Jiří Sabou: Tahle sezona byla snová

9. 6. 2021   |   FC Hradec Králové
Když před třemi a půl lety do klubu přišel, postavil před mužstvo cíl, aby na konci tohoto období postoupilo do ligy a v ní pak bylo konkurenceschopné. První část se povedla. „Tahle sezona byla snová. A věřím, že konkurenceschopní budeme, i když bude potřeba tým doplnit. Neproběhne ale žádná velká přestavba – tihle kluci kvalitu mají, navíc si zaslouží ligu hrát,“ říká sportovní ředitel Jiří Sabou v obsáhlém rozhovoru, v němž se ohlíží za postupovou sezonou.

Berete postup jako završení tříleté etapy?

Stoprocentně. Jsem tady tři a půl roku a od samého začátku jsme si dali tenhle horizont k tomu, abychom změnili tým, dodali do klubu nějaké nové impulzy. Začátek nebyl jednoduchý, udělali jsme dost změn. Poslední sezona byla snová. Jako pohádka. Není jednoduché říct, že za tři roky budeme v první lize, a dodržet to. Strašně si toho vážím, jsem za to rád. Je to vizitka práce nás všech v klubu.

V prvních dvou sezonách jsme skončili pokaždé čtvrtí. V čem se tým posunul k tomu, že byl schopen udělat další krok k první příčce a postupu?

To, že v téhle sezoně postupoval jen jeden tým, se mi od začátku nelíbilo. Na Ligovém grémiu jsem proti tomu bojoval. Kromě nás byly adepty na postup ještě Žižkov, Dukla, věděli jsme, že přibude ještě někdo nepříjemný. To byly Líšeň a Prostějov, které hrály uvolněně. My jsme mužstvo dostali do fáze, že se usadilo. Podle mě bylo stěžejní, že v létě přišli hráči, kteří naši kvalitu posunuli ještě dál – Pavel Dvořák, Váša, už o půl roku dřív Radič... Povedl se nám začátek, tým se nastartoval, bylo cítit, že máme velkou kvalitu. A dokázali jsme vyhrávat i zápasy, kdy se nedařilo.

A hluché období jsme si vybrali na přelomu podzimu a jara.

Ano, měli jsme dva body ze čtyř zápasů, ale já jsem týmu věřil. Viděl jsem, že to kluci chtějí. Samozřejmě, potřebovali jsme i štěstí – byli jsme zdraví, COVID nám proběhl kabinou na začátku jara, pak jsme zvládli zápas s Jihlavou a zase jsme se nastartovali. Povedla se nám šňůra deseti vítězných zápasů v řadě, což je ojedinělé v každé soutěži. Pak přišla zpráva, že se bude stavět stadion, že v Hradci bude otevřená Regionální fotbalová akademie... V klubu zavládla hodně dobrá atmosféra a odrazilo se to i na hřišti.

Mluvil jste o posilách, které jsou hodně jiného rázu, než když jste do klubu přicházel. Tehdy jsme podepisovali hráče ze třetí ligy, teď ty, kteří mají zkušenosti z nejvyšší soutěže. Měníte se i vy jako sportovní ředitel?

Ano. Když někdo nastoupí na pozici sportovního ředitele, ačkoli za sebou měl nějakou hráčskou kariéru, musí se s tím nějak srovnat a nabrat zkušenosti. Poznával jsem úroveň druhé ligy, přivedl jsem hráče jako Eliáš nebo Kropáček, kteří patřili k nejlepším ve třetí lize, ale byl to pro ně skok – do té doby byli amatéři, tady museli najednou víc trénovat. Člověk si tohle musí zažít a vzít si z toho poučení do budoucna. Stoprocentně jsem se v tomhle změnil. Hradec byl i ve druhé lize vnímaný jako ligový, všichni proti nám hráli jako o život. I proto jsme třeba některé zápasy nezvládali, neměli jsme takovou kvalitu.

