Edmund SCHMIDT

Byl to pan fotbalista, pan elegán. Hradečtí fanoušci chodili na přelomu šedesátých a sedmdesátých let právě na něho. Chodili na jeho dlouhou kličku po pravé straně, kterou vždy soupeřovu obránci notně zamotal hlavou. Pan Edmund Schmidt oslavil 8. října 2013 krásné „70.“ narozeniny.

Když se manželům Růženě a Františkovi Schmidtovým narodil ve Velké Čermné (poblíž Hronova, avšak na polské straně hranic) 8. října 1943 třetí syn, asi nikoho v tu chvíli nenapadlo, že se na ně z kolíbky dívá budoucí reprezentant a šikovný fotbalista. „Eda“, jak mu nikdo jinak ani dnes neřekne, byl třetím synem v pořadí. „Oba starší bráchové také sportovali, ale v oblibě měli spíše individuální sporty jako box, gymnastika či motorismus. Já jsem tíhnul k těm kolektivním, zejména tedy k fotbalu,“ říká čerstvý sedmdesátník.

Svoje první fotbalové krůčky prožil v Hronově, kde se musel prosadit sám, protože ani jeden z rodičů sportu nikterak neholdoval, a tak se v deseti letech sám vydal na fotbalový stadion v Hronově. Zde vydržel až do dorosteneckého věku a dokonce jako teenager ještě stačil nastupovat za dospělé Jiskry Hronov. Ovšem, jelikož se počátkem roku 1961 nedaleko v Náchodě kopal „daleko lepší“ fotbal, přestoupil s Pepíkem Vojnarem právě tam. „Jenže v Náchodě jsem se moc neohřál a hned po dovršení osmnácti let si mě vytáhl trenér Zástěra do prvoligového Spartaku Hradec Králové,“ říká „Eda“ Schmidt a pokračuje: „nejdříve si mě trenér na dvou trénincích jen tak otestoval a pak teprve přišlo na přestup. Když budu vzpomínat na ty testovací tréninky, tak to jsem ale s prvním týmem vůbec do kontaktu nepřišel. Až teprve když páni Hledík, Pičman, Krejčí, Pokorný a další skončili trénink, přišla řada na mě a trenér Zástěra se mně hodinu a půl věnoval. No, vzpomínám na to dodnes.“ Přestup do Hradce Králové se tak mohl uskutečnit v listopadu 1961.

Jako velký fotbalový talent se hned usadil v kádru prvního mužstva a v začátku své černobílé kariéry se na pravém křídle střídal s Josefem Buranským a Jiřím Černým, který však postupně přesídlil na post levého obránce. V té době byla mezi Votroky úžasná konkurence, vždyť jména Hledík, Pokorný, Pičman, Černý, Buranský, Krejčí, Kvaček, Macek, Malík, Michálek, Runštuk, Šonka, Tauchen či Zikán budí respekt i dnes.

Po absolvování vojenské základní služby v Dukle Tachov se v červenci 1964 vrátil zpět k Votrokům. Jenže v té době se „spadlo“ do druhé ligy a kádr Spartaku se pomaličku začínal přeměňovat. Trenéra Pepi Bicana vyměnil František Havránek a jeho svěřenci, včetně „Edy“ Schmidta, vybojovali okamžitě první ligu pro Hradec zpět. První liga se „pod Bílou věží“ hrála ještě dvě sezóny, jenže pak se začalo projevovat „stárnutí“ týmu a ti, kdo vybojovali titul, začali pomalu opouštět řady Votroků. Na jejich místa tak přišli hráči jako například Rolko, Franc, Moník, Klíma, Rott, Lubas a další, a Edmund Schmidt se tak stal přirozeným vůdcem mužstva. „Mužstvo se pomalu za působení trenérů Hemeleho a Krejčího obměnilo a po několika letech se v roce 1972 vrátilo zpět do ligy,“ vzpomíná Schmidt.

Z prvního utkání v sezóně 1972/1973 proti Spartě Praha (12. 8. 1972) má také svůj největší fotbalový zážitek. Votroci porazili svého soupeře a velkého favorita utkání 3:2. Jejich výkonu přihlíželo přes 36 tisíc fanoušků a on osobně se podílel na vítězství jednou brankou. Ty první dvě vstřelili Lubas a Kuchař. To však bylo na delší dobu jeho poslední fotbalové vystoupení. Příští týden ještě odehrál ligový poločas v Žilině a pak se do konce sezóny odmlčel kvůli vlekoucím se problémům s achilovkou.

