Jiří Kateřiňák: Je těžké cvičit a nevědět, kdy se vrátím

17. 10. 2019   |   FC Hradec Králové
Bez dvou dlouhodobě zraněných musí Zdenko Frťala v posledních týdnech skládat sestavu. Martin Matoušek si obnovil zranění kolene, Jiří Kateřiňák zase bojuje s vyhřezlou ploténkou. „Cvičím, protože druhá varianta byla operace. A po ní by mi doktoři nedoporučovali návrat k vrcholovému sportu,“ krčí rameny drobný záložník.

Jaké máš přesně zranění?

Mám vyhřezlou ploténku. Na magnetické rezonanci se ukázalo, že to je o osm milimetrů, což je na hraně toho, že bych musel jít na operaci. Jenže u ní se zaprvé neví, jestli by mi pomohla, a zadruhé by mi moc nedoporučovali vrátit se k vrcholovému sportu.

Takže cvičíš.

Ano, vydal jsem se touhle cestou. Chodím na terapie k paní magistře Hamáčkové, k naší fyzioterapeutce Evě Baranové, už jsem toho vyzkoušel i víc. Tři měsíce nemůžu ani běhat, takže zkouším akupunktury, terapeuty, kteří pracují s energiemi... Mělo by to být na delší dobu, ale já jsem nikdy nebyl dlouho zraněný, takže jsem netrpělivý. Snažím se být pozitivní, protože jinak bych se z toho zbláznil.

Jak se ti to zranění přihodilo?

Při generálce v Písku jsem podklouzl a hnul jsem sebou, bolela mě zadní strana stehna. Nejdřív mi doktoři řekli, že to může být natažený zadní stehenní sval, pak mi ale v jednom tréninku noha úplně vypnula. A na magnetické rezonanci se ukázalo, že to jsou ploténky.

Proti operaci ses rozhodl proto, že bys možná musel skončit s fotbalem?

Určitě. Řekl jsem, že operace určitě nepřipadá v úvahu. Je to poslední možnost. Podle mě zásah do lidského těla je pak vždycky znát. Teď to jde pomalu, ale zlepšuje se to. Musím se s tím srovnat hlavně sám – chtěl bych toho dělat hrozně moc, ale nemůžu, protože by se mi to zhoršilo. Musím se držet zpátky, to je těžké.

Cvičení by tě mělo úplně uzdravit?

Ano. Měl bych tím posílit svaly, které si to v zádech uspořádají a ploténku by měly zašoupnout zpátky.

Máš prognózu, jak dlouho by to mělo trvat?

Ne, nikdo mi to neřekl. Někdo tvrdí tři čtyři měsíce, někdo říká, že i rok. Vybírám si cviky, u kterých poznávám, že pomáhají. Po cvičení je vždycky znát úleva, vydrží to hodinu dvě, já potřebuju, aby to vydrželo co nejdéle. Už to aspoň nejsou celodenní bolesti, ale jen nárazové.

Je těžké cvičit a nevědět, kdy by ses měl vrátit do tréninku?

Ano, to je těžké. Říkal jsem si, že by bylo lepší mít zraněné postranní vazy v kolenu – člověk ví, co má jak posilovat a jak dlouho to bude trvat.

Chodíš do kabiny. Pomáhá ti to?

Ano, to jsem chtěl. Domlouval jsem se s panem trenérem Frťalou, abych sem mohl chodit, abych z toho nevypadl. Bylo by špatné, kdybych seděl doma a přemýšlel nad tím, že nemůžu hrát fotbal.

Sdílej článek!

Nepřehlédněte

Rozhovory

Pavel Krmaš: Votroci sobě? Hanba by mě fackovala, kdybych se nezapojil

Aktuální zprávy

Víkendové výsledky Votroků

Aktuální zprávy

Potřebujeme stadion! Zapojte se do akce VOTROCI SOBĚ!