Marek Kulič: Kluci hráli fantasticky, byla radost dívat se na ně

11. 6. 2019   |   FC Hradec Králové
Uplynulou sezonu zakončil jeho tým na čtvrtém místě celostátní ligy dorostu, navíc předváděl velmi dobrý fotbal. Hned pět hráčů z devatenáctky se v létě zapojí do přípravy A týmu, i proto mohl být Marek Kulič s ročníkem spokojený. „Bylo to, jako bychom zalévali a hnojili kytku. Kluci šli strašně nahoru, opravdu se na to krásně dívalo,“ říká trenér U19.

Jak jsi spokojený se sezonou?

Spokojení můžeme být všichni. Když jsme se spolu bavili před sezonou, říkal jsem, že moje přání je být do pátého místa. Skončili jsme čtvrtí s pětibodovým odstupem od prvního místa a bod od třetího. Teď nás všechny mrzí, že jsme nedosáhli výš, ale když se ohlédnu, vidím, že jaro jsme měli fantastické, začátek podzimu nám nevyšel, a právě to nás stálo lepší umístění. Celkově jsme ale se sezonou hodně spokojení.

Podzim probíhal ve vlnách, ty se vám na jaře podařilo odstranit. Co se změnilo?

Pro mě to bylo nové. K devatenáctce jsem přišel sedm kol před koncem minulé sezony a pochopil, že jak se tým skládá ze dvou tří ročníků, všichni kluci chtějí hrát a jdou po sobě. Zpočátku jsme museli hodně sladit kabinu, v tom jsem se hodně posunul. Vím, že na tohle je potřeba šlápnout hnedka, protože byly v týmu rozbroje – kluci ročníku 2000 šli po těch narozených 2001 a naopak. Pak si to sedlo. V létě jsme měli fantastickou přípravu, pak možná přišel strach z mistrovských zápasů a dělali jsme zbytečné individuální chyby.

Ty jste na jaře odstranili…

Ono si to sedalo už na podzim. Shodou okolností jsme zimní přípravu neměli nic moc, zpočátku jsme dostávali hodně gólů. Ale asi je lepší dostat je v přípravě než pak v sezoně. Kluci pochopili, co po nich chceme. Už na podzim hráli krásný fotbal, ale bohužel jsme nedávali šance a výsledky byly–nebyly. Na jaře už kluci hráli fantasticky, byla radost dívat se na ně.

Šance na třetí místo vám utekla porážkou v předposledním kole ve Zlíně. Zamrzelo to v tu chvíli hodně?

Samozřejmě. Ale když se kouknu na jarní tabulku, Slavia, Zlín a my jsme nejlepší týmy. Pokud jde o ten jeden zápas, musíme sportovně uznat, že Zlín byl lepší a my jsme si nezasloužili ani bodík. Spíš jsme si to ale pokazili doma s Boleslaví, se kterou jsme remizovali 1:1, přitom jsme během deseti minut mohli vést 4:0. A doma se Spartou jsme dostali gól na 1:2 v 92. minutě, když nám soupeř utekl. Přitom jsme ve druhé půli byli lepší. Na Slavii byli lepší oni v první půli, ve druhé jsme je nepustili za půlku, ale prohráli jsme 0:1. Hlavní ale pořád byl ten podzim.

Snažil ses klukům vtisknout útočný, kombinační fotbal. A jak slyším, s herním projevem jsi byl spokojený…

Ano, o to jsme se snažili. Hlavně jsem to nechal na nich – chtěl jsem, aby měli lehkost, bavili se fotbalem. Pořád jsem jim vštěpoval, že když uděláš chybu, nesmíš se z toho sesypat. Bylo to, jako bychom zalévali a hnojili kytku. Kluci šli strašně nahoru, opravdu se na to krásně dívalo. Poslouchali jsme chválu i od jiných trenérů, to bylo příjemné.

K tomu pomohlo, že jsi měl na útočný fotbal dobře složený tým, že ano?

Určitě. Trenér si to může nějak malovat, ale musíš mít materiál, který v tomhle ročníku byl. Na druhou stranu, do áčka nám v zimě definitivně odešel Filip Firbacher, říkali jsme si, kdo to bude řešit v útoku. Dobře začal pracovat Rajnoch, chytil se dobře. Ukázalo se, že když někdo vypadne, začne fungovat někdo jiný. V Hradci hráčský materiál je.

Kdo z kluků udělal největší progres?

Nechtěl bych úplně jmenovitě někoho vypichovat. Velký progres udělali všichni. Ukázalo se, že nestojíme na jednom, dvou, třech lidech. Každý chvilku tahal pilku – někdo měl fazonu prvních pět kol, někdo jiný dalších pět kol… Tým ale držel pospolu, posunuli se všichni. Hráli jsme s Pardubicemi, vedli jsme 4:0, v 87. minutě jsme útočili, ztratili míč a během pěti sekund bylo devět lidí za balonem. To bylo krásné. Nádhera, jak to ti kluci pochopili. Každého to bolí, útočit chceme všichni, vracet se nechce nikdo. Tuhle týmovost bych vypíchl hlavně. Ale vlastně jedno jméno řeknu…

Které?

