuje velká spokojenost – kluci jsou šestí, ztrácí tři body na třetí místo. Herně je to asi podobné jako u všech dorosteneckých kategorií, lepší výkony střídaly ty horší, ale vesměs to bylo spíš pozitivní. Soutěž je těžká a je dobře, že kluci mají nahráno.

Jak aktuálně funguje herní návaznost od mládežnických kategorií po A tým? V dorostu je spolupráce s áčkem logicky nejvýraznější, že?

Ano, u dorostenců to běží stoprocentně rok a půl. Před půl rokem jsme začali na návaznosti pracovat už v patnáctce, aby to šlo už od žáků. Teď to budeme řešit i s béčkem Karla Krejčíka, který na to má pozitivní pohled. Schémata, návaznost, co bychom chtěli hrát, to by mělo fungovat napříč kategoriemi. Kluci nebudou po přechodu výš koukat, co se po nich chce, ale plynule navážou na to, co hráli v předchozích kategoriích.

Jakým fotbalem se mladí Votroci mají prezentovat?

Chtěli bychom hrát kombinačně odzadu, ale zase ne za každou cenu. Já si ani nemyslím, že je to ve vrcholovém fotbale možné – to vidíte i na světových klubech jako Barcelona nebo Liverpool, že i když chtějí hrát odzadu, někdy dlouhý balon přijde. A nemyslím si, že je to na škodu – k fotbalu to patří. Chceme kluky učit konstruktivní rozehrávce odzadu, máme nastavené principy součinnosti krajních záložníků, krajních obránců, středních záložníků. Výměnu místa, prolínání mezi řadami. Rychlý přechod do útoku při zisku míče a samozřejmě rychlé přepínání z útočné do obranné fáze a naopak. To je v dnešním fotbalu strašně důležité.

Na webu uveřejňujeme pravidelné sestřihy nejlepších akcí našich mládežnických týmů. Je na nich něco z toho podle tebe vidět?

Na některých akcích je rukopis vidět, samozřejmě jsme rádi, když se tam objevuje. Máme i výhodu v tom, že jsme s ostatními trenéry společně v kanceláři, pravidelně se tři čtyři hodiny před tréninkem scházíme a rozebíráme videa ze zápasů. Ukáže se nám spousta detailů a klukům pak ty situace ukazujeme, aby to, co jim říkáme, viděli i názorně.

V létě z devatenáctky vyšel silný ročník, je teď v dorostech nějaký podobný?

Částečně jsme byli v napětí, jestli ročníky 2001 a 2002 dokážou na předchozí silný ročník navázat. Ale musím říct, že jsem byl příjemně překvapený. Kluci to zvládli, objevili se noví lídři, i podle umístění to dokázali uhrát famózně, poprali se s tím skvěle. V každém ročníku máme velmi zajímavé hráče. Určitě se nemusíme bát o budoucnost.

Už pravidelně se dorostenci zapojují do přípravy s áčkem, tahle zimní pauza nebude výjimkou. Jak tenhle směr vnímáš?

Jsem za to strašně rád. Je to odměna pro hráče i pro nás trenéry, motivace pro práci v mládeži. Kdybychom nevychovávali hráče pro dospělý fotbal, nemuseli bychom to dělat. Spolupráce s Frťou je na skvělé úrovni. Máme všichni před sebou cíl a motivuje nás to. Kdybychom ve všech dorostech skončili na prvním místě, ale žádný hráč se nedostal do áčka, můžeme se poplácat po ramenou, ale k ničemu to není.

S čím se kluci po trénincích v áčku vrací?

Dává jim to velkou motivaci. A odhalí jim to, že dospělý fotbal je úplně o ničem jiném. Najednou je všechno důraznější, mnohem rychlejší, nikdo se s nimi nemaže. Mají to těžké a musejí se s tím porvat. Jen nejsilnější to zvládnou. Ale je nutné, aby poznali, že to takhle funguje. V dorostu je to ještě někdy takový dětský fotbal, realita je úplně jiná. Hodně podobné pocity mají kluci, když přijedou z reprezentačních srazů.

Mládežnických reprezentantů máme celou řadu.

Ano, když teď přijel Daniel Kutík ze srazu šestnáctky po zápase s Německem, sám říkal, že je to úplně jiný sport. Tam najednou vidí, že má smysl to, co jim říkáme na tréninku, když je nutíme do rychlosti, preciznosti provedení. Tady jim často stačí poloviční úsilí, ani se nechtějí přemáhat. Je těžké dostat to do nich, když v pár zápasech nemusejí zabrat úplně naplno. Střet s realitou je strašně důležitý – dobře víme, jaká je úroveň dospělého fotbalu, a chceme je na ni dostat. Když ji sami poznají, jsou z toho vyjukaní. Jako by tomu částečně nevěřili, když to jen slyší od nás.

Je výhodou, že dorostenecké týmy trénují bývalí hráči se zkušenostmi z ligy i reprezentace?

Je to strašně důležité. Naši trenéři mají obrovské zkušenosti a v lize odehráno spoustu zápasů. Hlavně každý z nich je jiná pozice: Kulda v devatenáctce útočník, Klapíno v sedmnáctce záložník, David Homoláč v osmnáctce obránce, máme gólmana Karla Podhajského. Tohle bylo pro nás důležité i při skladbě tréninků. Pro kluky je mnohem cennější, když se podívají, že ten, kdo jim rady předává, hrál třeba za reprezentaci. 

Znají kluci bývalé hráče či reprezentanty?

Hodně googlí. (směje se) Obecně o fotbale nemají moc hluboké ponětí, třeba světový fotbal tolik nesledují. To mě překvapuje, ale ukazuje se to napříč kategoriemi.

Doporučuješ jim, aby sledovali zápasy velkých týmů?

Ano. Většinou to jsou zápasy Ligy mistrů, ale má to dvě stránky: pokud kluk vstává v sedm hodin na trénink a zápasy končí v jedenáct, dá se pochopit, že u nich pravidelně sedět nebude.

Jak velkým problémem byl na podzim nedostatek asistentů u dorostů?

Problém to je velký. Není úplně jednoduché sehnat asistenty, není tolik volných trenérů k dispozici. Navíc musejí splňovat odborné i charakterové rysy, nechceme brát kohokoliv. Musí tam být trenérská symbióza. Kluci, kteří teď asistenty neměli, se s tím vypořádali skvěle, ale je potřeba na tom zapracovat. Každý trenér potřebuje dostávat i opačný názor nebo podporu, aby se on i tým mohl rozvíjet.

Bavili jsme se o podzimu – jaké novinky se u dorostů chystají na jaro?

Zásadní změny nebudou, budeme rozvíjet to, co tu je. Podařilo se nám nastavit týdenní cykly od přípravek až po B muže. Jedná se o rámcový plán optimalizovaný na věk hráčů. Plánujeme doplňovat detaily a vylepšovat současný systém.