Tvoje rozhodnutí, hostovat v FC Hradec Králové, muselo být blesku rychlé. Vždyť o následujícím víkendu po tvém příchodu již ePojistani.cz liga startovala …

Určitě to nebyla změna, kterou jsme plánovali měsíce, ale ani to nebyla domluva, která trvala minutu. Zkrátka, rozhodnutí zabralo nějakou tu hodinu, a i přes tu nečekanost jsem rád, že jsem tady.

Co hrálo v rozhodování pro Hradec tu největší úlohu? Přeci jen jsi měl ještě další nabídky…
Už jsem to někde říkal, řešil jsem pouze sportovní hledisko. Navíc mi při rozhodování pomohly informace od lidí, kteří klub znají nebo jsou s ním spjati. Budu se možná opakovat a budu to opakovat i nadále, jsem hrozně rád, že jsem tady.

Start do jarní části soutěže ale asi nebyl podle tvých, a dalších spoluhráčů, představ …
Přesně, jak je řečeno v otázce, není to podle mých, ale ani podle představ spoluhráčů, či trenérů. Zaplať Pánbůh za výhru ve Zlíně. Ovšem, když se podívám, jak trénujeme, čeho jsme schopni dosáhnout, jak nic nikdo nevypustí a každý ochotně pracuje, tak věřím, že i další vítězství musí přijít.

Může být zápas ve Zlíně, kde jsme vyhráli 3:1, tím zlomovým, i přes prohru doma s Plzní?
Může. Věřím, že to zlomíme. Zápasy jsme zvládli herně, a ve Zlíně i výsledkově, tak by nám mohly vlít sílu do žil. Já jsem optimista, tak si myslím, že to nyní bude veselejší.

Ve Zlíně ses prosadil i střelecky. Je tato branka tím činitelem, který tě posune dál?
Branka byla v tu danou chvíli velmi důležitá pro další vývoj hry. Byla na 3:1 a přinesla do našich řad uklidnění. Co se týká mě. Tento moment mi může jen e jen pomoci a určitě mi přidá i na sebevědomí!

Popiš nám ji!
Šli jsme na roh s tím, že jsme všichni věděli, jak ho budeme zahrávat. Ve chvíli, kdy ho Tomáš Jirsák zahrál, snažil jsem se předskočit jejich prvního hráče v zóně. To se povedlo, dostal jsem se výš jak on a pak jen zbývalo, trefit míč, aby šel do brány. Musím říct, že Tomáš zahrál roh perfektně a padesát procent gólu jde za ním na jeho konto.

Jak ses v Hradci zabydlel? Dojíždíš, nebo zde bydlíš?
Bydlím tady a myslím si, že jsem se zabydlel v pohodě. Samozřejmě, doma je doma, ale bydlení mám skoro u stadionu, 10 minut pěšky. Hodně mi pomohli lidi okolo klubu, hráči, realizační tým, lidi z vedení, ale také jeden z fanoušků.

Povídej, v čem a kdo?
Pan Jiří Pospíšil mi domluvil bydlení, které je opravdu na dnešní dobu za hubičku. To se v dnešní době nevidí, aby vám někdo takhle nezištně pomohl. Tímto mu ještě jednou takhle na dálku moc děkuji (usmívá se).

Jsi tady sám, nebo s přítelkyní.
Sám, přítelkyni nemám. Ale sám zas až tak nejsem. Jak jsem řekl, mám tu výbornou partu v kabině, kde trávím spoustu času, takže čas tak nějak plyne a rozhodně se tady nenudím.

Hostování vyprší po skončení tohoto ročníku. Nepřemýšlíš třeba o prodloužení?
Neříkám ani ano, ani ne. Ve fotbale s jistotou nevíte, co bude zítra. V zimě jsem byl na soustředění s Mladou Boleslavi a za pár dní jsem seděl v kabině FC Hradec Králové. Dnes bych nerad říkal, co jak bude, protože sám to opravdu nevím.

