Naskytla se ti možnost fungovat jako asistent u A týmu. Jak to bereš?

Jsem rád, že můžu být na tréninkách. Je to vítaná možnost něco okoukat – nemusím být zavřený doma, něco se naučím. Hlavní trenér Zdenko Frťala si to koučuje, já spíš pomáhám, sleduju a dohlížím.

Naučíš se něco?

Tréninky jsou kvůli nastalé situaci úplně jiné, takže člověk aspoň vidí všechna možná cvičení. Je to zajímavé a pro mě určitě zkušenost navíc. Fotbal mám rád a chyběl mi, takže jsem rád, že tady můžu být.

Takovou situaci nikdo z nás nezažil. Musíte hodně improvizovat?

Ano. Většinou děláme kruhová cvičení s balonem, každý hráč má svoje stanoviště, aby se nepotkávali. Je tam trochu techniky, a hlavně udržování kondice.

Je těžké uhlídat kluky, aby se k sobě nepřibližovali?

Ze začátku jsme jim to museli často připomínat. Ale není to nic hrozného, každý si svoje zdraví hlídá.

Přišel jsi k trenérům, kteří tě vedli jako hráče. Musel ses osmělovat, abys jim říkal nějaké svoje nápady?

Trénink už je většinou nějak nachystaný, ale některá cvičení jsme vymýšleli společně s Ondrou Prášilem. I do toho se můžu pustit. Od té doby, co jsem skončil jako hráč v áčku, jsme s trenéry už takové jedno sezení měli, už proběhlo, co mohlo. (směje se) I když jsem teď byl jako asistent v béčku, byli jsme v kontaktu. Takže žádný problém.

Jak důležitá je složka sociálního kontaktu v těchhle trénincích oproti individuální přípravě?

Je to úplně něco jiného. S klukama a s balonem na hřišti je to o hodně lepší než jeden běh v lese denně.

Líbí se ti to, že jsi víc zapojený do dění v áčku? A je takový plán do budoucna, i když se situace vrátí k normálu?

O tomhle jsme se bavili už v zimě. Bylo v plánu, že když bude mít béčko volnější program, mohl bych chodit na některé tréninky s áčkem. Koronavirus to dal do pohybu. (usměje se) Co bude dál, uvidíme.

Jaký režim mají kluci v béčku, kterým předčasně skončila sezona?

Posíláme jim individuální plány, aby se alespoň trochu udržovali v kondici. Není to nic náročného, ale je potřeba, aby měli aspoň nějaký pohyb – aby dva měsíce neleželi doma. To by pro ně nebylo dobré.

Jak snáší tohle období tvůj nadřízený, fotbalový fanatik Karel Krejčík?

(směje se) Ten už by dávno chtěl zase hrát. Když se to zrušilo, byl naštvaný. Fotbalem žije, dá se pochopit, že mu chybí obzvlášť.