Svěřenci reprezentačního trenéra Jana Suchopárka odehráli v Senici čtyři utkání, a protože kouč prostřídal všechny hráče, oba Hradečáci nastoupili do dvou. V základní skupině byli u výhry 2:0 nad Kazachstánem, pak odehráli i finále proti domácímu Slovensku.

„S Kazachstánem to byl těžký zápas. Soupeř byl jen zalezlý ve vápně, pořád bránil. Moc nám to nešlo. Ke konci začalo hodně pršet, na hřišti se udělaly kaluže, výkon nebyl dobrý,“ ohlíží se sebekriticky Daniel Finěk.

„Druhá půle byla o ničem, balon stál ve vodě,“ doplňuje ho Daniel Horák.

Oba Votroci pak z lavičky sledovali, jak si jejich spoluhráči poradili poměrem 3:1 se silným výběrem USA a tohle vítězství spolu s výhrami nad Kazachstánem a Ukrajinou (3:0) zajistilo Čechům postup do finále. „S Američany to byl nejlepší zápas. Oni nás zatlačili, ale ve druhém poločase odešli a my jsme byli lepší,“ hodnotí výkon týmu Horák.

Ve finále se Slovenskem už byli oba hradečtí parťáci zase na hřišti, ale s domácím celkem smolně prohráli 0:1. „V první půli bylo hodně chyb, ale my jsme si vypracovali čtyři jasné šance. Měli jsme vést 3:0 a bylo by hotovo. Ve druhé půli jsme měli převahu, oni po naší chybě ve středu pole vystřelili za třiceti metrů a zapadlo to do brány. Sílu na obrat jsme už neměli. Druhé místo je sice úspěch, ale měli jsme na ně,“ lituje Horák, který dostal pozvánku do reprezentační osmnáctky poprvé.

To Finěk už je v národním týmu stálicí. A pochvaluje si, jaký fotbal mužstvu bývalý reprezentační obránce Suchopárek vštěpuje. „Chce po nás, abychom hodně napadali, hráli kombinační fotbal. I jako beci musíme hodně útočit, což nám s Horym vyhovuje,“ usmívá se.