Máš za sebou poločas za B tým. Jak to šlo?

Docela ano. Soustředil jsem se hlavně na to, aby se mi nic nestalo. Mohl jsem si zahrát i trochu víc, ale nebylo to špatné. Hlavně jsem byl rád, že jsem si po dvou a půl měsících zahrál zápas.

Limitovalo tě ještě něco?

Nelimituje mě už nic. Jen večer po nějakém náročnějším tréninku mě koleno bolí, ale to je asi normální a lepší už to nebude. (usmívá se)

Zákrok měl vyřešit komplikace, které tě provázely dlouho. Vyřešil?

Ano, mělo by to být v pořádku. Samozřejmě už to nevypadá na to, že mám před sebou deset let kariéry, čím déle budu hrát, tím větší je riziko, že se nějaké problémy objeví, ale ty dosavadní by měly být pryč.

Operaci jsi absolvoval ještě během podzimu, aby ses dal zase brzy do pořádku a stihl pracovat během zimní přípravy. Netrvá rekonvalescence déle, než jsi čekal?

Nedával jsem si žádný časový úsek. Možná jsem čekal, že budu o něco dřív v plném tréninku, ale to možná tak o čtrnáct dní. Už po operaci mi doktor říkal, že mi toho v kolenu čistil docela dost a že to nemá cenu uspěchat. Ani od něj jsem neměl termín. Myslím, že to dopadlo docela dobře.

Jak jsi prožil zimní přípravu? Zažil jsi už takovou?

Kdysi jsem si přetrhl zkřížený vaz v listopadu, taky mi rekonvalescence zabrala celou zimu. A pak i celé jaro. Šlo to hrozně pomalu, tohle bylo oproti tomu hodně rychlé. Na soustředění v Turecku už jsem běhal a začal dělat věci s balonem. Pak to šlo rychle, bylo to veselejší.

Soustředění ti prospělo, viď?

Byl jsem rád, že jsem tam mohl odjet a dělat individuálně fotbalové věci na přírodní trávě. Tady by mě to na umělce bolelo. V Turecku jsem udělal dost práce, nabral jsem fyzičku, navíc jsem byl v týmu.

Máš výhled, kdy bys mohl zasáhnout do zápasu A týmu?

Je to na trenérovi. Ptal se mě, jak se cítím, řekl jsem mu, že jsem zdravý, jen potřebuju nějakou zápasovou praxi a něco dotrénovat. Uvidíme, kdy mě vezme. Věřím, že fotbalovost člověk nezapomene, ale nemám za sebou přípravu jako v létě. V pohyblivosti jsem nikdy nevynikal, teď jsem dva měsíce nehrál, takže to asi bude znát. Ale věřím, že každým tréninkem a zápasem se to bude zlepšovat.

Budeš ještě chodit hrát za B tým?

S tím nemám vůbec žádný problém. Nevýhoda je jen ta umělka – po operacích kolen mě to na ní občas bolí. Ale nechci čekat do dubna na přírodní trávu, to je jasné.

Zápasy A týmu sleduješ?

Přiznám se, že se koukám z domova. Nejhorší je pro mě teď cestování a sezení na stadionu s pokrčenýma nohama – pak mám kolena hrozně ztuhlá. Zatím jsme na jaře ještě nevyhráli, úplně veselé to není. Teď ale přijdou zápasy, ve kterých bychom nějaké body měli udělat. V našich silách to je. Navíc nás ještě čeká bonbonek v podobě pohárového semifinále.

Co čekáš od utkání v Jablonci?

(usmívá se) Jablonec je tým, kde znám nejvíc lidí. Jsou tam Hradečáci, se kterými jsem hrál, kluci z Jihlavy, z Olomouce… Asi nás tam nečeká moc dobré hřiště, podle toho, co jsem viděl. Bude se hrát jednoduchý, důrazný fotbal. Musíme se tomu přizpůsobit a vyrovnat se tomu.