Jak hodnotíte svůj první půlrok ve funkci šéftrenéra Fotbalové akademie FC Hradec Králové?

Povedlo se nastavit určité principy výchovy mládeže, sladit tréninkový proces ve všech kategoriích. Podařilo se spolu s vedením připravit pro hráče a trenéry takové podmínky, aby měli možnost bezproblémově se připravovat. Dnes si nemůže nikdo na nic stěžovat, záleží jen na práci trenérů a hráčů. Do nich se snažíme dostat ještě větší chuť zlepšovat se a něco ve fotbale dokázat. A mně osobně se v klubu pracuje dobře. Cítím pozitivní atmosféru a soudržnost, jak nedávno zmiňoval Jiří Sabou. Stejně jako on vnímám, že všichni v klubu táhnou za jeden provaz.

Trenéři mládeže si pochvalují atmosféru, která mezi nimi panuje – říkají, že si navzájem mnohem víc pomáhají, sdílejí zkušenosti. Máte stejný pocit?

Nevím, jak to bylo dřív, ale jeden z mých prvních požadavků byl, aby trenéři fungovali spolu. Zavedli jsme společnou kancelář pro trenéry dorostu na Bavlně, trenéři žáčků sedí od listopadu v kanceláři na Háječku a přípravky na Malšovickém stadionu. Samozřejmě by bylo ideální, kdybychom se potkávali všichni v jedněch prostorech, jenže to logisticky nejde. Na druhou stranu hráči i trenéři takhle mají v sobě cíl dostat se do toho nejlepšího, což je v tuhle chvíli Bavlna. Propojili jsme tréninky žáků kategorií U12 až U15 a jejich trenéři se každý čtvrtek setkávají i s těmi dorosteneckými a s kondičním koučem. Předávají si zkušenosti a staví tréninkový proces. Důležitý byl v tomhle pohledu i projekt Coerver Coaching.

V jakém směru?

Proběhlo pět školení, pět jich proběhne na jaře. Trenéři se tam také poznají – nesedí ve škole, ale cvičí spolu, trénují se navzájem. Věřím, že do budoucnosti bude jejich vzájemná spolupráce ještě intenzivnější.

Jak jste spokojený s projekty dodávání svačin do ZŠ Sever a spolupráce se společností FitBee na výživě hráčů?

Svačiny jsou jednoznačně strašně důležité. Dřív byly nějaké automaty, kde si kluci koupili bagetu nebo tatranku, nebo nechtěli jíst to, co jim připravili rodiče. To znám z domova, syn taky nosil svačiny zpátky domů. Když je nad nimi nějaký dohled, tělo si na pravidelnou a správnou výživu zvykne a vyžaduje si ji. Spolupráce s FitBee je taky přínosná, jen narážíme bohužel na určité nepochopení od některých hráčů, kteří berou to, že si zapisují jídelníček, jako nutné zlo. Vidí to tak, že musejí dělat něco navíc, místo aby se na to dívali tak, že jim někdo chce pomoct. Závěr z toho vyjde asi až po roce spolupráce, mladší fotbalisté si na to zvyknou. Za mě – ti, kteří se chtějí jednou fotbalem živit, to musejí přijmout za své.

A jak reagují trenéři na školení Coerver Coaching?

Na to mám pozitivní zpětnou vazbu. U přípravek s tím pracovali hodně už dřív, teď si znalosti prohloubili. Snažíme se coerver využívat v žácích, objevuje se na dopoledních trénincích na základní škole Sever. Na hráčích je vidět progres, ale není to záležitost na dva tři měsíce, do tréninkového procesu musíme prvky coerveru zařazovat pravidelně. To děláme i v dorosteneckých kategoriích, kde je využíváme v soubojových cvičeních, orientaci v prostoru...

Jak jste spokojený s počtem trenérů u mládežnických týmů?

Hlavně jsem rád, že se Marek Kulič a Filip Klapka dostali na studium profilicence, že David Hamák a Petr Blažek budou studovat A licenci, Jakub Drapač ji už získal, Pepa Vlček udělal profilicenci mládeže. Takhle vzdělané trenéry v kraji potřebujeme, a pokud jde o jejich obsazení z pohledu vzdělanosti, jsme z pohledu licenčního řádu bez starosti. To moc klubů v republice nemá. Na druhou stranu nám chybí určitý počet asistentů, ty hledáme spíš mezi studenty a začínajícími trenéry, kteří se tady můžou učit. Ideální je, když někdo dělá pedagogickou fakultu, za čtyři roky může mít nabídku jít pracovat jako učitel na ZŠ Sever. Radši budeme dělat v menším počtu a vzájemně si pomáhat, než abychom tady měli víc trenérů, o jejichž přínosu bychom nebyli přesvědčeni.

Rozjela se i spolupráce s áčkem, na tréninky mládeže chodí patroni jednotlivých týmů. Funguje dobře?

Funguje. Hráči áčka na tréninky chodí a nestojí za klackem. Aktivně se zapojují, což má dva přínosy: malí kluci, kteří se pak jdou dívat na jejich zápas, si můžou říct: Jé, s tímhle jsem si zatrénoval. Hráči z A týmu zase třeba nevědí, co budou dělat po konci kariéry, a tohle je může přivézt k trénování. Tím pádem bychom pak měli ještě víc odchovanců v řadách trenérů.

Během podzimu jste intenzivně sledovali hráče z menších klubů v okolí a zvali je do tréninků. Jak vypadají?

