Jaký byl uplynulý rok pro fotbalovou akademii?

Pro všechny byl strašně složitý: pro kluky ve škole, aby zvládali své předměty, na hřišti, aby si udržovali výkonnost. Rok se pořádně neučili, rok pořádně netrénovali, pořád všechno doháněli. Je to strašně náročné na psychiku – jeden den si podle vládních nařízení naplánujeme tréninky, druhý den se všechno může změnit. Je to složité i pro rodiče a pro trenéry. Pořád se někde něco lepí a nikdo nedokáže odhadnout, co to s hráči udělá.

Každopádně jste u hráčů před omezeními tréninků a po nich testovali fyzickou výkonnost. Co jste zjistili?

Kluci mají individuální plány, každý týden posílají tréninkové deníky, přesto je u nich vidět propad. Snaží se pracovat přesně podle plánů, ale zásadně jim chybí zápasová kondice. Po první vlně to byl velký propad, po druhé byl menší, ale to bylo i tím, že podruhé byla doba tréninkových omezení kratší.

Jak to hráči snášejí psychicky? To se moc změřit nedá.

Strašně se těší do kolektivu. Odmalička jsou vedení k tomu, že jsou pohromadě a mají nějaký řád. Jsou zvyklí na to, že plní povinnosti ve škole, na tréninku... V tuhle chvíli jim to nemůžeme nabídnout a zpětná vazba od nich je taková, že jim to moc chybí. Někdo má vnitřní motivaci silnější, někdo sklouzne k tomu, že si povolí, proto jsou mezi nimi rozdíly. Hodně složité je to určitě u malinkých dětí. S dorostenci můžeme líp komunikovat, dokázali jsme jim v jedné fázi udělat tréninky pro dvojice. To u menších nešlo – a pohyb jim chybí strašně moc. Někteří jsou hyperaktivní, pak je to složité i pro rodiče.

Právě – jaká byla komunikace s rodiči?

Pochopitelně by chtěli, aby děti trénovaly. Vysvětlovali jsme jim, jaké jsou možnosti a že to nejde, to pochopili. U malých dětí byla fantastická práce našich trenérů, třeba v přípravkách. Posílali jim výzvy, challenge, různé nápady, nejen fotbalové – například aby děti vypracovaly vitamínovou bombu, aby vyluxovaly... Reakce od rodičů byly dobré, jedna maminka nám napsala, že její syn poprvé luxoval. (směje se)

Zmínil jste tréninky pro dvojice v době, kdy mohly venku sportovat jen dvě osoby společně. Jak se osvědčily?

Tam bylo důležité, že kluci mohli konečně něco dělat. Viděli aspoň jednoho kamaráda a na oddělené půlce hřiště další dva. Bylo to vytržení z toho šera, ve kterém byli – že jenom seděli doma u počítače a absolvovali distanční výuku. Trénovali individuálně, mohli si kopat o zeď nebo dělat na kondici. Když jsme zavedli trénování dvojic, povzbudilo je, že zase byli na hřišti, zároveň jsme mohli dělat i věci s míčem. Nevýhoda byla v tom, že jsme sem nemohli dostat všechny, protože nefungovaly internáty. Takže to byly tréninky jen pro Hradečáky, kluky z blízkého okolí nebo ty, které sem mohli dovézt rodiče. Takže se to bohužel týkalo asi jen třetiny hráčů. Kluci byli nadšení, trenéři by určitě radši dělali fotbalové věci, ale to prostě nešlo. Za mě to nějaký smysl mělo.

Jak je období koronavirových opatření náročné na improvizační schopnosti trenérů?

Většinu plánů máme dlouhodobě nastavených, takže nám třeba na organizaci časů a ploch na týden stačí deset dvacet minut. V téhle době jsme seděli tři čtyři hodiny, abychom vůbec byli schopní dát dohromady lidi, plochy, trenéry a náplň tréninků. A pak jsme se k tomu ještě třikrát čtyřikrát v týdnu vraceli. Bylo to náročné, ale pro nás trenéry zároveň i přínosné v tom, že jsme museli naučit reagovat na spoustu věcí. Postupem času nám to tak strašné nepřišlo.

Jaký dopad má koronavirová doba na různé věkové kategorie? Liší se to?

Může to vypadat, že největší problémy budou mít maturanti, deváťáci a ti, co přecházejí z dorostu do chlapů. Ale osobně si myslím, že to bude mít stejný dopad na všechny kategorie. V každé se hráči učí určitým dovednostem – prvňáček se učí psát, rok nebude mít konfrontaci se spolužákem. A když se ve stejném věku učí kopat do balonu, kličku, porovnání mu chybí stejně. Problém to v budoucnosti bude pro každého, je složité odhadovat, v jaké míře. Kluci budou muset dohánět a myslím, že jednodušší je dohnat fyzickou kondici než to, že někdo rok neměl v šesti letech konfrontaci při učení kliček. Devatenáctiletým klukům zase bude chybět zápasová kondice, a až v červnu přejdou do chlapů, bude pro ně těžké to, že budou muset dohánět zameškaný rok v úplně jiné kategorii a nebudou na to mít tolik času.

Máte informace o tom, jak tahle doba zabrzdila mládežnický fotbal v jiných evropských zemích?

Detailní ne. To, že nemůžeme hrát mezinárodní zápasy, je pro nás každopádně větší problém než pro top vyspělé země, které si vystačí s vlastní konkurencí. A samozřejmě je rozdíl i v tréninkových možnostech. V minulé sezoně jsme rozjeli pobyty s charakterem tréninkové a zápasové stáže pro hráče i trenéry – byli jsme v Berlíně, v Drážďanech, v Žilině... Letos jsme měli připravené podobné cesty, ale všechno se zastavilo. A je to obrovská škoda, protože přínos pro kluky a trenéry je v nich opravdu velký.

Když odhlédneme od tématu pandemie, můžeme vypíchnout něco, co se za uplynulý rok ve fotbalové akademii povedlo?

Vyhodnotili jsme část tréninkového procesu, něco jsme posunuli dál. Když to řeknu konkrétněji – před několika lety jsme zavedli šestitýdenní tréninkový proces u dorostenců, ten jsme během uplynulého roku posunuli k žákům. Kluci od U11 po U7 najeli na pětitýdenní tréninkový proces. To jsou takové schůdky v cyklech, které na sebe navazují. Teď jsme je dělat nemohli, ale aspoň máme podklady a výstupy a máme vyzkoušené, že takhle by to mohlo fungovat, aby se kluci posouvali. Trenérům patří dík za to, že to vzali za své. Druhá věc je, že jako klub jsme žádali o přidělení statutu regionální fotbalové akademie, v tom se také spousta věcí udělala. Výsledek se dozvíme na začátku roku 2021, ale věřím tomu, že jsme blizoučko.

Jste spokojený s tím, jak jednotliví trenéři mládeže v uplynulém pokračovali ve vlastním vzdělávání?

Je fajn, že trenéři se chtějí vzdělávat. Dnes máme až na jednu pozici všechny obsazené tak, jak chce FAČR. Další trenéři se hlásí do kurzů teď. Jediná škoda je, že tři se nedostali na mládežnickou profilicenci, to je to, co do mých představ chybí – aby ji ještě třeba dva měli. Kdyby neodešel Mára Kulič, měli bychom všechno v pořádku. Všem trenérům, ale i všem lidem v klubu, bych chtěl poděkovat za výbornou spolupráci, fanouškům za podporu. A všem přeju krásné, klidné Vánoce, a ať je rok 2021 výrazně lepší než tenhle.