Denis Donát: Myslím na to, co příště udělat líp

8. 7. 2020   |   FC Hradec Králové
Do A týmu Votroků skočil rovnýma nohama – v základní sestavě odehrál derby v Pardubicích i další tři zápasy. Osmnáctiletý mladík Denis Donát se ale snaží stát nohama pevně na zemi. „Nepřipouštím si, že jsem něco dokázal. Myslím hlavně na to, co můžu příště udělat líp,“ říká skromně.

Jaké pro tebe bylo absolvovat premiéru v základní sestavě áčka v derby?

Hlavně to bylo úplně jiné v rychlosti. Fyzicky jsem na tom byl trochu hůř, ale myslím, že proti Pardubicím jsem to docela zvládl. Pak jsem hrál na kraji, to bylo složitější.

Upoutal jsi odvážnými kličkami, nepůsobil jsi vyplašeně. Jak ses cítil?

Nezkazil jsem první balon, to mi pomohlo k tomu, že jsem se cítil dobře. Kličku jsem udělal ve druhém poločase – dostal jsem míč a prostě jsem cítil, že si ho dokážu strčit mezi protihráči a rozehrát. Před zápasem jsem byl nervózní, ale to jsem před většinou zápasů. Jakmile rozhodčí pískl, spadlo to ze mě. Soustředil jsem se jen na hru.

Jak dlouho tě Zdenko Frťala připravoval?

Asi tři dny před zápasem se mě zeptal, jak bych si věřil na pravého beka. Říkal jsem mu, že v dorostu jsem to občas hrál, takže bych to zvládl. Pak určil rozestavení na tři stopery, nedoufal jsem, že bych mohl nastoupit. Když mi to na přípravě řekl, překvapilo mě to, ale samozřejmě jsem byl rád.

Po zápase trenér řekl, že jsi to zvládl exkluzivně. Zahřálo tě to?

To samozřejmě ano, ale pořád myslím hlavně na to, co bych měl příště udělat ještě líp. Nesnažím se pouštět si do hlavy, že jsem něco dokázal, abych nepřestal pracovat tak, jak pracuju.

Splnil se ti sen?

Řekl bych, že sen se mi splnil až proti Vlašimi, když jsem poprvé nastoupil na Malšáku. Je super, že hraju za áčko. Nikdy jsem nepočítal s tím, že bych si někdy zahrál druhou ligu, takže nastoupit na takovém stadionu pro mě bylo něco nového.

Pomáhá ti, že ses dostal do áčka v podobné době se svým kamarádem z Náchoda Dennym Samkem?

Jsem strašně rád. Samec je dobrý fotbalista a pomáhá mi to hodně. Začali jsme spolu hrát v Náchodě v nějakých sedmi nebo osmi. On pak odešel do Hradce, já jsem zůstal do patnácti, až pak jsem se k němu připojil. Bavíme se spolu o všem, je super, že se s někým v kabině takhle dlouho znám. Ale pomáhat se mi snaží všichni – abych měl čistou hlavu a byl prospěšný týmu.

Nebyl jsi sám překvapený tím, jak jsi vstup do A týmu zvládl?

Mám na sebe vysoké nároky, takže jsem si po prvním zápase pamatoval spíš to špatné než to, co se mi povedlo. Až zpětně, když jsem měl nějaké ohlasy, to bylo lepší. Pořád ale myslím spíš na to, co je potřeba zlepšit.

Byli na prvním zápase tví rodiče?

Ne, byli až na Vlašimi. A byli pěkně nervózní. Ale byli šťastní, u vytržení.

Jsi z Řešetovy Lhoty. Měl jsi vždycky v plánu zahrát si za áčko Hradce?

Začal jsem hrát kvůli bráchovi, který je o dva roky starší. Hráli jsme spolu ve Skalici, on pak šel do Náchoda a já se tam přesunul za ním. Do patnáctky jsem byl záložník, potom jsem šel k trenérovi Vlastovi Frýdkovi do Hradce, kde se ze mě stal stoper. Skončili jsme druzí, pak k nám přišel pan Kulič a ten mi hodně dal.

Co přesně?

Hlavně psychickou odolnost. Za to jsem mu hodně vděčný. Měli jsme ho čtyři roky, pořád mi vtloukal do hlavy, že když něco zkazím, nemám to řešit a koukat do nebe. Že mám hrát dál, jako by se nic nestalo. Já jsem si ještě v sedmnáctce vůbec nemyslel, že bych si jednou mohl zahrát za áčko.

Překvapilo tě, že to přišlo tak rychle?

Po zimní přípravě jsem čekal, že ještě zůstanu v dorostu nebo v béčku. I trenér mi říkal, že ještě musím dospět – ne fotbalově, ale projevem. Abych uměl řídit obranu. Takže mě nechal ještě v dorostu, za což jsem byl rád. Tady bych asi nehrál, tam jsem nějaké minuty dostal. Pak přišel koronavirus, začali jsme trénovat ve skupinkách s áčkem. To bylo taky dobré. Někteří kluci se zranili, takže jsem zůstal. Sečetly se takové náhody a jsem tady.

Je pro tebe složité snažit se v osmnácti řídit obranu?

Na hřišti jsme si všichni rovni, takže i kdybych někoho seřval, v kabině budeme v pohodě. O tom jsem přesvědčený. Ale pokud jde o organizaci, mám zatím problém v tom, že jak chci být na balonu, jsem zadýchaný a nemám na to tolik síly. Pracuju na tom. U mě jde hlavně o sebevědomí a zkušenosti. Až si víc zvyknu, naučím se, kdy si můžu trochu odpočinout, bude to super.

A teď, když jsi k A týmu přičichl, by ses rád udržel, že ano?

Můj hlavní cíl je dodělat příští rok maturitu. (směje se) Ale fotbalu bych se určitě chtěl věnovat dál a rozvíjet se.

Sdílej článek!

Nepřehlédněte

Sestřih ze zápasu

SESTŘIH: FK Viktoria Žižkov – FC Hradec Králové 0:2

Aktuální zprávy

Víkendové výsledky Votroků

Reportáž

Žižkov poražen, Votroci na prvním místě!