Jak probíhají tréninky v žákovských kategoriích?

Trénujeme ve dvojicích obdobně jako dorostenci. Všechno je závislé na vládních opatřeních – teď třeba nejezdí kluci z Trutnovska. Účastní se kluci, kteří se sem můžou dostat a rodiče je pouštějí. Všechno je na dobrovolné bázi, nic není povinné.

Doplňujete tenhle program nějakými individuálními plány?

Doplňujeme to, jak můžeme. Samozřejmě, je to pořád dokola – kluci můžou dělat silové věci, můžou se protahovat, dělat přihrávkové cvičení, nácviky hry jeden na jednoho, střelbu, technické dovednosti... Ale absolutně chybí součinnost, spolupráce většího počtu hráčů, situace v přečíslení, podčíslení a herní podmínky. A především chybí kolektiv, kontakt se spoluhráči.

To souvisí i s tím, že nechodí do školy. Projevuje se to na nich?

Řekl bych, že postupem času u nich upadá motivace. Nedá se nic dělat, musíme dělat, co se dá. Až tohle skončí, osobně si myslím, že vůbec nepůjde o fotbal, ale o to, aby se kluci nastartovali, vrátili do pravidelného režimu. Aby byli v partě, znovu navázali sociální vazby a aby si zvykli vůbec na to, že je nějaký trénink, škola, že se musí ráno vstát... Doufejme, že to bude co nejdřív. Čím déle bude trvat současný stav, tím obtížnější bude zpětná adaptace.

Hlasy volající po tom, aby děti směly trénovat, jsou stále častější. Myslíš, že jsme schopní zajistit bezpečnost? Bylo by to na pořadu dne?

Jsme určitě ochotní udělat maximum. Jakmile vláda umožní jakékoli trénování, okamžitě po tom skočíme a zrealizujeme to nejlépe, jak to půjde. Nikoho už tohle nebaví – je to strašně dlouhé.

Zkusíš odhadnout, co může tahle doba klukům vzít z dlouhodobého pohledu?

Z dlouhodobého pohledu určitě motivaci. Na tu to podle mě bude mít největší dopad. Na chuť zlepšovat se... Pro každého trenéra bude klíčová úloha v tom, aby to v hráčích znovu zapálil – aby na sobě zase chtěli pracovat. Daleko větší problém to bude pro menší kluby, kde kluci hrají fotbal vyloženě pro radost, proto, že tam mají kamarády. Někteří tam s fotbalem možná i skončí. Na druhou stranu, když se donutím a na tuhle dobu se podívám optimisticky, má taky svoje plusy.

Jaké?

U řady kluků jsem viděl, jak se zlepšili v dovednostech, které mohli dělat – technické věci, jeden na jednoho, zpracování míče... Ale je jasné, že tím, jak už to je dlouhé, to dávno nestačí. Bylo by dobré, abychom se mohli vrátit k normálnímu tréninku a těmhle věcem dát nadstavbu v podobě součinnosti i chuti do tréninku. Každý kluk hraje fotbal jako týmový sport, oni se nerozhodli pro individuální. To tam teď jednoznačně chybí.

Jste s nimi aspoň ve virtuálním hromadném kontaktu, aby měli nějaký pocit skupiny?

Určitě – každý trenér má skupinu na WhatsAppu nebo Messengeru. U mladších kategorií si píšeme maily s rodiči. Pravidelně děláme videokonference, online tréninky nebo nějaké povídání o něčem, co je zrovna aktuální. Snažíme se kluky udržet, jak to jde, aby se aspoň takhle viděli a slyšeli.