V posledních zápasech nastupuješ za A tým pravidelně. Bereš to jako velký krok poté, co jsi po přechodu z dorostu byl spíš v juniorce a béčku?

Určitě jsem rád za to, že dostávám šanci. Je to velká škola, protože zápasy jsou o hodně rychlejší, je v nich víc soubojů a míň času na fotbalové věci. Snažím se ale co nejvíc přizpůsobit, abych se zlepšoval. A myslím, že moje výkony jdou nahoru.

V Juniorské lize bylo času víc?

Ano. Ve druhé lize protihráči rychleji dostupují, v juniorce jsem víc hrál fotbal. Soupeři tolik nepresovali, neměli tak zažité taktické věci.

Proto jsi neskočil rovnou z dorostu do áčka jako jiní? Třeba i Robert Jukl, který hraje na podobné pozici, se do A týmu prosadil o něco rychleji.

Oproti dorosteneckému fotbalu musím mnohem rychleji řešit herní situace. Tam jsem měl na všechno klidně dva doteky, teď musím častěji hrát z první. Rob je hodně soubojový hráč, hodně do defenzivy. Tomu to nedělalo až takový problém.

Vyznačuješ se velkou pracovitostí. Baví tě trénovat, jsi tréninkový typ?

Ano. Jsem typ hráče, který radši víc trénuje. I když jsem přetrénovaný, cítím se na hřišti líp, než když trénuju míň. Snažím se ke každému tréninku přistupovat jako k zápasu, protože je mi jasné, že jedině tak potom budu na zápas připravený.

Máš to v sobě odmalička?

Asi ano. Neměl jsem až tolik talentu, díky pracovitosti jsem se dostal tam, kam jsem se dostal.

Musejí tě někdy trenéři brzdit?

Chci hodně trénovat, ale zase to umím vyhodnotit. Znám svoje tělo, a když jsem unavený, nezůstávám na hřišti déle. Naštěstí jsem žádné velké problémy se zraněními neměl.

Jak často zůstáváš na hřišti po tréninku?

Často. Snažím se hodně pracovat na levé noze, protože vím, že mám nedostatky hlavně ve střelbě. Po tréninku zůstáváme na hřišti třeba s Milošem Kopečným, dám mu dlouhý balon do strany, on mi dá centr a já cvičím zakončení.

Od koho ze zkušených hráčů si bereš nejvíc?

Od Míni Černého. Ten se se mnou hodně baví o tom, jak se mám nabízet, pomáhá mi. Snažím se od něj pobrat co nejvíc fotbalovosti. A vzorem je pro mě právě i Miloš Kopečný – v tom, jak na sobě pracuje a jak se o sebe stará.

Co ti radí Milan Černý?

Hlavně abych se nebál hrát, což je nejdůležitější. Když jsme spolu na hřišti na tréninku, rozumíme si.

Nebát se hrát, to po vás hodně chce trenér Zdenko Frťala. Jak se na tom dá pracovat?

Podle mě je to všechno v hlavě. Když nás vidím na tréninku, jsme schopní všechno hrát na jeden dva doteky. Pak přijde zápas, bojíme se chyby, a kvůli tomu se někdy schováváme. Když nebudeme riskovat, šanci si nevytvoříme.

Snažíš se nějak speciálně pracovat s hlavou?

Nemyslím, že bych se nějak moc bál, ale vím, že když se mi jedna dvě přihrávky nepovedou, hraje se mi hůř. Snažím se to hodit za hlavu. Souhlasím s tím, že hlava je sedmdesát procent výkonu. Je tady větší tlak na výsledek než třeba v dorostu, ale já se prostě snažím, aby mě to hlavně bavilo.

Přemýšlíš o fotbale i ve svém volném čase?

Ano. Můj oblíbený klub je Chelsea, na tu koukám pravidelně. Snažím se ale fotbal sledovat v globálu a brát si něco od nejlepších hráčů z různých klubů.

Ptám se proto, že jsi kdysi spolupracoval s jedním fotbalovým blogem. Co tě k tomu vedlo?

To ano, ale už jsem s tím přestal. Není na to čas. Tehdy jsem viděl jejich videa, na kterých dělali taktické rozbory. Docela mě to zaujalo, dělali nábor, že by chtěli někoho vzít. Tak jsem jim udělal analýzu zápasu Manchester United – Chelsea, jim se to líbilo. Myslím, že na fotbal koukám jinak než ostatní – snažím se sledovat věci jako postavení hráčů.

Chtěl bys jednou být trenérem?

Bavilo by mě to. Mám i céčkovou licenci, ale zatím se soustředím na kariéru hráče.

Děláš si zápisky z tréninků?

Ne pravidelně. Když se mi líbí nějaké cvičení, poznamenám si ho. Ale že bych si zapisoval každý trénink to ne.

Od kterého trenéra sis vzal nejvíc?

V Hradci od Aleše Majera, který mě vedl v kategorii U16. Když to řeknu blbě, ten mě naučil hrát fotbal. Chtěl po nás hodně kombinace, první dotek... A nejvíc jsem si fotbal zamiloval pod Pavlem Matějkou.

Čteš fotbalové knížky?

Ano, četl jsem o Guardiolovi a o Mourinhovi. Guardiola je pro mě nejlepší trenér tím, že dokáže ze svých hráčů dostat maximum. I když vedou 5:0, hecuje je, aby všude byli brzy. A Mourinha mám rád proto, že dokáže hráče připravit mentálně.

A přemýšlíš o náplni tréninku?

Když se před ním v kabině bavíme, dokážu odhadnout, co budeme dělat. Podle toho, kdy hrajeme, co je za den... Vím, že když hrajeme v neděli, bývají třeba v úterý dva těžké tréninky, že když hrajeme v sobotu, máme ve čtvrtek třeba jeden lehčí. A dává mi to smysl.

Kromě studování tréninků studuješ taky vysokou školu, že?

Ano. Na Univerzitě Hradec Králové studuju tělovýchovu a český jazyk. Mám domluvený individuální plán, protože bych kvůli tréninkům všechno nestíhal. Baví mě to – v prváku máme plavání, volejbal, gymnastiku... Není to tak, že bych jen seděl ve škole, ale trénuju i praktické dovednosti. Díky tomu bych pak mohl být trenér nebo učitel tělocviku.

A ta čeština?

Ta spíš zbyla. (směje se) Chtěl bych si dát jen tělocvik, ale ten byl možný jen ve dvojoboru.