DENÍK PATRIKA VÍZKA: Den 4

25. 1. 2020   |   FC Hradec Králové
V sobotu Votroci vyrazili na dlouhou výpravu, která skončila úspěchem - svůj cíl dobýt Sněžku splnili. Ušli zhruba třiadvacet kilometrů a vrátili se úplně vyřízení. Zato si užili nádherné výhledy ze hřebenů Krkonoš. O tom, jak expedice probíhala, píše Patrik Vízek ve čtvrtém dílu svého deníku.

Túra byla skvělá. Lepší počasí jsme si nemohli přát! Bylo to hodně náročné, ušli jsme asi dvacet tři kilometrů, což je velká porce. Všichni toho máme plné kecky, bolí nás nohy a chodidla, ale myslím, že to za to stálo. Výhledy z hřebenů jsou za takového počasí nádherné a taky byl dobrý pocit jako tým dobýt Sněžku.

Ráno nás dovezl autobus od hotelu na Špindlerovu boudu, pobavilo nás, že jel ten samý řidič, který nás vozil loni. Je výborný, cestu dokáže zpestřit zajímavostmi z kraje a z historie. Nemaže se s tím, hned nasadí mikrofon a jede. Má neskutečnou zásobu historek, je jako průvodce. Loni nás to překvapilo, protože jsme to nečekali, letos už jsme na to byli připravení. Až jsme byli na zpáteční cestě zklamaní, že bylo ticho a mikrofon si vzal jen na posledních pět deset minut.

Cesta tam nám utekla, protože se jde za nějakým cílem. Hráli jsme slovní fotbal i s trenérem, tak jsme si to zpestřili a uteklo to. Na cestě zpátky už na nás padla únava, začnou bolet chodidla, tlačí prsty v botách. Celou cestu zpátky brblal Vlčák. Hučel do trenéra tak dlouho, až se mu podařilo vybrečet změnu programu. I když myslím, že trenér to promyslel sám a jen si s námi hrál. Měly být nějaké náročné běhy, ale na tom kluzkém terénu by to mohlo s unavenýma nohama hrozit i zraněním. Nebudeme se flákat, máme dobrovolné aktivity v tělocvičně, osobní pohovory s trenérem a taktické věci na videu. Bude to jen míň fyzicky náročné.

Překvapilo mě, kolik lidí bylo na vrcholu Sněžky. Asi to bylo počasím – měl jsem spoustu ohlasů, že tak krásné je opravdu vzácnost. Na druhou stranu, když vidíte fotky z Mount Everestu, kde se stojí fronty na vrchol, je to podobné. Nahoře jsme potkali polské otužilce, museli jsme se s nimi vyfotit. Pro mě to jsou blázni.

Cestou zpátky jsme si zašli na Luční boudu na polévku. Měl jsem takový pocit, že jsme šli tam i zpátky do kopce. Nevím, jak se nám to povedlo. Před námi pak byl dlouhý pozvolný kopec, tam jsem měl největší krizi – vyšli jsme ho, a stejně to bylo pořád ještě daleko. Zvládli jsme to ale se ctí, všichni z toho máme dobrý pocit.

Fotogalerie

Sdílej článek!

Nepřehlédněte

Aktuální zprávy

Program otevřeného tréninku pro školy a veřejnost

Aktuální zprávy

Votroci míří pod Ještěd, v neděli se střetnou s Libercem

Aktuální zprávy

Na duel se Slavií zbývají poslední lístky