Vojto, na co je kladen důraz v zimní přípravě u dorosteneckých týmů?
Soustředili jsme se hlavně na to, abychom zvládli celou jarní část, dokázali se v ní co nejlépe umístit a v ideálním případě navázali na úspěchy z podzimu.

Nedávno jsi odehrál duel proti Jihlavě, kde jsi svými čtyřmi trefami zařídil remízu. Jak bys střetnutí s Vysočinou hodnotil?
Zápas byl velmi vyrovnaný, kluci z Jihlavy na nás trošku vlétli, což jsme nečekali. Po remíze s Duklou jsme chtěli vyhrát za každou cenu. Na začátku se nám povedlo vstřelit rychlou branku a chvilku jsme vedení drželi. Pak jsme ale dostali tři góly a najednou prohrávali 1:3. Utkání sice bylo celou dobu vyrovnané, ale nemohli jsme se dostat ke své hře. Před druhým poločasem jsme změnili rozestavení a taktiku. A pak už to přišlo samo. Podařilo se nám vyrovnat, takže jsme si nakonec odvezli remízu 4:4.

Když se prohraje, kluci makají na tréninku o to víc

Mužstvu se v přípravě dařilo, deset zápasů v řadě jste neprohráli. Je to cítit na náladě v kabině?
Ano, máme tam pohodu i skvělou partu. Nikdo se s nikým nehádá, podle mě je to jeden z důvodů, proč se nám teď daří.

Jak se atmosféra liší, když se nedaří?
Řekl bych, že hlavní rozdíly jsou asi v tréninku. Když se prohraje, tak to klukům samozřejmě vadí a dají do tréninku ještě víc, než když se vyhrává. Snažíme se ale jít do zápasu vždy s čistou hlavou, abychom se dokázali co nejrychleji vrátit na vítěznou vlnu.

V kabině patříš mezi nejmladší členy kádru. Popichují tě spoluhráči kvůli věkovému rozdílu?
Někdy ano, ale pouze v rámci tréninků. Když hrajeme bago, tak automaticky chodím doprostřed, ale jinak jsem s kluky už od U15, vzali mě v pohodě a myslím si, že jsme si sedli bez problému.

Na Italech musím ocenit jejich herní vyspělost

Máš za sebou několik zápasů za mládežnické národní týmy. Jak se liší kolektiv v Hradci a na reprezentačních srazech?
Bohužel se se spoluhráči z reprezentace nevidíme tak často, takže úplně nevíme, co od sebe můžeme čekat. Občas přijdou noví fotbalisti, takže se seznamujeme. Parta je samozřejmě jiná. Když si ale celý kemp sedne, tak se to dá zvládnout. Na tom posledním v Itálii jsme měli výbornou chemii i v kabině, což se podepsalo na výsledcích.

Poslední reprezentační duel jsi odehrál právě proti Itálii. Jsou v reprezentačních duelech některé rozdíly, které v domácí soutěží nepozoruješ?
Co se týče Italů, tak je potřeba zmínit jejich herní vyspělost, zejména pak hru na balónu. My se jim ale zvládli rychle přizpůsobit a dokázali jsme s nimi držet krok, což nakonec vedlo k remíze 2:2. Zápas byl vyrovnaný, řekl bych, že jsme měli více šancí a mohli jsme i vyhrát. Italové jsou ale opravdu silní na míči, při práci s ním je na nich vidět naprostý klid i skvělé herní myšlení.

Jsou některé aspekty, ve kterých má český tým rezervy oproti konkurenci?
Mírné nedostatky vidím ve zbrklosti. Nedokážeme udržet míč na kopačkách, což se ale dá časem vypilovat. Nemyslím si však, že bychom v nějakém herním aspektu zaostávali za ostatními.

Chci si co nejdřív zahrát s dospělými

V čem naopak český fotbal vyčnívá?
I když si myslím, že málo mluvíme, tak vnímám, že v reprezentaci oproti ostatním týmům výborně komunikujeme na hřišti. Trenéři nás povzbuzují také z lavičky a snaží se nám poradit, to je asi naše největší výhoda.

Jaké jsou teď tvé aktuální fotbalové ambice?
Chci na to jít postupnými kroky. V první polovině sezóny jsem dostal nabídku od U19. Párkrát jsem si za ně zahrál, byl to pro mě asi největší skok a jsem za něj moc rád. Teď se budu soustředit na to, abych se mezi starší kluky prosadil na delší dobu. Hlavně bych chtěl co nejdříve postoupit do chlapů. Samozřejmě mám i ambice ohledně Evropy. Mým největším cílem je ale to, abych si jednou zahrál na novém stadionu před domácím publikem.