Jakým signálem pro vás je, že v derby s Pardubicemi hrálo tolik hradeckých odchovanců?

Pro mě jediný – že se tady dlouhodobě dobře pracuje s mládeží. Vychází to z toho, jací lidé tady pracují a výchově hráčů se věnují. V roce 2015 vznikly RFA, regionální fotbalové akademie pro čtrnáctileté a patnáctileté kluky – první v Plzni, pak se přidala Jihlava a v roce 2016 dalších šest měst. V tuhle chvíli se nedá říct, jestli se ti hráči zásluhou regionálních akademií dostanou do velkého fotbalu, ale každopádně je to obrovské plus pro kluby, které takovou akademii mají. Jejich personální a technologické možnosti jsou na vysoké úrovni zásluhou svazu.

K tomu vznikly také klubové akademie...

Ano, loni. Ty zastřešují dorosty, automaticky byly přiřazeny nad regionální akademie, aby vývoj hráčů pokračoval i v dorosteneckém věku.

Hradec regionální ani klubovou akademii nemá. V čem je největší rozdíl?

Je to velký rozdíl. Ne v tom, jestli se trénuje dobře, nebo špatně, protože to záleží na lidech. Každopádně ten statut dává obrovskou možnost lidem, kteří v tom systému pracují, aby se čtyřiadvacet hodin věnovali jen téhle činnosti. Nemusejí k tomu mít další práci. Tady v Hradci je to nastavené velmi dobře, ale statut regionální akademie by nám strašně moc pomohl.

V čem?

Mohli bychom nastavit další principy, o kterých se s trenéry bavíme. Navíc by procházely až do žákovských kategorií, neprobíhaly by jen v dorostu. Největší rozdíl je v personálu – regionální akademie mají u každého mančaftu šest až osm placených lidí, kteří dávají hráčům servis. Tady klobouk dolů před trenéry – předvádějí neskutečnou práci, ale v omezeném počtu. Právě v tom by nám regionální i klubová akademie pomohla.

Může se po letech projevit to, že tenhle statut nemáme?

Na to nedokážu přesně odpovědět, protože neznám do detailu práci lidí v RFA a klubových akademiích. Můžu mluvit o našich lidech a vím, že jejich nasazení je neskutečné. Určité věci nás ale limitují – počet lidí a to, že nemáme až takovou technologii, jakou bychom potřebovali. Třeba GPS. Nemáme člověka, který by výstupy z nich na potřebné úrovni vyhodnocoval, a my bychom poznatky z toho přenesli do tréninkového procesu. To by nám statut RFA a klubové akademie umožnil. Takhle se to snažíme vynahradit časem, který tomu kluci věnují. Pracujeme s daty, vyhodnocováním a zpětnou vazbou do tréninkového procesu.

Jsou technologie ve výchově mladých hráčů čím dál důležitější?

Spousta lidí může namítat, že dřív nebyly. My ale musíme reagovat na moderní trendy v Evropě a ve světě co nejdřív. Když jsem viděl, jak vychovávají hráče a kolik lidí se kolem nich motá... Proto je potřeba technologie využívat. Dneska můžeme jezdit na všechny možné stáže, ty trenérům opravdu otevřou oči. Uvidí, jak je důležitá každodenní práce s maximálním využitím dostupných prostředků. Jakmile v tomhle zaspíme, budeme to strašně těžko dohánět.

O získání statutu RFA a klubové akademie usilujeme. Je to na dobré cestě?

Byli jsme s panem Juklem na svazu u Karla Poborského, tam jsme se domluvili na nějakých věcech, které potřebujeme k tomu, abychom ten statut získali. Na základě toho už se můžeme zúčastňovat všech jejich seminářů. V září jsem byl s naším šéfem SpSM Martinem Štěpánem na takové akci v Pardubicích, tam jsem se s Karlem Poborským bavil a on mi říkal, že by jednoznačně byli rádi, kdybychom podmínky splnili a statut získali.

Jaké jsou ty podmínky? Je složité je splnit?

Není to složité. Co se týče infrastruktury, to máme. Chybí nám jen podpora města a kraje, ale podle zpráv, které mám od pana Jukla, je to na dobré cestě, a i tyto podmínky bychom splnit měli. Pak už jde jen o to, jestli se od 1. července bude počet akademií rozšiřovat.