V letní přípravě ukázal velký příslib, v prvním kole v Táboře odehrál celý zápas. Jenže o pět týdnů později vydržel Michal Trávníček ve Varnsdorfu na hřišti jen hodinu – pak ho vyřadilo vážné zranění kolene. „Nevěděl jsem hned, že by to mohlo být tak vážné. Ještě týden jsem rehabilitoval, zkoušel jsem trénovat, ale koleno se mi pořád podlamovalo. Pak jsem zašel k doktorovi, ten mi řekl, že to vypadá jen na pochroumané postranní vazy. Byl jsem i na magnetické rezonanci, tam se taky nic nezjistilo. Až při artroskopickém vyšetření doktoři odhalili, jaké mám skutečně zranění. Takže mi koleno zavřeli a tři měsíce jsem čekal, až budu moct jít na plastiku,“ popisuje první dny a týdny po přetržení zkříženého vazu. „Byla to obrovská rána.“

Od té doby Trávníček podstoupil plastiku vazu a tvrdě pracuje na návratu. Zatímco spoluhráči nacvičují herní věci, on sbírá kilometry na vedlejším hřišti nebo tráví hodiny v posilovně. „Teď už jsem v takové fázi, že už bych skoro mohl být s nimi, ale vím, že kontakt by pro koleno nebyl dobrý. Když oni hrají fotbálek a já polykám kilometry, je to strašný pocit. Není to příjemné,“ ošívá se.

Psychicky mu pomáhá, že se snaží trávit čas v kabině s ostatními. „Kabina mi strašně pomáhá – když tam přijdu, mezi klukama se cítím dobře. Kdybych měl trénovat někde sám, bylo by to šílené,“ usmívá se hořce. „V kabině je hodně mladých, snad osm nás bylo pohromadě v devatenáctce, takže se dobře známe. Víme o sobě všechno. Občas mají narážky: Kolenáři... Tady jdou šrouby... Támhle ti vypadl šroub... To k tomu patří.“

Velkou oporou je pro Trávníčka kondiční trenér Ondřej Kraják, který je jeho nejbližším spolupracovníkem. „Myslím, že jsme docela velcí kamarádi. Trávím s ním čtyři hodiny denně... Je to skvělý kondiční trenér – bez něj by to nebylo tak dobré, jako to je teď,“ smeká rekonvalescent. „On to zažil dvakrát, měl to samé zranění na pravém i levém kolenu. Ví, jaké to je, co má dělat, co mám dělat já, obrovsky mi pomáhá. Ví, že člověk je jednou nahoře, jednou dole – chvíli to vypadá, že už bych mohl nastoupit, pak mě to zase bolí... Je to takové nevyzpytatelné.“

Jen čtrnáct dní po Trávníčkovi utrpěl stejné zranění i Martin Matoušek. Pro oba je v těžké situaci lepší, že dřinu snášejí společně. „Kdybych tady měl být sám... On už tohle zranění taky jednou měl, takže mi pomáhá. Když mu řeknu, že mě to tady bolí, on mě ubezpečí, že to je v pohodě, že to je třeba jen ztuhlá jizva,“ usmívá se levý bek.

Jeho cílem je dát se do pořádku natolik, aby se v letní přípravě opět mohl poprat o místo v sestavě s hlavními konkurenty, Otto Urmou a Michalem Leiblem. „Motivaci mám velkou. Odmalička jsem chtěl být fotbalista, to se mi teď plní. Jedno zranění mě v tom nezastaví – doufám, že zase budu ten fotbalista, jaký jsem chtěl být,“ dívá se směrem k létu s optimismem.

Vybavení do posilovny poskytla společnost MALL.cz.