Do týmu opět naskočil následující sezónu 1973/1974, ale to byla v Hradci Králové opět druhá liga. „Snažil jsem se týmu pomoci s návratem do nejvyšší ligy, ale okolnosti tomu chtěli, že se postoupilo až po mém odchodu,“ říká trochu smutně pan Schmidt. Ten svoji kariéru v černobílém dresu ukončil v létě 1976. Na čtyři roky se pak ještě upsal Týništi nad Orlicí, ale to již byl fotbal, jak říká klasik, pouze pro žízeň.

Ve výčtu zápasů u pana Edmunda Schmidta nemůžeme opomenout jeho reprezentační starty. Byly celkově dva a to v roce 1966: v Bělehradě proti Jugoslávii 19. října a v londýnském Wembley 2. listopadu proti mistrům světa Anglii. Bohužel v druhém utkání se před koncem poločasu zranil, a tak třetí zápas v řadě proti Holandsku ho minul. „V životě jsem hodně laboroval se zraněními. To mě třeba připravilo i o větší zápasy. Ale Bůh ví …,“ uzavírá vzpomínání v čase svých sedmdesátin pan Edmund Schmidt.

Co řekli o oslavenci jeho bývalí spoluhráči ze Spartaku Hradec Králové?

Jaroslav Hůlka: „O tom, že byl Eda borec, nemá cenu ani nic říkat, to ví v Hradci každý, kdo v té době chodil na zápasy hradeckého Spartaku. Jeho útočná klička byla pověstná a já jsem dodnes nepochopil, jak to ten Eda dělal. On s tou nohou tak zvláštně zakvedlal, že protihráč zůstal stát a Eda ho pohodlně obešel. Úžasné, nikdy ve své kariéře jsem se s něčím podobným nesetkal. Eda byl prostě bourák. Když jsem přišel do Hradce, tak mě vzali do party ti největší hráči mariáše, ke kterým Eda patřil. Když jsme třeba vyjeli autobusem z nějakého slovenského města, tak jsme hráli mariáš až do Hradce. Další velký karbaník byl Vašek Kuchař a doktor Štětina, který s námi tehdy jezdil jako náš sportovní lékař. K jeho sedmdesátce mu přeji všechno nejlepší a až se spolu někde setkáme, tak bych se od něho konečně chtěl dozvědět, jak to s tou kličkou bylo a že mu to každý obránce vždy tak sežral."

Jan Rolko: „Eda Schmidt byl pan fotbalista a patřil mezi tu elitu, se kterými jsem hrával jako například Ruda Tauchen nebo Zdeněk Zikán. Mám na něho moc pěkné vzpomínky jak fotbalové, tak i mimofotbalové. Eda měl velkou smůlu v tom, že byl dost často zraněn a tím jeho kariéra určitě trpěla. Nás mladší právě tito jmenovaní fotbalisté herně usměrňovali, dávali tomu na hřišti rozum a my jsme makali. S Edou se nám hrálo vždy dobře a když nebyl s námi na hřišti, tak už jsme netrpělivě čekali, až zase nastoupí k příštímu zápasu. Edovi přeji k jeho 70. narozeninám jen to nejlepší, hodně zdraví do příštích let a ať ještě hodně roků chodí hrát vedle starého hřiště, kde také odehrál spoustu zápasů, svůj zamilovaný tenis."

Jan Klíma: „Když jsem v roce 1970 přišel do hradeckého Spartaku, sešel jsem se s partou výborných fotbalistů. Byli tam Zikán, Tauchen, Moník a právě Eda Schmidt byl jedním z tahounů. Na mě působil velice dobře, protože si živě pamatuji jeho úspěšné vystoupení za národní mužstvo v roce 1966 ve Wembley. Byla to pro mě velká pocta s ním hrát v jednom mužstvu. Nikdy se nepovyšoval na nás mladší a vždy se snažil nám pomáhat. Jeho úspěšné kličky a útočné manévry byly pro nás mladé velikou inspirací. Do dnešních dnů se dá říct, že s ním udržuji takový náhodný kontakt, ale velice rád na něho vzpomínám a do jeho neuvěřitelné sedmdesátky mu přeji stále dobré zdraví, spokojenost a fyzickou svěžest."

Edmund Schmidt * 8. října 1943, Velká Čermná, Kladsko
Jiskra Hronov 1953 – 1961
Náchod 1961
Spartak Hradec Králové 1961 – 1976
Týniště nad Orlicí 1976 – 1980
RH Hradec Králové 1980
Sokol Praskačka 1980 – 1984

Počet mistrovských zápasů v černobílém dresu 257 (46 prvoligových)
Počet gólů v černobílém dresu 61 (10 prvoligových)

Dvakrát start za reprezentační tým Československa: Jugoslávie, Anglie.