Miloš MEJTSKÝ

Miloš Mejtský - narozen 11.4.1961 v Žacléři

Milošovy fotbalové začátky se pojí s rodným Žacléřem, kde ho v žáčcích učil první písmena fotbalové abecedy Jaroslav Koubek, bývalý hráč Sparty Praha. Ze Žacléře brzy jeho cesta vedla do krajského města

Stalo se to takto. V Milošově rodišti hrál žákovský tým Spartaku Hradec Králové. Domácí se vytáhli a nad soupeřem vyhráli 2:0. Oba žacléřské góly dal právě Miloš a samozřejmě padl okamžitě do oka hradeckým trenérům. A tak v patnácti letech (hned po škole) přesídlil z města uhlí do města pod Bílou věží. Spartakovské začátky jsou z dorosteneckého celku u trenéra Škorpila, a již o několik měsíců později (jako dorostenec) okusil hru v divizi za béčko. Od ledna 1978 už naháněl strach obráncům v dresu hradeckého áčka.

A přišla slavná léta. V sezoně 1979 -1980 vykopala parta trenéra Šindlera 1. ligu a Miloš se o ni významně zasloužil (byl autorem jediného gólu v prvním kvalifikačním utkání s Teplicemi). A sezóna

1980 – 1981? Byla prvoligová, ale nakonec v neprospěch Hradce promluvilo horší skóre o jediný gól a Votroci se vrátili zpět do ligy druhé, a následně až do třetí. Ale to již Miloš Mejtský oblékal zelené sukno. Vojnu si odsloužil ve dvou oddílech – Dukla Praha a RH Cheb. S druhým klubem se pojí jedna nepříjemná věc – velmi těžké zranění pravé nohy z utkání Vítkovice RH Cheb. Miloš získal na půlící čáře míč a sám postupoval na soupeřovu branku. V tom se na něho z boku vyřítil nekompromisní stoper Vítkovic Moravčík a Milošovi tak přeťal slibně se vyvíjející fotbalovou kariéru. A tak si od fotbalu více jak rok musel „odpočinout“.

Po základní vojenské službě jeho cesta vedla zpět na stadion „pod lízátky“. Zde odkopal celkově 10 sezón, z toho tři v první lize. V černobílém dresu k mistrovským utkáním celkově vyběhl 217 krát.

Za svůj největší fotbalový úspěch považuje tento hráč, který oblékal reprezentační dres v mládežnických kategoriích a reprezentace do 21 let, získání titulu mistra ligy v Dukle Praha, dva postupy s Hradcem Králové do 1. Ligy, 4. místo s reprezentačním výběrem hráčů do 18 let na ME v rakouském Bischofshofenu a 3. místo na mezinárodním turnaji v italském městě Viareggio s týmem Dukly Praha. Mezi největší zážitky řadí utkání FC Barcelona – Dukla Praha v poháru PVP v sezóně 81/82, kde se jako hráč zúčastnil zápasu na největším stadionu Evropy Nou Campu. Smutný je naopak ze všeho, co se nezdařilo, z těžkého zranění a ze sestupů z 1. Ligy, které zažil.

Jeho vzorem byl Brazilec Socrates, který na fotbalových trávnících působil v osmdesátých letech.

Jak jej viděl bývalý trenér Milan Šmarda? „Miloš se po těžkém zranění dostal vlastní pílí a ctižádostí na velmi dobrou úroveň. Vždy byl velmi platným hráčem, kterého mužstvo potřebovalo. Vždy do utkání nastupoval se snahou vyhrát a tomu podřizoval boj na hřišti. Jeho slabinou však bylo zakončování vypracovaných akcí a potřeba mnoha šancí na gól.“

Miloš Mejtský, také přezdívaný Anděl nebo Mejdlo, dnes vychovává fotbalovou mládež FC Hradec Králové. Jako šéftrenér mládežnické základny má na starosti všechny vyrůstající fotbalisty v našem klubu.

A jeho přání? Dobré zdraví a co nejdéle hrát v Hradci Králové první ligu.

Co si nejdříve vybavíte při přečtení článku?

Krásná léta. Krásný fotbalový život do čtyřiceti let. Krásné fotbalové začátky v dresu Baníku Žacléř a následný přechod do velkoklubu Spartak Hradec Králové. Když mě přivedli trenéři v patnácti letech, podívat se na trénink A týmu, byl jsem v ohromném úžasu. Byl to můj sen, kopat za nejlepší tým v kraji. A to se mně posléze splnilo.

Měl jste také tu čest odehrát jednu sezónu v jednom z nejlepších klubů Evropy Dukle Praha.

Pro devatenáctiletého kluka z vesnice to byl největší zážitek dosavadního života a jedno z prvních seznámení se se skutečným profesionálním fotbalem. V kabině jsem se svlékal po boku takových hráčů jakými byli Netolička, Stromšík, Petr Rada, Fiala, Macela, Kapko, Josef Novák (odchovanec Baníku Žacléř), Štambacher, Pelc, Rott, Kozák, Nehoda, Vízek a dalších hvězd.

V černobílém dresu jste vydržel do svých 28 let. Co pak následovalo?

Odchod do druholigových, ale ambiciózních Slušovic. Zde jsem odehrál dvě sezóny (leden 1988/ leden 1990). Poté jsem zamířil do Rakouska, kde jsem odehrál celkově deset sezón na regionálních úrovních (Litschau, Gastern). Kopačky jsem definitivně pověsil na hřebík ve svých 40 letech.

Dnes se věnujete dráze trenéra …

Původně jsem se ani trénování věnovat nechtěl. Nastoupil jsem normálně do práce, do tehdejší fabriky ZVÚ. Ovšem můj šéf Zdeněk Pospíšil mě přemluvil k trénování mladšího dorostu Olympie HK. V roce 1999 jsem si udělal nejvyšší profesionální trenérské vzdělání, které mi umožňuje trénovat kdekoli na světě, kterékoli mužstvo. Dnes jsem na pozici sportovního manažera u nás v Hradci Králové a také trénuji mládežnické celky..

Co byste popřál hradeckému fotbalu?

Hlavně nový stadion, nepřetržitou účast v první lize, úspěchy mládežnických celků a hodně fanoušků. Všem lidem, kteří fandí, nebo pracují pro hradeckou kopanou pevné zdraví.

Děkuji za rozhovor.