Proč ses rozhodl přestoupit do Hradce?

Nejdřív mě oslovil pan Sabou, jestli bych vůbec měl zájem. Pak mi volal pan Frťala, se kterým se trochu známe z Teplic. Oťukávali mě, já jsem zájem samozřejmě měl, protože Hradec je ambiciózní mančaft. Navíc byla vidět snaha celého vedení, že mě chtějí přitáhnout co nejdřív. I když mi za půl roku končí smlouva a mohl bych přijít v létě jako volný hráč, Hradec mě chtěl získat hned – a to pro mě byl jeden z rozhodujících signálů. Vůbec jsem neváhal.

Podepsal jsi smlouvu na tři a půl roku. S jakým cílem jdeš do Hradce?

S jednoduchým. Určitě bych chtěl hrát s Hradcem první ligu. Je to jeden z nejlepších druholigových týmů a myslím, že do první ligy bychom to mohli dotáhnout. Hradec tam patří – je to velké město, má kvalitní tým... Akorát se stadionem se to trošku táhne, ale snad se to dořeší.

Nejčastěji jsi nastupoval na levém beku, ale využitelný jsi na více postech. Jak by ses charakterizoval?

Můj nejoblíbenější post je opravdu levý bek, ale v dorostu a pak v divizi jsem hrával i pod hrotem. Naprosto mi vyhovuje celá levá strana. Vůbec nemám problém s bráněním, takže na defenzivním postu můžu nastoupit zleva, zprava...

Jiří Sabou o tobě říká, že jsi vítězný typ. Souhlasíš?

Jsem. Odmalička mám problém s tím, když prohraju. Porážky nesnáším, jsem emotivní člověk. Když se bude vyhrávat, uvidíte to na mně.

Jak dobře znáš hradecký kádr?

Osobně moc ne. Druhou ligu už nějaký pátek hraju, vím, co za kluky v Hradci působí, ale osobně znám jen Pokyho (Jakuba Pokorného), se kterým jsme se zachraňovali v Ústí, a Urmiče (Otta Urmu) z dorostu v Teplicích.

S tím se budeš částečně prát o místo...

Bude to boj. (směje se) Konkurence je zdravá, bude to dobré pro oba a ve finále pro celý tým.

Na podzim sis kvůli disciplinární stopce proti Hradci nezahrál. Jak se ti zápas, který rozhodl Jirka Miker, líbil?

Moc ne, abych pravdu řekl. Ještě jsem byl hráčem Ústí a samozřejmě jsem mu fandil, abychom zůstali ve špičce. Bohužel jsme to na konci nezvládli – byl to remízový zápas, ale Hradec byl na nás dobře připravený a nakonec si tři body odvezl nejspíš zaslouženě.

Jak dobře znáš Zdenka Frťalu z Teplic?

Působili jsme tam spolu, vedl mě v béčku, odkud odešel do Podbrezové. On mě ale osobně zná odmalička, zná můj život, trénoval i mého bratrance.

Bude ti sedět?

To uvidíme. (směje se) Jsem přizpůsobivý člověk, to, co po mně bude trenér chtít, samozřejmě udělám.

V hradecké kabině budeš mít nejspíš největší tetování. Jak jsi k němu přišel a co znamená?

Přišel jsem k němu postupem času. Charakterizuje mě, je to můj život. Nemám na sobě žádné nesmysly.

Jak se chystáš na přesun do Hradce?

Sedmého ledna nastoupím do přípravy, přes svátky nás čeká stěhování a já bych rád přijel už druhého, abych se nějak aklimatizoval. Zkusím sehnat kontakty, abych se mohl spojit i s klukama.

Pomáhá ti se stěhováním Jirka Lindr?

Nechtěl jsem svůj přestup nikde vytrubovat, byli jsme tak domluvení s panem Sabou a s panem Frťalou. Když už to bylo na dobré cestě, šel jsem za Lindrosem, aby mi poradil nějakou lokalitu. Našli jsme si krásné bydlení, pro mě bylo důležité, abych to měl pět deset minut od stadionu pěšky nebo na kole. Já pocházím z menšího městečka, tak jsem byl trochu vyjukaný, když jsme byli prohlížet byt. Ale určitě si rychle zvyknu.