Martin Štěpán: Výjimečné ročníky? Hlavně nepokazit vývoj

19. 12. 2019   |   FC Hradec Králové
Když se šéftrenér žákovských týmů ohlíží za podzimem, rekapituluje, jak se vyvinuly projekty, které se v těchto kategoriích rozběhly už před časem – ať už to jsou tréninky pod dohledem dorosteneckých koučů nebo práce v oblasti výživy. Martin Štěpán se dotkne i zodpovědnosti, kterou přináší přítomnost ročníku, ve kterém se sešli nadprůměrně nadaní hráči. „Je velká zodpovědnost pro nás všechny, abychom jejich vývoj nepokazili,“ uvědomuje si.

Jaký byl uplynulý půlrok v žákovských kategoriích?

Hodnotím ho určitě pozitivně, i když ne všechno se podařilo tak, jak bychom chtěli. Myslím si ale, že nikdy nebude všechno dokonalé. Kdybychom si mysleli, že jo, usnuli bychom na vavřínech. Většina toho, co jsme si před sezonou v jednotlivých kategoriích řekli, se nám ale splnit podařilo.

Co konkrétně to bylo?

V kategorii U12 jsme zejména chtěli kluky podchytit v přechodu do školy, aby se adaptovali. Samozřejmě přechod z přípravek do žáků je trošku složitější, ale spolupráce se ZŠ Sever nám v tom hodně pomáhá. A řekl bych, že i rodiče jsou spokojeni. Trenér Blažek se všemi dělal pohovory, vyšlo nám z toho, že kluci to ve škole zvládají, na tréninku taky. Takže výborná zpětná vazba.

Jaký cíl jste měli ve třináctce?

Tam jsme chtěli kluky postupně dostávat na větší hřiště, aby se začali zlepšovat ve vnímání většího prostoru, abychom trošku věděli, do čeho půjdeme v kategorii U14. Dokonce se nám podařilo domluvit dost zápasů ne přímo na velké hřiště, ale na zmenšené od vápna k vápnu. Pro kluky to byla výborná zkušenost, dává jim to možnost postupného přechodu – nejdou okamžitě z malého hřiště na velké. Principy z malého hřiště se díky tomu objevovaly i na větším a kluci na větším prostoru vypadají velice slušně. Takže doufám, že příští rok v kategorii U14 budou dobří.

Tím se dostáváme ke starším žákům.

Ano. Co se týká kategorie U14, tam pro nás bylo nejdůležitější každému hráči najít optimální post, na kterém by mohl do budoucna hrát. Samozřejmě u některých jsou to třeba posty dva, protože kluci nejsou úplně vyhranění, ale v drtivé většině jsme posty našli. S tím můžeme být spokojení. Chvílemi nám drhnul herní projev, ale důležité bylo, že postupem času, jak přibývaly zápasy na velkém hřišti, šel nahoru.

A zbývá kategorie do patnácti let.

Tam už samozřejmě zkušenost na velkém hřišti kluci mají, takže jsme hlavně potřebovali, aby se povedl vstup do soutěže, abychom odehráli kvalitní zápasy. Trošku jsme bojovali s výkyvy výkonnosti – odehráli jsme výborný zápas a další nám tak úplně nevyšel. Na jaře bych tohle chtěl výrazně zlepšit: měli bychom být schopní odehrát šňůru zápasů, v nich předvést dobrý výkon a plnit věci, o kterých se bavíme. Ale jinak vidíme v U15 progres i ve smyslu principů, které po hráčích vyžadujeme. Ustálilo se to, hráči vědí, co mají hrát, a myslím si, že v dorostu bude na co navázat.

Jak moc u žáků řešíme umístění a jak jsme s ním spokojeni?