Tohle už tady funguje delší dobu. Tím, že k nám jezdí na tréninky, jsme je poznali po fotbalové i lidské stránce. Po nějaké době si vyhodnotíme, jestli na to mají, abychom je přivedli. Když se jen jezdíte dívat na jejich zápasy, můžete na hráči vidět, že je šikovný, ale až když si ho pozvete na trénink, může se projevit spousta negativních věcí. To už tady běželo hlavně v přípravkách a mladších žácích. Nechceme tady mít čtrnáctileté kluky na internátu, tenhle způsob je lepší.

Proč?

Ve věku do patnácti let je důležitá výchova rodičů. Kluci by měli být doma. Být ve čtrnácti na internátu by určitě zvládli, ale je to podle mě problém pro jejich výchovu. Proto sem přijedou na jeden trénink v týdnu, vědí, že o ně máme zájem, a později se rozhodnou, jestli sem chtějí jít. V patnácti šestnácti, když jdou na střední školu, už na internát musejí, protože to už se dojížděním zvládnout nedá. Vodit sem dvanáctileté děti, to mi přijde špatné pro jejich mentální vývoj.

Taky jsme uspořádali modelové utkání, kde si kluci z různých menších týmů zahráli spolu.

S tím mám velké zkušenosti z minulých let. Když se jedeme podívat na hráče z Jaroměře, z Nové Paky, ze Slavie Hradec, z Třebše, vidíme je v jejich vlastním prostředí. Úroveň zápasů je nějaká, nebudu říkat, že vysoká. Hráč tam vyniká, ale když takových přivedeme dvacet na jedno hřiště, úroveň se strašně zvedne. Pak na tom klukovi poznáme i to, jak se dokáže zorientovat mezi spoluhráči, se kterými ani nikdy netrénoval, jak se rozkouká v novém prostředí. Tohle jsem tady navrhl, trenéři vybrali hráče a odezva byla velmi dobrá. V konkurenci se u leckoho z kluků ukázalo, že by na naše kluky měl. Hráči dostali podepsané kartičky od fotbalistů našeho áčka, plakáty, Černobílé góly – a po všem se zaprášilo. To je příjemné. Kluci si něco odvezou domů... Tyhle akce budeme dělat pravidelně.

Nakolik jste spokojený s výsledky u jednotlivých kategorií a nakolik jsou pro vás důležité?

Pokud budeme mít kvalitní hráče, budeme mít kvalitní výsledky. Říct, že na výsledky nehrajeme, není přesné – i malé dítě chce vyhrát, ale my nechceme vyhrávat za každou cenu. Chceme vítězit kvalitou hráčů, k čemuž se dospěje jejich výběrem a tréninkovým procesem. Co se týče výsledků, je to tak půl na půl. Týmy U19, U18, U17 a U14 mohly mít lepší umístění, jejich předváděná hra byla solidní. Ale asi je spravedlivé na to, v jaké fázi teď jsme.

Na podzim na sebe hodně upozornil Filip Firbacher svými výkony v reprezentaci, tím, že ho list The Guardian zařadil mezi největší talenty světového fotbalu a tím, že v šestnácti nastoupil za áčko. Je to náš klenot?

Má před sebou strašně dlouhou cestu. Teď v prosinci mu bude teprve sedmnáct a já jsem za svou kariéru pracoval se spoustou talentů. A když si u nich nesedlo všechno dohromady – rodiče, hlava, klub, manažer – byl to problém. Filip má tohle všechno v pořádku, klub se snaží udělat pro něj všechno správně. Má gólové předpoklady, což dokazuje i v reprezentaci. Na druhou stranu, to, co se kolem něj dělo, by neustál ani leckterý dospělý člověk. Proto s ním máme trpělivost, v dorostu se mu na podzim nedařilo střelecky tolik jako v minulé sezoně, ale do šancí se dostával. Sám z toho byl nešťastný a my mu říkáme, že to je období, které musí zvládnout. I nejlepší střelci se dostanou do krize. Hlavu má dobře nastavenou, okolí taky, takže by to mohlo dopadnout. Ale ukáže čas. Chci věřit, že to zvládne.

Filip je jedním z hráčů dorostu, kteří se zapojují do tréninků áčka. Jak se na nich prosazují?

V tuhle chvíli to jsou většinou kluci ročníku 2000, kteří už od léta budou muset hrát v dospělé kategorii. Vybrali jsme hráče, kteří sem chodí, aby je trenéři poznali i lidsky na tréninku. Mám strašně dobrou zpětnou vazbu, že to zvládli, což je první předpoklad. Klukům bylo řečeno, že se jdou ukázat, protože dobře pracovali. Jsou hráči, kteří nepracovali tak, jak měli, tak se na trénink áčka nedostali. Touto cestou chceme jít i dál. Může se stát, že tam nakoukne i patnáctiletý nebo sedmnáctiletý kluk, s jehož přístupem budeme spokojeni. Záleží jen na nich.

Filip Firbacher a Jan Mahr jdou do zimní přípravy s áčkem. Co je čeká dál?

Může se stát cokoli. Není to nastavené tak, že jdou do áčka a za týden zpátky. Záleží i na postech, které A tým trápí, vybrali jsme Filipa a Honzu Mahra. Co bude dál, to se uvidí. Teď jdou na čtrnáct dní do přípravy áčka, což pro ně bude obrovská zkušenost. Aspoň poznáme, jak to mají nastavené v hlavě. A chtěl bych ještě něco poznamenat...

Povídejte.

Chtěl bych na závěr rozhovoru všem lidem v klubu poděkovat za spolupráci, která je příkladná. A taky bych jim i všem našim fanouškům rád popřál krásné prožití Vánoc a hodně zdraví a štěstí v novém roce.

Děkujeme a k přání se pochopitelně připojujeme.