Pavel Dvořák: Hradec beru jako návrat domů

12. 8. 2020   |   FC Hradec Králové
Uplynulo pět let od chvíle, kdy z Hradce přestoupil do Vysočiny Jihlava. Od té doby Pavel Dvořák prošel také Sigmou Olomouc a Slováckem, nyní oblékne opět černobílý dres. „Beru to tak, že se vracím domů. A vím, že se ode mě bude čekat víc, než když jsem odcházel,“ má jasno.

Bereš přestup do Hradce jako návrat domů?

Jo, přesně tak. Je fajn být tady, vždycky jsem si říkal, že bych se chtěl vrátit. Hodně lidí na stadionu znám, je pro mě lepší, že jdu do známého prostředí. Volal mi Jirka Sabou, i to je dobré, když jdu do týmu, kde je o mě zájem. Rodina i manželka jsou z Hradce, takže jsme všichni rádi, že jsme tady.

Bude pro tebe dojemná chvíle, až po pěti letech oblékneš hradecký dres v mistrovském zápase?

Určitě to beru jinak, než když jsem šel do Jihlavy, Sigmy nebo na Slovácko. Hradec mi dal šanci v dospělém fotbale. Brečet asi nebudu... (usmívá se) Ale cítím, že tady jsem doma. Je to pro mě zvláštní.

Stadion, na kterém jsi v Hradci hrál, se ale změnil...

Chodil jsem se sem dívat, když jsem měl cestu domů, takže jsem věděl, že jedna tribuna ubyla. A zrovna ta, kde byla větší střecha a na lidi nepršelo... Asi jako všichni si přeju, aby se už příští rok začalo stavět. Potřebovali bychom to, atmosféra dělá hodně. Třeba na Slovácku byl malý útulný stadionek a hrálo se na něm dobře.

Z týmu, do kterého jsi přišel, jsi zažil možná jen Radima Ottmara, ne?

Ano, Oťase. A Vlčáka – ten začínal, když jsem odcházel. Můj poslední půlrok v Hradci už byl v týmu nastálo. Fanda Čech říkal, že mi podával balony. To je asi normální. Taky jsem podával balony Karlovi Podhajskému a pak jsem s ním hrál. Je fajn, že to má klub takhle nastavené, že dává hodně šanci odchovancům.

Odcházel jsi v šestadvaceti, teď se vracíš v jedenatřiceti. Co od tohoto angažmá čekáš?

Vím, že se ode mě bude čekat víc, než když jsem relativně mladý odcházel. Měl bych patřit k těm, na kterých to bude stát, když se nedaří. Měl bych to pomoct zvednout. Kdo mě zná, ví, že nedám patnáct gólů za sezonu, ale chtěl bych hlavně, aby mě to bavilo a abych byl důležitou součástí týmu. Když je člověk někde čtrnáctý patnáctý hráč, byť v lize, tolik ho to nenaplňuje.

Během koronavirové pauzy jsme na klubovém webu zveřejňovali mimo jiné záznamy zápasů z éry 2010–2013, což je období, na které fanoušci rádi vzpomínají. Jak si tuhle dobu pamatuješ ty?

Pro celý hradecký fotbal byly tyhle ligové roky fajn. Taky jsem se na pasáže těch záznamů díval, ale nežiju z minulosti, nemám doma sestříhaná videa. Podíval jsem se ze zvědavosti, jsou to příjemné vzpomínky.

Jak bys tenhle tým srovnal s tehdejším?

Řekl bych, že tenhle je mladší. Když jsme tehdy postupovali, měli jsme už víc zkušeností. Uvidíme... Snad dokážeme něco podobného. Teď je tady spousta mladých talentovaných kluků, kteří mají všechno před sebou. Určitě mají šanci dostat se do ligy, v tom bychom jim my starší měli pomoct.

Jsi připravený plnit teď roli učitele mladých?

Učitel... Chci být svůj, pak je na těch klucích jednotlivě, co si kdo ode mě vezme. Nejsem povahou lídr, takový, který by šéfoval kabině. Spíš bychom měli klukům jít příkladem, sami si musejí chtít od nás něco vzít.

V čem ses za pět let mimo Hradec změnil?

Když jsem byl mladší, ve dvaadvaceti třiadvaceti, jedl jsem jinak, byly tam i nějaké večírky... (usmívá se) Nebyl jsem svatý, nějaké věci bych si už teď nedovolil. Myslím si ale, že to k tomu patří a každý si takovým vývojem musí projít sám. Prodělal jsem nějaká zranění a vím, že je důležité starat se o své tělo.

Jak moc jsi sledoval Hradec, když jsi byl jinde?

Po každém zápase jsem se zajímal o výsledek. Když jsem byl v Jihlavě, jednu dobu byl Hradec naším přímým konkurentem v boji o záchranu. Tak se to sešlo... Byl jsem v Jihlavě a bojoval jsem za Jihlavu.

Plánuješ, že v Hradci dohraješ kariéru, nebo tak daleko nepřemýšlíš?

Není to tak, že bych si to sem přišel dohrát v klidu. Jsem ale realista a vím, že v jedenatřiceti mě klub těžko bude někam prodávat. Chtěl bych tu zůstat a být platný. Něco tu dokázat.

Inspiroval by tě příklad tvých někdejších spoluhráčů Karla Podhajského, Filipa Klapky nebo Marka Plašila, kteří teď v Hradci trénují mládež?

Říkal jsem si, že by to mohlo být fajn. Už jsem se o tom taky trochu bavil s panem Čvančarou. Na druhou stranu, vůbec teď nevím, co bych chtěl dělat po kariéře. Podepsal jsem smlouvu na tři roky, takže mám dost času na to, abych se soustředil na fotbal a zorientoval se v tom, co bude potom. Zatím nemám ambice být trenérem, na druhou stranu, člověk by asi měl zůstat u toho, co ho baví a co umí nejlíp. Těžko půjdu hned dělat někam do banky.

Ptal jsem se tě na osobní ambice. Jaké by podle tebe měl mít tým?

Hradec by měl mít postupové ambice. A myslím, že tady je dobrý tým. Posty jsou zdvojené, někdy i ztrojené, konkurence je velká. Trenér má z čeho vybírat i v případě zranění. Až v soutěži uvidíme, na co máme, ale myslím, že budeme silní. V mých očích bude tým dobrý.

Jaká je konkurence v útoku a pod hrotem, kde můžeš nastupovat?

Sám jsem zvědavý na to, jak to bude. Uvidíme, jestli se mnou trenér počítá na podhrot, nebo na hrot. Erika znám, Vášu skoro ne, ale myslím, že oba mají velký potenciál. Vlčák už ukázal, co umí. Takže konkurenci mám velkou, ale to pro nás může být výhoda – když někdo bude z formy nebo někdo vypadne se zraněním... Navíc je pořád pět střídání, trenér může oživit ofenzivu v průběhu zápasu, to může být velká zbraň. Jde o to, abychom nebyli uražení, když někdo nebude hrát od začátku. Musíme myslet na prospěch týmu – každý může zápas rozhodnout, i když do něj půjde na poslední půlhodinu.

Sdílej článek!

Nepřehlédněte

Sestřih ze zápasu

SESTŘIH: FK Viktoria Žižkov – FC Hradec Králové 0:2

Aktuální zprávy

Víkendové výsledky Votroků

Reportáž

Žižkov poražen, Votroci na prvním místě!