Našel jsi v Hradci Králové přechodný domov?
Jo, jednoznačně. V podstatě od malička jsem byl pouze v Mladé Boleslavi, takže tady to angažmá je pro mě nová zkouška. A ne jenom ve fotbalovém životě. Jsem tady sám, mimo rodinu, sám bydlím, vařím si, uklízím. Tady to angažmá je pro mne i taková osobní zkouška. Takže, přechodný domov jsem skutečně v Hradci Králové našel.

Máš již ve východočeské metropoli nějaké místo, kavárnu, obchod, kino atd., kam se rád vracíš?
Musím se přiznat, že na průzkum Hradce Králové zatím moc času nebylo. Když mám nějaký ten den volna, tak většinou jedu domů do Mladé Boleslavi. Ovšem na začátku hradeckého angažmá jsem bydlel na penzionu Zděná Bouda. Tak tam se mi líbí. Příroda, les, klid. Tam jsem se často procházel po stezce, v rámci regenerace jezdil na kole, na bruslích. Myslím, že je to ideální místo pro relax.

Co na tvoje rozhodnutí říkají rodiče?
Rodina za mnou ve fotbalovém životě stojí od samého začátku. Pamatuji si, jak se mnou taťka od malinka jezdil, vozil mne, dělal pro mě první poslední. Sám na sobě se omezoval, aby mně vyšel vstříc. Není tomu jinak ani nyní po přestupu do Hradce. Snaží se mi říct svůj názor a tím mě také podpořit. Povzbuzuje mě stejně tak, jako mamka a bratr. Všichni za mnou stojí. Myslím si, že jsou rádi, když jsem já šťastný a za to jim děkuji.

Pocházíš ze sportovní rodiny?
Ano, určitě. Mamka i taťka jsou děti z vesnice, takže od malička sportují a snaží se to přenést i na nás. Taťka hrál fotbal, hokej, zkrátka vše, co na vesnici bývá. Mamka je to samé. Není ji cizí, jít se projít. Ráda chodí na túry a má ráda lyžování.

A co bratr, hraje taky fotbal?
Bratr je o 4 roky starší než já. Fotbal hraje taky, ale dnes již jen rekreačně u nás na vesnici. Čas si najde jak na trénink, tak na zápas. Fotbalem se baví a užívá si ho.

Jak si od fotbalu odpočineš?
Spíš než aktivní formou, tak se rád vyspím, nebo si jen tak lehnu a nabírám síly. Rád si přečtu pěknou knihu, nebo se podívám na hezký film. Z aktivit mám rád plavání. To je úplně jiný pohyb, než běhání a kopání do míče, tudíž si při něm také odpočinu.

Svůj fotbalový život máš spojený pouze s FK Mladá Boleslav. Máš nějaký jiný vysněný klub, kam bys rád třeba odešel?
Samozřejmě, že mám jako správný kluk sny. Od malička sleduji zahraniční týmy, zahraniční soutěže. Všichni fanoušci znají těch pět nejlepších evropských lig, takže asi to je takový můj sen. Víc bych ale nerad prozrazoval. O krátkodobých cílech jsem v podstatě již mluvil na začátku. Vy můžete mít vytýčeno cokoliv, ale fotbalový život vše okamžitě změní. Momentální cíl je, bodovat s Hradcem Králové.

Trenéři na tebe docela sází a nastupuješ pravidelně. Je pro tebe důvěra motivačním prvkem?
Důvěra je pro každého hráče důležitá. Když ji člověk cítí, pak hraní je daleko snazší. U mě je to tak, ať mám, či nemám důvěru, nic se nemění. Snažím se v tréninku a při zápase jet stále na maximum.

Byl jsi členem reprezentačních mládežnických týmů a dokonce jsi nyní v hledáčku také trenéra U21 Vítězslava Lavičky. Jaká je šance, dostat se do týmu pro EURO U21 v Polsku?
Šance tady je a je to pro mě motivací číslo jedna. Možná jsem měl smůlu, že jsem s kluky neodstartoval kvalifikační cyklus, ale na jeden reprezentační sraz jsem se dostal. I to je třeba fakt, že šanci nějakou mám. To, že jsem nebyl na posledním repre srazu, ještě pro mě neznamená, že nebudu na tom příštím. Jak jsem řekl, motivaci mám ohromnou.

Děkuji za rozhovor.