Aleš Rybczuk, který k nám přišel z Olympie. V devatenáctce se můžou střídat jen tři hráči, on byl takový pátý náhradník, takže vůbec nedostával šanci. Ale byl trpělivý, chodil hrát za osmnáctku. Sám jsem mu po zápasech venku, kde nastoupil na chvilku, nabízel, jestli si nechce orazit, a on mi odpovídal, že chce jít hrát. Makal, fungoval, přidával si a na konci sezony hrál velmi dobře v základní sestavě. Až na konci vypadl, když se zranil. Ale nikdy nefňukal. To je ukázka pro všechny, že nikdy nic není ztraceného. Chytil to za pačesy, to bych vyzdvihl.

Ke konci sezony se tři hráči usadili v reprezentaci do osmnácti let – Denis Donát, Filip Firbacher, a Jakub Kosař…

Proto to děláme. Nehoníme si triko, jestli skončíme druzí, třetí nebo pátí. Naším cílem je, abychom kluky připravili natolik, aby se prosadili v áčku, i když to bude strašně těžké, a aby se dostali do reprezentací. Od toho tady jsme.

Jak moc se na hráčích projevovalo to, že se střídavě celou sezonu dostávali do přípravy A týmu?

Jo, to bylo super. Komunikace se Zdenkem Frťalou byla výborná – když byla reprezentační přestávka, vybíral si kluky, aby si to osahali v áčku, aby je on viděl v procesu. Vraceli se nadšení a zároveň s vědomím, že musejí strašně přidat. Uvědomili si, že to je rychlé.

Pochopili názorně to, co se říká, že přechod z dorostu mezi dospělé je nejtěžší?

Přesně. Každý trénink s dospělými je k nezaplacení. Kluci mezi nimi byli celý týden, řekli si: Aha, tady a tady mám rezervy, tohle musím zrychlit… Začali sami pracovat intenzivněji, přidávali si. Pochopili, že dospělý fotbal je úplně jiný sport.

Několik hráčů půjde do letní přípravy s áčkem. Co od nich čekáš? Udrží se v prvním týmu?

Budou to Mahr, Doležal, Horák, Ptáček a brankář Brát. A pevně věřím, že se neztratí, i když to budou mít strašně těžké. Jeden až dva by se uchytit mohli. Říkal jsem jim, že je ocenění jejich práce, že tam jdou, a i kdyby to nevyšlo, třetí liga v béčku pro ně bude na otrkání výborná. Jiní kluci koukali, proč tam nejdou oni, ale vysvětlil jsem jim, že musejí být trpěliví. Kluci, dělá se A mužstvo, pan Frťala tam nemůže vzít deset lidí z devatenáctky. Pracujte v béčku, on vás sleduje a nikdy nevíte, jak se to vyvine. Hlavně ať vydrží a nerezignují. Hodně kluků odchází do divizí, krajských přeborů – a to je konec. Málo se tam trénuje.

Honza Mahr už s áčkem prošel zimní přípravu. Jak se to na něm projevilo?

Strašně. Fakt to je k nezaplacení. Chodil do soubojů úplně jinak – jako dospělý fotbalista. Je menší postavy, ale najednou souboje vyhrával. Chodil do těla… Bylo to hrozně znát.

Kdo má největší šanci uchytit se v áčku?

To je těžká otázka. Ale myslím si, že Horák.

Specifickým případem je Marek Rajnoch, který je fotbalově výborný, ale má potíže s nadváhou. Začal na tom pracovat?

Co jsem ho dostal, bušili jsme do něj, ať s tím něco dělá. Jeho přístup byl laxní, sám mi přiznal, že to je málo. Všichni jsme viděli, co dokáže s míčem – nic lepšího jsem netrénoval. Sám ale musí pochopit, že nějaké kilo dolů prospěje jenom jemu. Fotbal hrát umí, to víme.

Pomohlo mu, že se po odchodu Filipa Firbachera stal jedničkou v útoku?

Samozřejmě. Nejdřív jsem do útoku stavěl mladého Martina Hlaváče, protože Rajnyho přístup byl špatný. Potom ale začal dřít, dostal se tam a chytil to za pačesy. Poslední měsíc koukám – Rajnoch chodí dřív, chodí do posilovny… Kéž by mu to vydrželo, protože fotbalista je to vynikající.

Sdílej článek!

Nepřehlédněte

Sestřih ze zápasu

SESTŘIH: FK Viktoria Žižkov - FC Hradec Králové 1:2

Aktuální zprávy

Víkendové výsledky Votroků

Reportáž

Důležitá výhra na Žižkově!