Česká žákovská liga U12 - SK Vysoké Mýto

23. 9. 2020   |   u11
Mistrovské utkání Žákovské ligy ve Vysokém Mýtě.

Hrálo se 7+1, 3x30 minut.


FC Hradec Králové - SK Vysoké Mýto U12  4:6 (1:2, 2:3,1:1)

branky: Kraus 2, Martin, Pěnkava

V našem druhém utkání žákovské ligy jsme zavítali do Vysoké Mýta, kde jsme opět chtěli poměřit síly se starším soupeřem a hrát systémem 7+1. První zklamání přišlo hned na úvod, zjistili jsme totiž, že se zápas odehraje na velmi zúženém prostoru hřiště, které v porovnání s jinými zápasy bylo až zarážející. Do zápasu jsme vstoupili podobně jako do prvního mistrovského utkání doma s Kolínem, byli jsme až přehnaně nervózní a to se odrazilo na zbrklé práci s míčem a nejistotou v kombinaci. K tomu nás soupeř velmi dobře dorážel a my jsme si neuměli poradit s menším prostorem. Opticky jsme hru ovládali, měli jsme míč mnohem více na kopačkách, ale chyběla nám kvalita a preciznost v jednotlivých činnostech. Předně jsme si nedokázali pomoc lepším prvním dotykem, často nám míč projel pod nohou nebo jsme si ho dali blízko soupeři a nedostatečně ho zakrývali. Z toho plynulo, že jsme se nedokázali dostatečně prosadit přes dobře bránícího soupeře a být více úderní. Navíc hráči Vysokého Mýta byli nebezpeční po každé naší ztrátě a velmi jednoduchou hrou se snažili dostávat za naši obranu. Tam jsme kvůli menší zkušenosti měli často velká okénka a soupeř se tak mohl dostávat do šancí, naštěstí jsme většinu dokázali včas uhasit. Hra se zasekla mezi vápny a proměnila se ve válku. Většina branek zápasu pak nakonec padala po chybách nebo standartních situacích na obou stranách. Nás ale nejvíce mrzelo, že kluci chvílemi působili nezaujatě, jakoby veškerou svou pozornost nechali ve školních lavicích (nutno dodat, že jsme takhle po škole hráli úplně poprvé). Věříme tomu, že při větší aktivitě bychom soupeře dokázali dostat více pod tlak a vynutit si tím více nebezpečí před jeho brankou. Plyne z toho jasné ponaučení známé každému, kdo někdy oblékl fotbalový dres - nemusí se pokaždé dařit, ale vždycky se na hřišti musí nechat všechno. 

Poslední otázkou tak zůstává, jak moc si zápas hráči (ať už hradečtí nebo vysokomýtští) užili? K vidění nebyl ani jeden povedený individuální výkon (všechny zapadli v kontextu boje, boje, boje), naopak každý z nich musel slyšet nevhodné výkřiky z ochozů. Je to škoda, protože výborných fotbalistů bylo na obou stranách hodně a prostředí je taky krásné.

Kluci, díky.

Sdílej článek!

Nepřehlédněte

Rozhovory

Jiří Kateřiňák: Po fotbale a gólech jsem hodně hladový

Preview

Sobotní duel s Prostějovem budeme vysílat na webu

Reportáž

Skvělý obrat v závěru zajistil výhru v Blansku