Cítíš úlevu po první jarní výhře?

Určitě se nám ulevilo, už jsme v hlavách potřebovali pocit vítězství. A byla to strašně důležitá výhra, protože si myslím, že nás teď čekají dva klíčové zápasy celého jara. Kdybychom uspěli v Teplicích, můžeme být zároveň i dobře nastavení na semifinále poháru. Chceme se dostat do finále, tam se pak může stát cokoli. Takže by bylo dobré, kdybychom výhrou nad Zlínem nastartovali nějakou vlnu.

Herní projev jsme na jaře měli lepší, než jak by naznačovaly výsledky, souhlasíš?

Možná to tak je, ale ve finále každý stejně kouká na výsledky a ne na předvedenou hru. Teď jsme výhru vybojovali. Nebyli jsme v žádné panice, ve stresu, ale teď se můžeme cítit líp.

Co nás čeká v Teplicích? Úplně záchranářský fotbal nehrají, že?

Je to tak. Na jaře jsem je několikrát viděl, prezentují se dobrým fotbalem. I když jejich hřiště jim k němu moc nepomáhá. Měly vítěznou sérii, ta jim pomohla, i s Plzní hrály dobře. Body nám určitě nedají zadarmo, bude to těžká práce.

Těžší než na podzim doma, kde jsme vyhráli 3:0?

Určitě. Když hrály Teplice na podzim u nás, byly ve špatném rozpoložení, nesbíraly body, nový trenér Jarošík se seznamoval s týmem… V zimní pauze tam zapracovali, všechno si sedlo a Teplice jdou nahoru bodově i herně.

Jaká je v kabině poptávka po lístkách? Z Teplic a okolí máme několik hráčů.

(směje se) Chtěli jsme jich dost. Přijdou kamarádi, rodina… Poptávka byla velká, až nám ji musel trenér Poštulka skrouhnout.

Takže čekáš silnou podporu?

Určitě. Na druhou stranu, za námi nepřijdou fanoušci, kteří by nahlas fandili. Přijdou rodinní příslušníci, kteří nás uvidí hrát ligu. Ale nedovedu si představit, že by tam babička s dědou a strejdou bubnovali a řvali Hradec. (směje se)

Je v týmu Teplic ještě někdo, koho znáš? Už jsi odtamtud dlouho pryč.

Robert Jukl. (směje se) Jinak si nějak vybavuju Tomáše Vondráška a Pavla Moulise, se kterým jsem hrál v dorostu a v Ústí. Jinak už tam opravdu nikdo není, tým se hodně protočil.