Richard Jukl: Vytvořili jsme dobrou partu

Na skvělý kolektiv vzpomíná Richard Jukl. „Za sebe bych zmínil partu, kterou jsme v kabině měli. Z Prahy přišli Tomáš Urban, Daniel Mašek a pak kluci z Neratovic – Marek Kincl, Jaroslav Vrábel. V zimní přestávce dorazil Aleš Hynek. Ve stávající kabině v čele s Pavlem Černým jsme vytvořili takovou partu, že už od vítězství ve čtvrtfinále jsme věděli, že vyhrajeme. Navíc jsme měli v brance penaltového mága Tomáše Poštulku. Vše bylo zakončeno oslavami do rána v Praze a pokračováním druhý den v Hradci,“ usmívá se tehdejší kapitán černobílého celku.

Svou vzpomínku na vítězství v poháru přidává tehdejší obránce Milan Ptáček. „Tím, že je to už tolikáté výročí, bylo o finále mnoho napsáno. Mám jenom svůj zákulisní příspěvek. Vzhledem k tomu, že v pohárové době byla kabina samý „Pražák“, dohodlo se, že zůstaneme v Praze, ať už uspějeme, nebo ne. Oslavy jsme zahájili v hospodě U Zlatého tygra a přes další osvěžovny jsme se protloukli noční Prahou až do rána. Můj pražský průvodce byl Tomáš Poštulka. Nad ránem jsme skončili v Discolandu Ivana Jonáka. Nevím už přesný čas odjezdu do Hradce, ale někdy v ranních hodinách na nás čekal klubový autobus Na harfě. Oficiální oslavy v Hradci byly až v dalších dnech. Dodnes mě však mrzí, že jsme je neprožili hned s našimi fanoušky v nočním Hradci. Oni by si to totiž zasloužili,“ lituje autor nádherné ligové branky.

Podobně hovoří také Tomáš Poštulka. „Do tehdejšího týmu přišlo hodně hráčů z Prahy, takže jsme oslavy rozjeli nejprve tam. Autobus pro nás přijel kolem šesté ráno a přejeli jsme do Hradce. Celé to byla velká show. Musím říct, že jsme měli skvělou partu. V kádru byli výjimeční hráči, kteří na hřišti nechali vše. Pak za to dokázali vzít také při oslavách, ale víc bych se k tomu nevyjadřoval,“ směje se tehdejší gólman, jenž si za své výkony vysloužil přezdívku – penaltový mág.

Třikrát rozhodovaly penalty, Hradec měl připravený plán

Uherské Hradiště, Znojmo, Slavia Praha, Baník Ostrava, Drnovice a Viktoria Žižkov. Šestice týmů, která stála Hradci Králové v cestě k historickému triumfu. Kdo by na začátku srpna roku 1994 řekl, že Východočeši úvodní výhrou v pohárovém ročníku položili základ jednomu z největších úspěchů v dějinách klubu. Do ligové sezóny přitom nevstoupili nejlépe a bylo jasné, že primárním cílem bude záchrana v nejvyšší soutěži. Vedení nahradilo trenéra Štefana Nadzama Petrem Pálkou, pod jehož velením se situace začala obracet. Tým si bez větších potíží zajistil záchranu a v domácím poháru zažil spanilou jízdu.

Votroci napsali první kapitolu nezapomenutelného příběhu na hřišti druholigového Uherského Hradiště. Po devadesáti minutách svítilo na světelné tabuli zásluhou Radima Holuba, Richarda Jukla a Michala Šmardy skóre 3:3, na kterém nic nezměnilo ani následné prodloužení. Duel 2. kola tak pokračoval penaltovým rozstřelem. V něm Hradečtí zvítězili 4:2. Následně překonali i další překážku, druholigové Znojmo vyřadili brankou Vratislava Lokvence. 

Pokutový kop sehrál důležitou roli i ve 4. kole proti pražské Slavii, Michal Šmarda na tehdejším Malšovickém stadionu obstál v důležitém okamžiku a zařídil postup mezi osm nejlepších. Ve čtvrtfinále se prosadili Richard Jukl a Pavel Černý, díky jejich gólům mužstvo prošlo přes ostravský Baník. 

V Drnovicích sledovali fanoušci drama až do poslední minuty. Po nerozhodné základní části (1:1), kdy se trefil Tomáš Urban, a bezbrankovém prodloužení dělily hradecké fotbalisty od finále už jen pokutové kopy. V nich sehrál důležitou úlohu teprve jednadvacetiletý brankář Tomáš Poštulka. Na hřiště přitom šel až těsně před koncem utkání, od začátku totiž nastupoval o téměř patnáct let starší Stanislav Vahala. Mladý gólman se ukázal jako skvělý penaltový specialista, Hradec v rozstřelu zvítězil 4:3 a otevřel brány pohárového finále.

V něm se proti černobílému klubu postavila ambiciózní Viktoria Žižkov. Zápas hraný na neutrální půdě strahovského Stadionu Evžena Rošického sliboval parádní fotbalovou podívanou. Nakonec se ale žádné gólové hody nekonaly, míč nezamířil ani do jedné z branek za celý zápas včetně prodloužení a druhý ročník Poháru Českomoravského fotbalového svazu musely rozhodnout pokutové kopy. 

V napínavé sérii nezaváhal ani jeden z hradeckých střelců a trenérský tah s gólmany se opět vyplatil. Poštulka nejprve vyrazil střelu Michala Bílka a Šmarda následně otevřel skóre. Ve druhé sérii Poštulku nepřekonal Marek Trval a Černý zvýšil na 2:0. Poté sice Miloslav Kordule proměnil a Jukl nikoli, jenže Pavel Holota záhy orazítkoval tyč, a Daniel Kaplan tak mohl rozhodnout. Tehdy dvaadvacetiletý fotbalista usměrnil míč s ledovým klidem doprostřed brány a euforie mohla propuknout. 

Salon republiky se po pětatřiceti letech od mistrovského titulu z roku 1960 mohl znovu těšit z cenné trofeje. Hradec Králové se účastí v tehdejším Poháru vítězů pohárů navíc vrátil na evropskou scénu. Událost, jež se zapsala do klubových kronik zlatým písmem, připomněli i fanoušci v posledním duelu uplynulé sezóny krásným choreem.

Fotogalerie