Otto Urma: Kdokoli z lavičky může být v základu

4. 12. 2020   |   FC Hradec Králové
Ještě před rokem patřil v pětadvaceti mezi nejzkušenější hráče v kabině, plnil roli zástupce kapitána. Teď je OTTO URMA členem střední generace. „Jsme teď nejsilnější za dobu, co jsem v Hradci. Příchodem zkušených kluků se naše hra zklidnila a zkvalitnila,“ tvrdí.

Pojďme se ještě ohlédnout za remízou na Julisce. Byl jsi s bodem spokojený?

Jeli jsme tam samozřejmě vyhrát, ale znali jsme sílu soupeře. Hrají nejpohlednější fotbal v celé lize, ale věřili jsme, že jim gól dáme a uhrajeme to na tři body. Nakonec ale remíza byla spravedlivá. Vedli jsme, škoda, že jsme to do vítězství neuhráli.

Dukla pro nás dlouhodobě není moc oblíbený soupeř, přitom v minulé sezoně jsme na Julisce vyhráli, teď remizovali. Projevuje se rostoucí síla našeho týmu?

Mně osobně se proti Dukle hraje dobře. Jsou kombinační, nechávají otevřenější obranu, pro mě je to lepší, než když to sem někdo přijede zabetonovat.

Je pravda, že z posledních dvou zápasů na Julisce máš osobní bilanci gól a asistenci...

Ano, osobně se mi tam daří. Když jsem byl ještě v Teplicích, vyhráli jsme tam 1:0, nahrál jsem Romanovi Potočnému na gól. (usmívá se)

Jak vnímáš to, kam jsme se posunuli za dobu, co působíš v Hradci?

Mám takový pocit, že teď jsme za tu dobu asi nejsilnější. Přišli Dvořka s Radičem, dva zkušení ligoví hráči, kteří nám dodali klid do hry i do kabiny. Před rokem dvěma jsme byli celkově o hodně mladší, přišlo hodně kluků z dorostu... Mně bylo dvacet čtyři nebo dvacet pět a patřil jsem mezi nejstarší. Neříkám, že nejde hrát o postup s mladými odchovanci, ale určitě je to složitější, než když máš na trávníku pět šest zkušených, několik dvaadvacetiletých a jednoho mladého.

V čem je největší rozdíl?

Nejvíc je v naší hře znát zklidnění. Bývali jsme hodně hektičtí, teď dovedeme míče líp podržet, to nám pak dělá hru.

A daří se nám už i otočit zápas, ve kterém dá soupeř první gól...

Ano, jako třeba teď v Blansku. Nevybavuju si za dobu, co jsem tady, že bychom otočili nějaký zápas – až do tohohle půlroku. Hlavní příčina podle mě je v tom, že na střídačce je dalších pět šest kvalitních kluků. To jsme taky dřív neměli. Když vypadli tři lidi, lepilo se to, náhrada nebyla rovnocenná. Dneska jsou na střídačce kluci, kteří by v klidu mohli hrát v základu. Jde jen o to, pro koho se rozhodne trenér. Když se zápas nevyvíjí podle našich představ, může do toho sáhnout nějakým střídáním.

To klade nárok na týmového ducha. Snášíte dobře, že někdo má na základ, a začíná na lavičce?

Věřím, že ano. Všichni chceme hlavně týmový úspěch, postup. I když člověk zrovna nehraje, musí fandit týmu. A když jde na hřiště, musí být připravený pomoct. Je jasné, že to je složité – když se člověku daří, a pak najednou nehraje, je to těžké pro hlavu. Ale každý se s tím ve fotbalové kariéře potká. Musíš se s tím poprat.

Patří to k tomu, že hrajeme na špici, ne?

Přesně tak. Máme na zápas sedmnáct osmnáct kvalitních hráčů, ne jedenáct.

Co kromě toho hrálo roli v tom, že jdeme do posledního podzimního kola na prvním místě tabulky?

Myslím, že kvalita hry šla nahoru mimo jiné díky hráčům, kteří přišli. Když jsme ztratili body, bylo to většinou proto, že jsme nedali vyložené šance – jako doma s Vyšehradem a Prostějovem. Konkrétně tady nám chyběla akorát kvalita v zakončení.

Sdílej článek!

Nepřehlédněte

Reportáž

Votroci v generálce padli s Varnsdorfem

Rozhovory

Tahle facka nám může pomoct, hodnotí Adam Vlkanova

Rozhovory

Seun Egbewole: Prosadit se v Evropě je můj sen