Ivo Ulich: Karel si s ničím nedělal těžkou hlavu

11. 5. 2020   |   FC Hradec Králové
Dnes uplyne 13 let ode dne, kdy v pětatřiceti letech podlehl amyotrofické laterální skleróze obránce Karel Urbánek. „Byla to pro mě strašná rána, s Karlem jsem trávil hodně času. Absolvovali jsme spolu i celou jednu dovolenou. Byl to veselý kluk, s ničím si nedělal těžkou hlavu,“ vzpomíná jeho parťák Ivo Ulich.

Jak na Karla Urbánka vzpomínáte?

Jenom v dobrém! Strávili jsme spolu hodně času, protože když jsem se vrátil z vojny, neměl jsem v Hradci ani ubytování, takže jsem hodně často pobýval u něj. Byli jsme spolu hodně na hřišti i mimo hřiště. (směje se) Občas jsme se šli spolu i pobavit.

Přijde vám to jako třináct let, co tady Karel není?

Letí to. Když klub na jeho počest pořádal exhibici, ještě jsem aktivně hrál v zahraničí a nepustili mě, takže jsem jenom poslal dres. Ale je to, jako by to bylo včera. Tenkrát to pro mě byla rána. S tou nemocí nikdo neměl moc zkušeností, nechtěl jsem věřit, že něco takového je a že to může proběhnout tak rychle.

Jak jste se to dozvěděl?

Působil jsem v zahraničí a přímo s ním už jsem v kontaktu nebyl. Volal mi to David Franc, který s námi hodně kamarádil. Říkal mi, že Karel má nevyléčitelnou nemoc a že nikdo neví, jak dlouho tady s námi bude. Taky říkal, že se za ním zastavoval a nevěřil vlastním očím, v jakém stavu za velmi krátký čas byl.

Vzpomenete si na Karla, když dnes probíhají médii příběhy sportovců se stejným onemocněním? To má třeba Marián Čišovský.

Určitě. Dnes o té nemoci máme víc informací, doba pokročila, medicína umí věci, které dřív nedovedla. U dětí je to snad i léčitelné – jedno malé dítě jsme v boji s touto nemocí podpořili.

Viděl jste se s Karlem ještě poté, co jste z Hradce odešel?

Ne, vůbec. A bylo to z tohoto důvodu – on byl trvale na lůžku, já jsem působil v Japonsku a v Německu. Šlo to s ním velmi rychle. Přijel jsem domů jednou za půl roku na týden, byl jsem rád, že jsem stihl objet rodinu.

A jaký byl kamarád a spoluhráč?

Veselý kluk, byla s ním sranda, s ničím si nedělal těžkou hlavu. To bylo dobře. Já jsem byl podobný typ, proto jsme k sobě měli blízko. Bydlel někde ve Svijanech, ukazoval mi pivovar. To bylo v začátcích, když to tam ještě nefungovalo tak jako dnes. Byli jsme tam na pivu, dnes když jedu kolem, vždycky si na to vzpomenu.

Máte s ním spojenou nějakou konkrétní vzpomínku?

Ty fotbalové jsou jasné, to byl pohárový úspěch a tažení v PVP. A mám i veselé vzpomínky mimo hřiště. Jednu dovolenou jsme trávili kompletně spolu – čtrnáct dní jsme pořád někde putovali po Česku, vůbec jsme se nedostali domů. Pamatuju si, že už jsem neměl ani nic na sebe. Byla to dlouhá dovolená. (směje se)

Sdílej článek!

Nepřehlédněte

Preview

Zdenko Frťala: Nepůjde jen o jedenáct hráčů, ale o celý tým

Tisková zpráva

Podpořte Votroky díky iniciativě #zasvujtym

Historie

RETRO: SK Hradec Králové – FC Dynamo Moskva 1:0 (1:3p)