Filip Klapka: Konečně! To čekání bylo dlouhé

1. 10. 2020   |   FC Hradec Králové
Už během jarní koronavirové pauzy se od sedmnáctky přesunul k týmu U19, s ním ale FILIP KLAPKA zažil frustrující start do sezony. Na pohled vypadaly zápasy nejvyšší kategorie dorostu dobře, ale do tabulky po nich nepřibývaly body. Až ve středu se devatenáctka po pěti kolech bez výhry v základní hrací době dočkala – Zbrojovku Brno Klapkovo mužstvo porazilo přesvědčivě 3:0.

Spadl ti kámen ze srdce?

Spadl. Velký. Nám všem – čekání na první výhru bylo dlouhé a nepříjemné. Pořád jsme ale věřili a konečně jsme se dočkali.

Proti Zbrojovce to navíc bylo přesvědčivé, že ano?

Bylo. Výsledkově i herně.

Vím, že je složité na tohle odpovědět, ale jaký byl podle tebe důvod tak dlouhého čekání? Herně jste v žádném zápase nepropadli.

Herně to neskřípalo. Žádný zápas pro nás nevyzněl špatně, jen výsledkově to nedopadalo. O to horší to pro nás i pro kluky bylo. Kluci dřou na tréninku i v zápase a za tu tvrdou práci jsme nebyli odměněni. Pro nás trenéry bylo možná uklidňující to, že jsme viděli, že síla a kvalita v mančaftu jsou. Potřebovali jsme jen body. Jenže hlava pracuje, když pět zápasů nevyhraješ. Nebylo to ideální.

Cítil jsi i z kluků, že jim to leze na nervy?

Cítil. Namluvili jsme toho poslední dobou opravdu hodně. Vždycky když se nedaří, začnou vyplouvat věci, které pak řešíte. Jsou to problémy, které s výsledky relativně nesouvisejí, ale asi musejí zaznít. Kluci se rozpovídali, vyčistil se vzduch a v zápase s Brnem se všechno potkalo. Někdy to tak je, že když je výsledková krize, musíte si určité věci vyříkat na rovinu, neschovávat se za fráze. To se nám povedlo.

Který z předchozích zápasů tě nejvíc mrzel? Třeba s Pardubicemi jsme podle mě byli herně lepší, ale prohráli...

Jaký jiný zápas mě jako Hradečáka může mrzet víc? První poločas nebyl z naší strany ideální, ale ve druhém jsme lepší byli. Nedali jsme šanci na 2:1 v 55. minutě, vypadalo by to jinak... Ale kdybych měl odpovědět na otázku, tak jednoznačně pro Hradečáka bylo nejhorší prohrát derby s Pardubicemi.

Proti Brnu jsi postavil dva kluky ze sedmnáctky, Dana Kutíka s Davidem Jurčenkem. Chtěl jsi tým okysličit?

Ano, byla to tahle myšlenka. Společné rozhodnutí s trenéry v kanceláři – s Alešem Čvančarou a Pepem Vlčkem. Chtěli jsme mančaftu dodat drajv, nějaký impulz. Tihle dva kluci na to kvalitou mají a proti Brnu to potvrdili.

Jejich „povýšení“ je trvalejší, nebo jen dočasné?

Zatím dočasné. I jim jsme vysvětlili, že nám jdou pomoct. Někteří hráči nám chyběli, nabyli zdravotně fit. Těm ostatním jsme chtěli dát impulz, něco rozbořit, změnit. Něco muselo být jinak. A zafungovalo to.

Jaký je vlastně tenhle tým? Současná devatenáctka nemá tak výraznou osobnost jako ta minulá, ale...

O tom se můžeme bavit. Minulý rok byl v dorostu Marek Kejř, Jakub Kosař, vzadu Denis Donát, v útoku Lukáš Hájek, který s námi je pořád, ale zranil se. Takové individuality v týmu zatím nejsou, ale nikde není psáno, že nevyskočí. Všichni kluci mají kvalitu, ale musí se to potkat s hlavou. Byli jsme v situaci, kdy to hlava přestává brát a bylo pro nás složité úplně všechno. I kdybychom měli nadstandardní kluky, v takové situaci by se v tom začali patlat. Každopádně jsme teď týmovější, nespoléháme na to, že to jeden vezme a ostatní na něm budou viset.

K devatenáctce jsi přešel od sedmnáctky. Byl to pro tebe velký krok?

Myslel jsem si, že nebude... Ale je. I kvůli tomu, co nás na začátku sezony potkalo. Něco takového jsem během své krátké trenérské kariéry ještě nezažil. Najednou o něco jde, i když to pořád je dorost. Cítíte důležitost toho, abyste pro Hradec zachovali v devatenáctkách nejvyšší soutěž. Doteď jsem působil u týmů, kde jde v první řadě o výchovu, ale není tam takový tlak. Ten jsem teď chtě nechtě cítil. V tom je velký rozdíl.