To všechno jste poznával časem.

Ano. Byl jsem pak čím dál opatrnější na hráče, kteří měli třeba dobrou půlsezonu ve druhé lize, někde vyletěli. Je něco jiného hrát dobře ve Varnsdorfu, Ústí nad Labem nebo v Chrudimi – při vší úctě k těmhle týmům. Přijdeš do Hradce a je tady mnohem větší tlak, historicky se na nás soupeři dívají jako na prvoligový tým. I loni v létě jsem cítil, že musíme přivést fotbalisty, kteří dají mužstvu nějakou nadstavbu. A to se povedlo. Jedním dechem ale dodám, že není jednoduché takové hráče získat. Pavla Dvořáka jsem chtěl o půl roku dřív, Kubu Radu o rok. Všechno musí do sebe zapadnout.

Tři roky s vámi v klubu strávil trenér Zdenko Frťala. Splnil to, proč jste ho přivedl?

Určitě. Když jsem se před třemi lety rozhodl pro nového trenéra, znal jsem Frťu trochu z Teplic – ale na hřišti jsme se nepotkali. Zjišťoval jsem si o něm informace, ale stejně jdete trochu do neznáma. Měl u sebe Ondru Prášila, kterého jsem lidsky znal, věděl jsem, že bude výborný asistent. Přišel Pošta, tím se realizační tým namixoval po lidské stránce skvěle. Na hřišti jsem byl srdcař a i tuhle práci dělám srdcem – potřebuju ji dělat s lidmi, se kterými je mi dobře. Nemusíme mít stejné názory. I náš vztah s Frťou se vyvíjel, on se učil stejně jako já. Z Varnsdorfu přišel do prostředí, kde musíte vyhrávat... Sám říkal, že ty tři roky dělí na tři období: poznávací, transformační a finále.

Kdy jste se dozvěděl, že po sezoně skončí?

První signály byly v zimě. Nevěnoval jsem tomu ale pozornost, možná mi to nedocházelo, protože jsme si jeli svůj příběh. Tým šlapal, jeli jsme za postupem. Natvrdo jsem s tím ale začal pracovat na konci března. Byla to pro mě schizofrenní situace – věděl jsem, že nebudu mít trenéra, zároveň jsem potřeboval, aby to neprosakovalo ven, aby se hráči koncentrovali. Dělali jsme všechno pro postup a souběžně jsem měl v hlavě, že musím hledat nového trenéra.

Když tahle etapa před třemi lety začínala, cílem bylo na jejím konci postoupit a mít tým, který bude v lize konkurenceschopný. To první se povedlo. A to druhé?

Chci věřit tomu, že máme konkurenceschopný tým. Druhou ligu jsme projeli až neskutečně, celou sezonu bylo vidět, že jsme výš. Ale co bude dál, to se samozřejmě musí ukázat. Nechci moc mluvit o Pardubicích, které měly se stejným týmem, s jakým postupovaly, perfektní sezonu. Klobouk dolů před nimi, ale nemůžeme si myslet, že bude pravděpodobné něco takového zopakovat. Náš kádr má v mých očích kvalitu, ale první liga je o level jinde. Nějaké doplnění musí přijít, na druhou stranu vůbec není na stole to, že bychom přebudovávali tým, přivedli třeba šest nových hráčů. To vůbec. Tihle hráči si zaslouží zahrát si ligu, semkli se, byli jako jeden skvělý kolektiv. Hráči tady mají charakter, chtějí hrát za Hradec.

U posil tedy budeme hledět hlavně na doplnění týmu?

Ano. Díváme se na hráče na postech, kde nemáme takovou konkurenci. Ale hlavně chceme přivést kvalitu. Nebudeme sem tahat fotbalisty, kteří budou sílu týmu rozmělňovat a průměrovat.

Jak sportovní stránku během vašeho působení tady ovlivňoval vývoj stavby stadionu?