U12 až U14 neřešíme umístění vůbec. V kategorii U15 jdou poslední tři týmy do barážových utkání, takže ho částečně sledovat musíme. Na prvním místě je ale pořád herní výkon, ten musí být na co nejlepší úrovni. Dobrý herní projev je základ dlouhodobého úspěchu – i výsledkového. Takže rozhodně to není tak, že bychom chtěli zápas vyhrát za každou cenu i za pomoci zakopávání míčů, nakopávání atd. Snažíme se pořád držet herní koncepce a samozřejmě udělat maximum pro vítězství do té míry, abychom se vyhnuli barážovým příčkám. Chceme hrát žákovskou ligu a konfrontovat se s nejlepšími.

V přípravkách má prioritu herní činnost jednotlivce, dorostenci už se soustředí na týmový projev. U žáků se tyhle dva principy prolínají?

U mladších žáků ještě má prioritu individuální herní výkon, ale už se začínají objevovat vyšší nároky na spolupráci. Hráči už by měli být fyzicky, takticky a mentálně tak vyspělí, že by měli být schopní vyhodnotit, kdy mají dát míč od nohy, kdy mají jít individuálně jeden na jednoho atd. S kategorií U14 už právě od jara půjdeme do cílených nácviků, které mají hráče připravit na přechod do dorostu. Kategorie U15 pak má hrát úplně totožně jako U16 – principy a herní návyky hráčů by měly být stejné. Jednoduše řečeno, u mladších žáků chceme, aby byli hráči kvalitně individuálně připraveni po přechodu z přípravky, zároveň se u nich začínají objevovat týmové herní prvky. Například nejde, aby útočníci při bránění na obranné polovině stáli dvacet metrů ode všech, hráči už musejí nějak vnímat celé hřiště. Už musejí chápat, že když nedržíme míč, mají být víc u sebe, a když míč máme, využíváme naopak šířku i hloubku hřiště. To jsou návyky velkého fotbalu, starší žáci je už musejí mít.

Ti jsou provázáni s dorostem díky čtvrtečním ranním tréninkům, na které k nim chodí dorostenečtí trenéři, že ano?

Tam si můžeme s trenéry dorostu vyměňovat poznatky: na čem pracují oni, jaké problémy máme my... Ano, přesně tak to je. Kluci už jsou na těchhle trénincích striktně rozděleni na obránce, útočníky, záložníky. Přes zimu se to týká i kategorie U13, aby už i tihle menší kluci pomalu poznávali principy, které po hráčích na jednotlivých postech chceme. Příští rok je to čeká naplno, tak aby dopředu aspoň trochu věděli, co a jak.

Zaváděli jste na podzim u žáků nějaké novinky?

Spíš to jsou dílčí kroky. Třeba v rámci ranních tréninků, o kterých jsi mluvil, jsme rozjížděli individuální a skupinovou činnost. A teď jsme se už dostávali víc do detailů – už jsme na hřišti neměli tři skupinky, ale třeba čtyři. A každá měla trošku jinou náplň. Ten ranní čtvrteční trénink se už pomalu budoval minulou sezonu, ale tak do detailů, jako jdeme teď, se vlastně dostal až v posledním půlroce. Tím myslím třeba striktní rozdělení na posty. Co se týká odpoledního programu, tam jsme zavedli individuální tréninky pro hráče, což je vlastně novinka. Kluci se při nich věnují vyloženě fotbalové činnosti. Ranní tréninky jsou zaměřené víc na pohybovou kulturu a v odpoledních řešíme fotbalové věci podle toho, co daný hráč potřebuje.

Jak bojujete s únavou mladších žáků, kterým najednou oproti přípravkám vzroste počet tréninků?

Jdou ze tří na sedm tréninků týdně, což samozřejmě je skok. Jedním z našich nejdůležitějších cílů bylo, aby to kluci opravdu zvládli a my jsme jim v tom pomohli. Krizové období nastává v okamžiku, kdy se změní čas, kluci za tmy vstávají a většina z nich pak i za tmy jezdí domů. Pak se ukazuje částečný úpadek výkonosti a toho, že hráči jdou do únavy. Postupně si tělo zvykne, organismus se zase nastartuje a není v tom problém. I kvůli tomu jsme zavedli to, že klukům dáváme v sezoně, respektive po sezoně, týdenní volno. Tělo i hlava, která je v jednu chvíli fotbalem přesycená, si odpočine. Kluci to zvládají dobře.