Takže byl těžký začátek soutěže důležitou zkušeností i pro tebe osobně?

Jednoznačně. Nikdo to nechce moc zažívat, ale z čeho jiného by se člověk měl učit? Když jsme ten stav řešili, Pepe Vlček mi poslal krásnou větu: Buď vyhraješ, nebo se něco naučíš. To je úplně skvělé. Vezmeš výsledkový neúspěch a učíš se z něj. Když budeš vyhrávat, budeš si myslet, jak všechno funguje, nemáš důvod nic měnit, nad ničím přemýšlet, protože všechno šlape. Takhle jsme byli donucení sedět nad tím se všemi kluky v kanceláři. Ten první důležitý krok je společné dílo.

Čeká nás Příbram, Zlín, odložené utkání s Meteorem, Sparta, Baník... To je dost těžký los. S jakým výhledem jdeš do následujících týdnů?

Jo, je to těžký los. Na výsledkách ale je vidět, že v téhle soutěži může každý porazit každého. To platí i pro druhou ligu – všichni jsme čekali, že Vyšehrad přejedeme... Jestli přijede Sparta, nebo my pojedeme na Meteor, který je poslední, žádný zápas nebude jednoduchý. Zlínu se nebývale daří, nikdo nechápe, jak je to možné. Chytili začátek, začali si věřit... Pro nás bude strašně důležité navázat na výhru s Brnem v sobotu proti Příbrami, zvládnout to bodově i herně. Pak už je to zápas od zápasu, jak se trochu blbě říká.

Upravoval jsi cíle pro sezonu?

Abych řekl pravdu, žádné umístění jsem před sezonou neřešil ani já, ani s klukama jsme se o ničem takovém nebavili. Pomohla nám koronavirová pauza, ukázalo se, že všechno zlé je pro něco dobré. Byl jsem s klukama od května, poznal jsem je, období seznámení jsme absolvovali dřív. Mohl jsem v přípravě rovnou najet na svůj styl, který jim chci vtisknout. Do sezony jsem pak šel s tím, že chci kluky přesvědčit o stylu, kterým bychom mohli být úspěšní. Chtěl jsem, abychom měli tvář, aby se hned řeklo Jo, tohle je Hradec. V přípravě se nám to celkem rychle podařilo, ale pak nám to nefungovalo úplně, když začaly mistráky.

Styl vychází z celkové koncepce mládeže, kterou jste dávali dohromady se šéftrenérem Alešem Čvančarou, ne?

Pro dorost máme koncepci, abychom vychovali co nejvíc frajerů pro áčko, béčko... Aby se jich co nejvíc prosadilo. Herně máme od Aleše celkem volnost, jedinou danou věc máme, že vzadu hrajeme na čtyři. Jinak máme volnou ruku a každý trenér se snaží realizovat svoje vidění fotbalu. Není to tak, že by Aleš přišel a řekl Tohle je blbost, takhle hrát nebudete. To, co jsem chtěl klukům předat já a co nám fungovalo v přípravě, nám přestalo fungovat v mistrácích. A já nejdu tak tvrdohlavě po své linii, když vidím, že to nenese výsledky. Nechci prohrávat a ani kluky to nebaví. Můžeme se bavit o tom, že jsme z pěti zápasů byli třikrát lepší, jednou vyrovnaní... Měli jsme dva body, proto jsme některé věci upravili – s Alešem, s Pepem, David Homoláč k tomu přispěl... Je super, že to je společné dílo.

Můžeš v tom jít trochu dopodrobna? Jakou tvář chceš týmu vtisknout a co jsi po počátečních neúspěších upravil?

Vtisknout jim chci to, co jsem jako fotbalista zažil já. Byl jsem kreativní střední záložník, ofenzivní typ, to bych chtěl hrát se svým mančaftem. Rozehrávka, dominance s balonem, žádné velké nakopávání, všechno dohrávat. V přípravě to kluci rychle pochopili a osvojili si to. Pak nám to ale začalo skřípat, tak jsme to zjednodušili. Ne že bychom to začali nakopávat, jen v maličkostech. Hráli jsme na spoustu nahrávek, měli jsme držení míče, i proti Plzni nebo Slavii jsme rozehrávali od brány, což si ani tihle soupeři na nás nedovolili. Bylo to pěkné, ale nemělo to efekt. Měli jsme spoustu přihrávek v poli, ale málo do nebezpečného prostoru. V tom jsme to zjednodušili – při každém útoku je první myšlenka, že musíme být nebezpeční. To jsme do té doby nebyli. Jeden zápas se nám i díky tomu povedl a budeme doufat, že jsme na správné cestě.

Sdílej článek!

Nepřehlédněte

Reportáž

První porážka v sezoně přišla s Prostějovem

Rozhovory

Zdenko Frťala: Takový zápas jsem ve své kariéře nezažil

Rozhovory

Některé šance musíme dávat, hodnotí Petr Kodeš