Preview
Základní část jde do finále. Votroci vyrazí do Liberce
včera - Martin Vojtíšek, Petr Šatalík
25. 1. 2019 | FC Hradec Králové
Konečně míč! Votroci v poslední den soustředění zažili změnu oproti předchozím galejím; zatrénovali si na hřišti ve Vrchlabí, kde v sobotu změří síly s Dobrovicí. A hokejový fanoušek Otto Urma si obzvlášť vychutnal i odpolední program – dokumentární film o legendární pětce sovětského hokeje Makarov, Larionov, Krutov, Fetisov, Kasatonov.
Poslední den soustředění byl po fyzické stránce o dost míň náročný. Měli jsme jen jeden trénink dopoledne, k tomu na hřišti. Na to jsme se těšili, že si aspoň trochu zahrajeme, sáhneme si na míč. V minulém díle jsem psal, že jsem měl obavy z toho, aby mi balon nevyrazil zuby, ale dopadlo to dobře. V hlavní hře tréninku jsme vyhráli, takže jsem byl spokojený. Je fakt, že v té první jsme prohráli asi o deset, ale hlavní příčina byla v tom, že jsme nastřelili nějaké tyčky, Víza chytil jasné góly na brankové čáře. A oni dali všechno. Hlavní hra ale byla ta, kterou jsme vyhráli, to je jasné.
Hřiště bylo místy zmrzlé a klouzalo. Správci udělali maximum, ale zima je prostě moc velká a asi s tím víc udělat nejde. Na většině povrchu to bylo v pohodě.
Po obědě nám trenér místo tréninku pustil video o ruských hokejistech, o rudé mašině. Asi nám chtěl ukázat, že ta dřina, kterou jsme tady absolvovali, nebyla až tak hrozná jako tehdy pod Tichonovovem. Sedl jsem si do první řady, protože takové dokumenty mám rád. Tím spíš, když jsou o hokeji – hrál jsem ho osm let, chodím se podívat na hokej do Litvínova, když mám čas. Mám k němu kladný vztah, takže se mi ten film moc líbil. Bylo tam vidět, jak se dřív žilo, a že to vůbec nejde porovnat s tím, co my máme teď.
Večer jsme měli volno, někteří kluci šli hrát poker, to se mi moc nechtělo. Asi si s Kvíďasem lehneme na pokoji a budeme koukat na televizi.
Zítra nás čeká zápas po týdnu bez balonu a jednom tréninku. V přípravě to tak je, že se hraje i v únavě, jsme na to zvyklí. Jakmile se do zápasu člověk dostane, na únavu zapomene. Dostaví se zase až po závěrečném hvizdu.
Celkově to bylo dobré soustředění. Zažili jsme zajímavé věci jako túru na hřeben Krkonoš a kilometry, které jsme naběhali, nám snad pomůžou na jaře v tom, že budeme líp připravení než soupeři. Bylo to náročné, nemohli jsme asi ani čekat, že pojedeme na výlet, ale přežili jsme, to je hlavní.
Tohle byl poslední díl mého Krkonošského deníku. Doufám, že se vám moje příspěvky na klubovém webu líbily. Držte nám palce.