Když jsem sem přišel, měl jsem cíl dostat Hradec do ligy. Řekli mi, že stadion do roka bude, tak jsem tomu věřil. Pak to samozřejmě mělo vývoj. Stadion do roka nebyl, nebyl ani do druhého... Došlo mi, že to bude složité, zapeklité. Takže jsem to přestal řešit, zabýval jsem se tím, abychom postoupili do ligy bez ohledu na stadion – protože ten neovlivním. A myslím, že hráči ho taky úplně neřešili. Za sebe ale musím říct, že čím déle jsme tady hráli, tím větší to bylo utrpení.

Kvůli stavu stadionu?

Ano, je to strašné. Pořád jsem si vsugerovával, že to tak hrozné není, ale když koukáte na fotbal z dvou set metrů a do toho do vás pere sluníčko, nemůže to bavit nikoho. Z pohledu lidí na tribuně fotbal nemá nasazení, tempo, přitom ho má. Když jsem byl někdy u lavičky, vidím, že hráči makají, mají jazyk na vestě... Ale tohle prostředí je prostě antifotbalové. Jsem šťastný, že to nabralo takový spád. Je to nádhera, paráda pro fotbal v celých východních Čechách.

V nadcházející sezoně budeme kvůli stavbě stadionu hrát domácí zápasy v Boleslavi. Co nám to po sportovní stránce přinese?

Na jednu stranu hendikep, že přijdeme o domácí prostředí, na druhou stranu, z toho, co popisuju, je jasné, že naše dosavadní domácí prostředí zase až takovou výhodou nebylo. V Boleslavi už Hradec hrál, dařilo se nám tam. Je tam pěkný, fotbalový stadion, mělo by nám to tam sedět.

Zároveň nás povede nový realizační tým pod vedením Miroslava Koubka. Věděl jste od začátku, že chcete zkušeného trenéra?

Ano. Že z toho vylezl Míra Koubek... Dal jsem si s ním půlhodinové kafe, na které přišel s tím, že tomu dává padesát procent. Nakonec z toho bylo tříhodinové kafe. Byla mezi námi okamžitá chemie na to, že je starší. I když bych mu jeho věk nehádal – čiší z něj energie, má dobré názory na fotbal, na to, co a jak bychom měli hrát. Na první schůzku přišel dokonale připravený na náš tým – popsal hráče, co by s nimi chtěl hrát... Všechno mi do sebe zapadlo, může nám pomoct v transformaci mezi druhou a první ligou. Slibuju si od toho, že nám dá řád, disciplínu a zvolí způsob hry, který nám může přivést úspěch.

A pokud jde o jeho asistenty?

Standu Hejkala jsem měl napsaného mezi vytipovanými hlavními trenéry, pak jsem se rozhodl pro Míru Koubka. A ten přišel s tím, že by za asistenta chtěl Standu. To je dobrá volba. Standa dělal asistenta renomovaným trenérům, Zdeňkovi Ščasnému nebo Petru Radovi. Dva roky vedl Teplice jako hlavní trenér – takže vlastně na pozici asistenta děláme prvoligového hlavního trenéra. Adriho jsme vybrali společně, protože jsme chtěli, aby tady byl někdo místní. S jeho jménem přišel taky Míra Koubek, který ho trénoval v Boleslavi. A teď už tam má za sebou Adri tři a půl roku v pozici asistenta trenéra v lize. Když se k tomu přidá Pošta a Rajny, kteří zůstávají, přijde mi to jako realizační tým, který by mohl fungovat. Ale samozřejmě ukáže až liga.

Sdílej článek!

Nepřehlédněte

Rozhovory

Stanislav Hejkal: Jsou tu mladí, hladoví kluci, to mám rád

Aktuální zprávy

Informace pro fanoušky k přípravným utkáním

Aktuální zprávy

JAKO CUP ovládla Olomouc