Jan Mejdr: Hradec je jednoznačně krok vpřed

4. 2. 2020   |   FC Hradec Králové
Jednání o jeho přestupu do Hradce se vyvinula tak, že za svými novými spoluhráči přijel rovnou na soustředění do Špindlerova Mlýna. „Čekal jsem, že bude fotbalové, a ono bylo kondiční,“ směje se Jan Mejdr, který už má za sebou coby Votrok i poločas přípravného utkání ve Wroclawi. „Hradec podle mě patří do ligy. Je to pro mě krok dopředu.“ říká.

Jaké bylo tvoje první kondiční soustředění s Hradcem?

Jel jsem na ně narychlo a neměl jsem moc informací, takže jsem čekal, že bude fotbalovější. Akorát jsem dostal instrukci, abych si vzal turfy. Myslel jsem, že kvůli tomu, že tam bude nějaké hřiště s umělkou, ale po příjezdu jsem zjistil, že to je kvůli běhání ve sněhu. (směje se) Bylo to víceméně v pohodě.

Zvládal jsi dávky dobře?

Myslím, že ano. Trenér měl pro nás pochopení, takže některé série se po střižbě zkracovaly. To byla docela pomoc.

Přicházíš na pozici pravého obránce. Jak by ses charakterizoval?

Bojovník, který nevypustí jediný souboj. Týmový hráč, který od první do devadesáté minuty běhá po lajně. S tímhle záměrem si mě i Hradec vybral.

Však jsi při výbězích vypadal, že na tom kondičně špatně nejsi.

Jo, kondice je základ. To, co je nad ní, je nadstavba. Ale podle mě je kondice ve vrcholovém sportu nejdůležitější.

Prošel jsi mládeží Sparty, Duklou a Sokolovem. Jak bereš Hradec jako krok v kariéře?

Jednoznačně je to krok vpřed. Vlastně je to můj druhý klub v dospělém fotbale, navíc takový, který má ambice dostat se do ligy. A podle mě tam i patří.

Jak jsi vnímal Hradec jako soupeř?

Vždycky tak, že bod by byl zlatý. Většinou jsme s Hradcem hráli na začátku sezony, říkali jsme si, že využijeme toho, že nebudou tak rozehraní.

Jdeš sem s cílem, že by sis chtěl zahrát první ligu?

Jednoznačně!

Koho z kluků jsi znal, než jsi přišel?

Půl roku jsem v Sokolově hrál s Urmičem a s Milošem Kopečným, který už teda mezitím odešel. Ze Sparty a ze zimních turnajů jsem se znal s Frýďasem a na soustředění jsem se hned první den seznámil s Dennym Samkem. Myslím, že jsme se jednou potkali i u manažera, kterého máme společného. Většinu ostatních kluků jsem znal od vidění. Třeba Zbrožu, nebo Leiblíka – ten byl jako soupeř strašně nepříjemný.

Tým prošel za poslední dvě sezony omlazením. Pomáhá ti v adaptaci, že máš v kabině hodně vrstevníků?

Ano, pomáhá. Na druhou stranu, pořád tady jsou starší hráči, kteří mají autoritu, jsou schopní mladé okřiknout. Zároveň je tady super kolektiv, cítím se tady dobře.

Vedle fotbalové kariéry se věnuješ i natáčení videí na YouTube. Jak ses k tomu dostal?

Nechci říkat, že náhodou... Začal jsem s tím chvilku před tím, než jsem přestoupil do Sokolova. Ukončil jsem školu a měl jsem víc volného času. Rád něco podnikám a zkouším, nechci sedět doma na zadku. Začal jsem s videem o mobilních hrách, postupně se to vyvinulo ve fotbalová videa. Takového obsahu tady je málo, po té skulině jsem skočil. Je zajímavé, jak se to vyvíjí, a mám z toho radost.

Sdílej článek!

Nepřehlédněte

Sestřih ze zápasu

SESTŘIH: SK Líšeň – FC Hradec Králové 2:1

Rozhovory

Musíme se z toho poučit, hodnotí Erik Prekop

Reportáž

Votroci padli v Líšni