DENÍK PATRIKA VÍZKA: Den 6

27. 1. 2020   |   FC Hradec Králové
Poslední celý den soustředění byl pro Votroky opět náročný. Dopoledne dřeli na kruhovém tréninku, odpoledne polykali kilometry na stezce podél Labe. Patrik Vízek na bězích chyběl, drobná zdravotní komplikace ho poslala do posilovny. Také o tom píše v posledním dílu svého deníku.

Dnešek se mi trochu zkomplikoval, protože jsem se ráno probudil s nateklým chodidlem. Bylo to něco ve stylu odražené paty, akorát výš. Když jsem vstal z postele, nemohl jsem pořádně došlápnout, nevešel jsem se ani do pantofle. Nejspíš se nasčítaly sporty v hale a túra, noha se ozvala. Absolvoval jsem nějaké procedury u maséra Aldy, teď večer už to hodně ustoupilo a doufám, že to bude dobré. Během přípravy se nechci flákat, potřebuju máknout i kvůli tomu, že jsem byl na podzim zraněný.

Snažím se vždycky jít i přes bolest, udělat něco víc, ale podobný problém jsem měl i na hostování v Jihlavě, trénoval jsem s tím, ale drželo se mě to skoro měsíc. Každý den jsem si to obnovil, tentokrát jsem tomu chtěl dát aspoň jeden den klid, abych se toho zbavil co nejdřív.

Do kruhového tréninku v tělocvičně jsem se zapojil, dělal jsem, co jsem dělat mohl. Bylo to klasické na sílu, dynamiku – to, co potřebujeme.

Odpoledne měli kluci v plánu běhat desetkrát jeden kilometr, Leiblíkovi se to zase střižbou s trenérem podařilo stáhnout na devětkrát jeden, ale podle toho, jak jsem je viděl po návratu, bych řekl, že i to byla velká porce. Měli toho plný brejle. Prý byl i těžký terén, horší počasí, muselo to pro ně být hodně náročné. Leiblík šel tentokrát stříháním do rizika – kdyby prohrál, běželi by jedenáctkrát. Mohlo to být hero to zero, ale zvládl to.

Já jsem byl v posilovně, pracoval jsem hodně na horní části těla, něco i na nohy, abych nebyl pozadu, aby mě náhodou nepřestaly bolet. V posilovně jsem byl sám, pustil jsem si muziku... Hodně mě to baví, i v sezoně se snažím chodit dvakrát třikrát týdně. Nepřeháním to, abych vůbec zvedl ruce.

Poslední den soustředění je jako obvykle dost unavený. Každý už čeká na návrat domů, těšíme se za partnerkami, někdo i za dětmi. Žádný aktivní program nikdo na večer neplánuje, bude to takové dojížděcí. Zítra si dopoledne dáme naposledy do těla a po obědě pojedeme domů. Už se tam fakt těším.

Tohle byl poslední díl mého deníku ze Špindlu. Děkuju vám, že jste ho četli, doufám, že pro vás bylo zajímavé nahlédnout přímo mezi nás, dozvědět se, jak na soustředění fungujeme. Na jaře nám držte palce!

Fotogalerie

Sdílej článek!

Nepřehlédněte

Aktuální zprávy

Víkendový program Votroků

Preview

Zdenko Frťala: Čím dřív si zvykneme na trávu, tím líp

Tisková zpráva

Začal prodej permanentek na jaro 2020