Jaká je tvoje zimní příprava?

Specifická. Byl jsem tři týdny zavřený v posilovně s dalšími zraněnými kluky, od 23. ledna jsem dostal povolení, že můžu běhat. Dnes je to týden, co jsem absolvoval celé tréninky s týmem, teď už se připravuju normálně.

Kolem Vánoc jsi dával na Instagram video, na kterém s úlevou jezdíš na rotopedu. Byl pro tebe každý posun velkou vzpruhou?

To byl. Skoro dva měsíce jsem nemohl nic dělat, až na Vánoce jsem dostal povolení jezdit na rotopedu. Byla to obrovská úleva, že můžu dělat aspoň něco, a motivace k tomu, abych byl co nejdřív zpátky.

Jak jsi bral, když zbytek týmu dřel na soustředění ve Špindlu, a ty jsi s několika dalšími zůstal v Hradci v posilovně?

Jasně že jsem chtěl být s nimi. Naštěstí druhá liga začíná až na začátku března, takže mám dost času na to, abych byl připravený. Už teď se cítím super, testy v Praze dopadly dobře. Proč bych neměl hrát?

Od zápasu s Chrudimí jsi nekopl do míče. Chyběl ti?

Jo, strašně. Když mi sundali sádru, občas jsem si kopl, protože jsem prostě musel. Teď už si ho užívám dost a dost. Jsem rád.

Máš při soubojích na tréninku strach?

Nemám. Vím, že už se to na tom místě zlomit nemůže, maximálně mě to může bolet. Nebylo to koleno nebo něco takového, aby se mi to mohlo vrátit.

Ale spoluhráči strach mají, ne? Jirka Janoušek se ti včera na tréninku po jednom souboji omlouval.

To jo, po jednom šprajcu za mnou hned šel. Uklidnil jsem ho, že to je v pohodě, že se to znovu nezlomí. (směje se)

A proč tvoje rekonvalescence trvala tak dlouho?

Čtyři týdny jsem měl sádru, doktoři mi doporučovali jít na zadrátování. Původně jsem nechtěl, ale když jsem si vyslechl rady od jiných, kteří měli stejné zranění, rozhodl jsem se až skoro u konce té doby, že na zákrok půjdu taky. O to se to prodloužilo, ale stejně bych nestihl konec podzimu. A na jaro budu připravený tak i tak.

Snášel jsi dřinu v posilovně líp i díky tomu, že vás zraněných bylo bohužel víc?

No, bohužel. Všichni jsme si přáli být už zpátky na hřišti. Taky jsem si zanadával, bylo toho strašně moc. Ondra Kraják nám dával do těla. Na druhou stranu, i výsledky testů ukazují, že jsme výborně připravení. Všechno zlé je pro něco dobré.

Wesley říkal, že se cítí silnější než předtím. Pociťuješ stejný efekt?

Jo. Tolik dřepů a cviků na nohy i na ruce jsem v životě nemohl udělat.

Hodně jsi trénoval s Adamem Vlkanovou. Podporovali jste se navzájem?

Ano. Vyšlo to tak, že jsme začínali spolu a teď jsme se stejně vrátili na hřiště. Bylo super, že jsme si nemuseli závidět, že někdo začne o týden dřív. Kolenáři to bohužel mají ještě na delší dobu, ale aspoň s Vlčákem jsme byli nastejno.

Jak jsi byl v kontaktu se zbytkem týmu?

Když jsem měl na noze sádru, nemohl jsem řídit, takže jsem jezdil na zápasy a aspoň jednou týdně do kabiny. Kabina mi totiž chyběla strašně moc – ta každodenní sranda, kontakt s klukama... Dávalo mi to sílu. V lednu už jsem se s nimi viděl častěji, akorát to jejich rejpání, že my nic neděláme... Přál bych jim taky zažít aspoň týden s Krajdou, aby viděli, co je nicnedělání. (směje se)

Sledoval jsi dění na přestupovém trhu? Přišel Jirka Kateřiňák, který ti může konkurovat...

On hraje spíš trochu níž. Doufám, že jsem si podzimními výkony řekl o to, že bych měl hrát já. A po zbytek přípravy udělám všechno pro to, aby to tak bylo i na jaře. Mám osobní cíl odehrát každou minutu a týmový, abychom vyhráli každý zápas. Pro to udělám všechno.

Na podhrotových pozicích se sestava docela zahustila. Jak vnímáš konkurenci v týmu?

Všichni si přejeme jenom to dobré. Nikomu přece nebudu přát zranění. Máme výhodu v tom, že můžeme nastupovat na více postech – třeba Vlčák může hrát i z kraje. Michal Leibl zase může hrát na beku. Jirka Kateřiňák může být ve středu zálohy níž, já můžu přinejhorším taky zaskočit na straně. Nebude problém poskládat se tam.

Vnímal jsi, když ses vrátil do kabiny, kolik vás na těchhle postech může hrát?

Nešlo si toho nevšimnout – do zálohy nás je opravdu hodně. Bude to těžký boj o místo, ale věřím, že hrát budu. A i díky konkurenci budeme na jaře nejsilnější.