Hradec už mám pod kůží, přiznává Michal Leibl

7. 2. 2023   |   Petr Šatalík
V dresu Votroků slavil postup do FORTUNA:LIGY, ve které dal v loňské sezóně svůj první gól. Michal Leibl sice na podzim kvůli zranění ze základní sestavy Východočechů vypadl, jenže už v zimní přípravě do ní znovu nahlédl a pozici si dobrými výkony drží také na startu jara. V rozhovoru mluví nejen o svém vztahu k východočeské metropoli, ale také o kabině černobílého celku a vidině nového stadionu.

Michale, na soutoku Labe s Orlicí kroutíš už pátou sezónu, jak moc sis za tu dobu klub z města pod Bílou věží oblíbil?
Asi bych lhal, kdybych řekl, že Hradec v srdci nemám. Zažil jsem tu zatím své největší fotbalové úspěchy. Postup do ligy, ve které jsem následně poprvé nastoupil a vstřelil také první gól. Ale hlavně se nám tu s manželkou narodilo naše první dítě, takže Hradec máme tak nějak pod kůží...

Změnila se za tu dobu i tvoje úloha v mužstvu? V kabině už patříš mezi ty zkušenější hráče...
Jestli zkušenější, to nevím, ale starší určitě (směje se). Ani bych neřekl, že se moje role v týmu nějak změnila. Když mám na nějakou věc svůj názor, tak ho řeknu.

V zimním přestupovém okně zatím do Hradce přišel jen Petr Pudhorocký. Máš raději, když už spoluhráče dobře znáš, nebo to za ta léta tolik neřešíš a je ti v podstatě jedno, s kým nastupuješ?
Vždycky je lepší, když si tým sedne a hraje delší dobu pospolu. Sem tam se to pak okysličí někým novým a pokud už něco jiného tolik neklape, tak se to prostě vymění. Takhle to ve fotbale chodilo a chodit bude. Když je dobrá sezóna a klukům se daří, tak ti nejlepší pochopitelně odejdou za lukrativnější nabídkou a větší příležitostí.
Tím pádem pak musí přijít nová krev a také jistý impuls pro tým. Osobně jsem však zastáncem delší koncepční práce. Česká kabina je specifická. Člověk do ní nezapadne lusknutím prstu. Nejdřív se musí rozkoukat a zjistit, kam vlastně patří. Troufnu si říct, že u nás v kabině neměl nikdo nový problém se začlenit a cítit se tu dobře.

Pojďme k fotbalu. V aktuální sezóně jste zatím na 6. místě, což vypadá skvěle, ale není ta pozice při vyrovnanosti soutěže trochu zrádná? Nemůže vás v jistém smyslu ukolébat?
Když se člověk podívá na tabulku, tak mu to dojde. Jeden víkend se můžeme prát o skupinu o titul a v druhém můžeme rázem spadnout do nižších pater. Z toho je dobře zřejmá vyrovnanost soutěže. Sami jsme názorným příkladem toho, že tým jako ten náš může trápit i ty nejlepší celky z ligy a sbírat s nimi body. Když k tomu každý přistoupí tak, jak má a bude plnit pokyny realizačního týmu, tak o naše mužstvo strach nemám. Před očima nám v Hradci roste nový stadion, který je pro každého z nás více než dostatečnou motivací pro to, aby si tu zahrál taky příští rok.

Na podzim jsi i vinou zranění tolik prostoru nedostal. Už v přípravě ale bylo znát, že na tebe trenér opět sází, jenže v posledním zápase s Gdaňskem jsi musel nuceně střídat. Nepanovaly obavy, zda ze zdravotních důvodů stihneš start jara?
Je to tak. Nějak se to na mě zase lepilo. Nejdřív jsem se dlouho pral se zánětem kosti a asi jsem to trochu uspěchal. Nebyl jsem na tom kondičně nejlíp, jenže jsem měl před sebou vidinu toho, že budu hrát. Potom jsem si ale v prvním kole natrhl vazy. Takže jsem pak téměř tři čtvrtiny podzimu promarodil a nesešel se s optimální formou. S Lechií jsem trošku ucítil sval, takže jsem si radši řekl o střídání, abych předešel něčemu vážnějšímu. Nicméně jsem věděl, že do začátku ligy budu připravený a taky to tak bylo.

Jaro jste zahájili parádním úspěchem v Plzni. Jak sis historické vítězství nad Viktorií vychutnal?
Byl to od nás poctivý výkon, nezaostávali jsme ani herně. Po zápase jsme si to v kabině užili, ale ve středu nás čekalo další utkání v Budějovicích, takže na větší oslavy nebyl prostor. Také je před námi ještě půlka ligového ročníku a kvůli vyrovnanosti soutěže v této sezóně není možné usnout na vavřínech. Jdeme opravdu zápas od zápasu. Po skončení ročníku si spočítáme body, koukneme na umístění v tabulce a uvidíme, zda bude důvod to trošku oslavit (usmívá se).

Po Plzni ale přišly dvě porážky. Co naší hře v Budějovicích a s Bohemians nejvíc scházelo?
Zápas v Budějovicích hodnotit nechci a vlastně ani nemůžu, jelikož jsem tam nebyl. Ale utkání s Bohemkou si musíme ještě vyřešit v kabině, abychom zjistili, kde byly chyby, které zapříčinily naši porážku. Z mého pohledu jsme v prvním poločase nepředvedli náš optimální výkon. Nicméně i tak jsme tam měli dobré šance, které jsme bohužel nedokázali proměnit. V první půli hlavně já s Gábou (Adamem Gabrielem).
V druhém poločase šla Bohemka brzo do deseti hráčů, ale my jsme to nedokázali využít, což nás mrzí. Šancí jsme měli hodně a věřím, že bod jsme si za druhý poločas zasloužili. Jenže když nedáš gól z vyložených příležitostí, tak je těžké bodovat.

V neděli vás čeká Sigma. Vzhledem k postavení v tabulce půjde o další důležitý duel. Sleduješ ostatní soupeře pravidelně?
Na Olomouc se připravíme ještě v průběhu týdne. Podíváme se na nějaká videa a potom probereme taktiku. Na fotbal v poslední době koukám na můj vkus až příliš. Dříve jsem to tolik nesledoval, ale tím, že poslední dva roky hodně cestujeme a jsme víkend co víkend na hotelu, tak ten prostor a čas na sledování zápasů je. Koukáme na různá utkání jak v autobuse tak na hotelu. Takže se dá říct, že ostatní týmy opravdu pravidelně sleduji.

Sdílej článek!

Nepřehlédněte

Aktuální zprávy

Program otevřeného tréninku pro školy a veřejnost

Aktuální zprávy

Votroci míří pod Ještěd, v neděli se střetnou s Libercem

Aktuální zprávy

Na duel se Slavií zbývají poslední lístky