22. listopadu 1964 sehrál Spartak Hradec Králové historicky první mistrovský zápas se soupeřem, jehož název zněl TJ VŽKG. Vzpomínám, že když jsem jako malý kluk zkoumal jména soupeřů v druholigové soutěži, jedině u tohoto názvu nebylo město, ze kterého klub pochází. Těch pár písmen mi bylo záhadou. Vítkovické železárny Klementa Gottwalda…

Co bylo v názvu, to mužstvo předvádělo i na hřišti. Fotbal velice nepříjemný, houževnatý, tvrdý. Stejné to bylo i tu listopadovou neděli v roce 1964. Hradec se pokoušel o rychlý návrat do první ligy a měl za sebou týden starou porážku v Pardubicích 0:5. Potřeboval napravit dojem, ale sestava tomu nenapovídala. Chytal Paulus, v obraně Zelinka, Pičman a Deutsch, v záloze Pokorný a Silbernágl, slepený útok hrál ve složení Kopečný, Šonka (Landovský), Schmidt, Tauchen a Rampas. To soupeř měl ve svém středu několik prvoligových „hvězd.“ Především tvůrce hry, dlouholetý hráč Dukly Praha a reprezentant Jaroslav Borovička, bývalý hráč Slovanu Bratislava Milan Balážik a Teofil Mackowski, který to zkoušel ve Spartě Praha.

Spartak začal utkání dobře, v patnácté minutě se ujal vedení gólem, který pohotově zaznamenal Silbernágl. Potom se vše zlomilo. Hosté byli rychlejší, důraznější, těžili z přehledu a techniky Borovičky. Domácí hráli špatně jako celek, hlavně útok. Vše vyústilo ve vyrovnávací branku, kterou dal v 71. minutě Balážik. Bylo to smutné podzimní loučení. Hradec se v ročníku 1964-65 do ligy nakonec vrátil, ale výkon o tomto podzimním večeru tomu moc nenapovídal.

Oba soupeři se znovu sešli až v sezóně 1969-70 a oba zápasy Spartak Hradec Králové prohrál. (0:1 a 1:2). Votroci se tak dočkali prvního vítězství s neoblíbeným soupeřem až v neděli 7. března 1971. Jarní fotbalová premiéra se málem utopila v záplavách sněhu. Psa by nevyhnal, sněžit začalo před zápasem a o poločase ho bylo tolik, že musel na hřiště traktor s vlekem a shrnout ho. Nakonec vše dobře dopadlo. Zápas se nejen dohrál, ale oba body zůstaly doma díky 75. minutě, kdy po akci Tauchena a pěkném úniku Rotta, vstřelil střídající Němeček vítězný gól. Trenér Krejčí poslal na hřiště sestavu: Oplt - Fišer, Cerman, Rolko, Hrůša - Plocek, Tauchen, Franc - Rott, Klíma (Němeček), Skořepa.

A jdeme skoro o deset lét dále. Celé jaro 1980 se ve skupině B Fotbalové národní ligy bil Spartak Hradec Králové s Vítkovicemi. O postupujícím do baráže se rozhodovalo ve vzájemném duelu v posledním kole. Ve středu 4. června přišla do ochozů starého hřiště u nemocnice rekordní návštěva 7 500 diváků. Podle vzpomínek hráčů si přesun z Malšovic vymínili fanoušci kvůli atmosféře, snad symbolicky, podobně jako během postupového jara 1972. Také tentokrát to dopadlo dobře, nakonec byli všichni rádi, že zápas skončil tak, jak skončil. Spartak poprvé v sezóně doma prohrál. „Kvalifikační matematika“ svázala Votrokům nohy a bylo to pořádné drama. První Hradec měl 38 bodů, druhé Vítkovice o dva méně. Hosté měli po celý zápas navrch, vyhráli jednoznačně 2:0. Naštěstí tehdy rozhodovalo skóre. Spartak měl rozdíl vstřelených a inkasovaných gólů 56:34 (+22), jeho severomoravský protivník 43:24 (+19). Stačily dvě trefy navíc do Votrubovy branky a postupovaly by Vítkovice. „Vítkovice nás rozebraly, měli jsme štěstí. Byli jsme podělaní nervozitou. Oni měli převahu, my jsme to ubouchali jen tak tak,“ přiznal s odstupem víc než třiceti let Jaroslav Hůlka. S trenérem Rudolfem Šindlerem postup vybojovala sestava: Votruba - Mráz, Knap, Švadlenka, Mudruňka - J. Finger, Hůlka, Petřík (Šmolka) - Mejtský (Pečenka), Veverka, Z. Finger.

Poslední vzpomínka na souboje s vítkovickými fotbalisty je z roku 1991. Ve středu 12. června se hrálo předposlední prvoligové kolo a Hradec k definitivní záchraně potřeboval porazit Vítkovice. Trenér Ladislav Škorpil doufal, že sestava: Musil - Kopeček (Ringel), Polák, Vaněček, Šmarda - Veselý, Breda, Klusáček, Fryč - Janoušek, Žák, to zvládne. O poločase prohrávali Votroci 1:2, branku dal Žák a záchrana v I. lize se vzdalovala.„Čtvrt hodiny před koncem mě Škorpil poslal na hrot,“ usmívá se Richard Boby Polák. „Jeden gól jsem dal hlavou a druhý angličanem na dlouhou nohu bodlem asi z deseti metrů. Byl to jeden z mých nejhezčích momentů v Hradci. Lidi vtrhli na trávník, nosili nás na ramenou…Bylo to, jako když postoupíte do ligy. Škorpil mi dal pusu na čelo. Krásné emoce, krásný zážitek, tím spíš, když jste za hvězdu.“ Záchranou na jaře 1991 zakončil Hradec prvoligovou sezonu, na kterou navázalo devět dalších. Začal desetiletý pobyt v nejvyšším patře, nejdelší v hradecké historii…

Na zápasy s týmem Vítkovic vzpomínal a dal do tužky Jiří Rádl – kronikář FC HK