Jak hodnotíš podzimní účinkování dorosteneckých týmů v soutěžích?

Pokud se podíváme na výsledky, mám trochu rozporuplné pocity. Tři dorostenecké týmy hrají na špičce, ale s U18 máme malinko problémy. Z důvodu reorganizace soutěží totiž padá hned šest mužstev a my jsme v tom s osmnáctkou namočení. Proto jsme během podzimu hodně řešili, co s tím provedeme. Soutěž určitě chceme zachránit. Když se ale podíváme na tréninkový proces a vývoj hráčů, tam je to bez problému. Naštěstí už nebyla žádná covidová omezení a mohli jsme trénovat stejně jako před pandemií. V tomto směru jsme se posunuli tak, jak jsme si představovali.

Zachránit osmnáctku je důležité i pro šestnáctku, že ano?

Zachránit soutěž je důležité z pohledu osmnáctky i šestnáctky, ano. Pokud by spadla osmnáctka, dolů by musel jít i tým do šestnácti let. To by byl problém pro kluky, kteří po sezoně vyjdou z patnáctky a najednou by hráli divizi. Samozřejmě, pokud by se hned další sezonu postoupilo, zas tak závažné by to nebylo. Jenže za prvé teď nikdo nedokáže říct, že by se to hned povedlo, za druhé je vždy lepší mít klid a rovnou hrát druhou nejvyšší soutěž.

Bylo na hráčích v tréninku nějak znát to, co se z pohledu protiepidemických omezení dělo v minulých letech?

Řekl bych, že ze začátku, první měsíc, dva, kdy kluci měli po dlouhé době skupinové tréninky a běžný režim, na nich byla znát větší chuť a natěšení na fotbal. Pak se už všechno vrátilo do starých kolejí a skoro jsme zapomněli, že nějaký tréninkový výpadek nastal.

Zavedli jsme do obnovených tréninků nějakou novinku?

Určitě. Mimo jiné jsme dostali status Klubové akademie pro dorostenecké týmy, což s sebou nese větší možnosti i povinnosti, včetně těch personálních. Nově jsme na plný úvazek přijali fyzioterapeutku, která je pro kluky k dispozici neustále, a navíc pro ni a kondičního trenéra byla zřízena fyziomístnost. Tam kluci dochází a pracují na dysbalancích, nebo když mají problémy, třeba potřebují menší ošetření. Je to velký krok kupředu, protože takový servis byl pro hráče nutný. Fyzioterapeutka Kristýna sice začíná, ale je na ní vidět obrovská chuť se zlepšovat. Kluky práce s ní baví, posouvají se dopředu ve věcech, kde jsme dříve měli problémy – třeba v kloubních rozsazích.

Projevuje se už rozšíření fyzioterapeutického servisu? Eviduješ úbytek zranění, nebo je příliš brzy na to pozorovat výsledky a jde o dlouhodobější proces?

Myslím, že na hodnocení je příliš brzy. Vedeme si evidenci zranění i návštěv individuálních fyziotréninků. Ty máme na týmové i na individuální bázi. Věřím, že během roku nebo dvou budeme schopni posoudit, jak moc jsme se posunuli od doby, kdy jsme fyziotréninky neměli. V tuto chvíli si to ale netroufám hodnotit.

Kromě fyzioterapeutky máme i nového trenéra brankářů Radima Ottmara. Jak mu jeho nová role jde?

Jsem moc rád, že jsme se s ním domluvili, když Karel Podhajský odešel předávat zkušenosti do Regionální fotbalové akademie. Radim je začínající trenér, ale má plno zkušeností z áčka. Připojil se k dalším úspěšným hráčům z minulosti, kteří u naší mládeže pracují na trenérských postech. K Markovi Plašilovi u sedmnáctky přibyl jako asistent i Jirka Janoušek. Jsme rádi, když se bývalí hráči vracejí a předají své zkušenosti mladým. Jejich pohled je velmi cenný.

Právě u dorostu trénuje nejvíc bývalých hráčů. Kromě výše jmenovaných ještě Filip Klapka nebo David Homoláč. Můžou se tam nejlíp uplatnit, protože je to nejblíž dospělému fotbalu?

Hned po kariéře asi ano. Ale zastávám názor, že by si všichni mládežničtí trenéři měli projít všechny kategorie, abychom všichni táhli za jeden provaz a věděli, co jeden od druhého potřebujeme. Dorostenci, které připravujeme pro dospělý fotbal, k nám totiž přichází od žáků, kam jdou zase z přípravek… A je potřeba si projít všemi kategoriemi. Když hráč ukončí aktivní kariéru v A týmu, má samozřejmě věkově nejblíž ke starším dorostencům. Pro jeho trenérský růst je ale určitě lepší projít si i ostatní kategorie.

Naši hráči se pravidelně objevují v mládežnických reprezentacích. Je to důležitá vizitka?

Ano, je to ohodnocení naší práce a taky dlouhodobá tradice – kluky v reprezentacích jsme měli snad vždycky. Jsme za to rádi. Souhlasím s tím, že to dělá dobré jméno pro FC Hradec Králové, protože většinu nominace jinak tvoří hráči největších českých klubů.

Do reprezentace byli v nedávné době nominování konkrétně Daniel Kutík, David Jurčenko a Adam Binar. Je na nich znát, že když se vrátí z reprezentačního srazu, mají větší motivaci?

Myslím, že je to individuální u každého z hráčů. Konkrétně například David Jurčenko by byl motivovaný, i kdyby v reprezentaci nikdy nebyl. Je fantasticky charakterově nastavený. U jiných – a tím nemyslím nikoho konkrétního – je takto získaná motivace občas krátkodobá. Je důležité udržet ji dlouhodobě.

Projevuje se na motivaci dorostenců i to, když se začnou zapojovat do tréninku A týmu?

Je to vlastně stejné jako s nominací do reprezentace. Hlavně je ale důležité, že při tréninku s A týmem vidí, jak funguje dospělý fotbal. Ověří si, že co jim říkáme v dorostu, funguje v A týmu v praxi. Opakujeme jim, že stále trénují relativně málo, nebo že i když vyhrají, stejně je potřeba ještě přidat. A u áčka vidí, proč to říkáme. Úroveň a intenzita je tam daleko vyšší.