Tahle záležitost se týká ročníku U12, který má skvělé výsledky. Je výjimečný? A jak se s ním pracuje?

Tohle je hrozně těžká otázka. Když jsem trénoval ročník 2004, mladší žáky jsme projeli v podobném stylu. Za celé dva roky soutěže jsme remizovali jediný zápas, jinak jsme všechno vyhráli. Ten ročník vypadal dost podobně, byl opravdu nadstandardní, hodně kvalitní... Hráči pak začali fyzicky růst, rozdíly se dorovnaly a už tak výjimečné výsledky nemají. Když to řeknu jednoduše, kluci v současném týmu U12 jsou skvělí, vynikající a my musíme udělat všechno pro to, abychom zvládli všechna jejich důležitá období. Aby potenciál, který mají, opravdu naplnili. Pro nás je tenhle ročník neuvěřitelně těžký, protože bychom ho měli dovést do nejvyšší kvality. Hráči v něm mají potenciál a my s nimi musíme nakládat tak, abychom ho využili.

Co to znamená?

Měli bychom hráče dostat na výbornou nebo nadstandardní úroveň. Oni v sobě mají něco, co třeba jiné ročníky nemají, nebo mají v daleko menší míře: neuvěřitelnou soutěživost. Jakmile vyběhnou na hřiště, za každou cenu chtějí vyhrát. Tenkrát to měli i kluci ročníku 2004 – v okamžiku, kdy prohrávají, jejich síla narůstá. Jiné týmy by se z toho podělaly, oni zapnou a začnou hrát ještě líp. Ti hráči jsou mentálně tak silní, že když inkasují, najednou začnou předvádět ještě lepší výkon než předtím. Když soupeř neklade odpor, hrají, co potřebují, v klidu, pohodě, nikam se nehoní. Většina z nich má výborné herní vnímání, což je znát, jsou mezi nimi rychlostně dobře vybavení hráči, což je další důležitý atribut moderního fotbalu. Tyhle věci se spojily dohromady, a díky tomu je ten ročník takhle kvalitní.

Už jsi částečně odpověděl, ale pro trenéra je to dvousečná věc. Jejich vývoj se dá asi jen pokazit, ne?

Je to tak. Pro nás všechny, nejen pro jejich trenéra, je to velká zodpovědnost.

Už více než rok běží u žáků projekt dodávání svačin do škol a měření tělesných parametrů. Jak jsi s ním spokojený?

Hodně. I proto, že vnímám daleko pozitivnější ohlas od rodičů a hráčů než v minulosti. Pomohla k tomu změna, kterou jsme provedli – všechno jsme přenesli do školy, takže se rodičům snížila časová náročnost. Minulý rok jsme ve spolupráci s FitBee rozjeli pravidelné testování tělesného složení, nastavení jídelníčku pro hráče atd. Teď jsme navázali projektem, který se jmenuje 3D Omega index a je založený na tom, že hráči pravidelně konzumují multivitamín s obsahem vitamínu D a dalších látek, který by měl do budoucna zlepšit jejich soustředění, paměť a schopnost regenerovat. Projekt se nějakým způsobem vyvíjí, podle mě je pozitivní, že z nějakých sto dvaceti hráčů, kteří se mohli přihlásit, se pro něj dobrovolně rozhodlo asi osmdesát. Nikomu jsme to nenařizovali, bylo to čistě na bázi dobrovolnosti a souhlasu rodičů. Vnímám to jako důkaz, že rodiče chtějí výživě věnovat pozornost a chtějí kluky vzdělávat i posouvat. Myslím, že si uvědomují, že jim to může pomoci i na hřišti.

Sdílej článek!

Nepřehlédněte

Sestřih ze zápasu

SESTŘIH PŘÍPRAVY: FC Hradec Králové – FK Chlumec n/C 3:0

Reportáž

Votroci porazili Chlumec 3:0

Aktuální zprávy

Prodej permanentek na podzim 2020