Na začátku letní přípravy jsi v jednom rozhovoru řekl, že práce kondičního trenéra v FC Hradec Králové je pro tebe vysněná. Jsi zatím spokojený?

Je to zatím krátká doba, na hodnocení je brzy. Spíš bych řekl nějaké pocity a v nich vesměs převládá to pozitivní. Odvíjejí se od práce mužstva a všichni kluci k ní přistupují svědomitě. Nikdo nic nevypustí, všichni vědí, že konkurence je velká a bojují o místo. Z tohohle pohledu jsem spokojený. A co se týče obsahu mé práce, na tom se vždycky shodnu s trenérem Zdenkem Frťalou. On mi pokaždé řekne nástřel toho, co by chtěl v tréninku mít, a já to realizuju v podobě cviků.

Co jsi přinesl nového?

Co se týče kondice, nic nového jsem nepřinesl. Spíš pokud se budeme bavit o síle – snažím se pracovat na síle spodní i horní části těla, to všechno podpořené pevným tělesným jádrem. Hodně se zaměřuju na práci každé končetiny zvlášť. V zápase je hodně změn směru, výskok, odkop, střela – hráči pracují každou nohou zvlášť.

Jak na to hráči reagují?

Dobře. Vesměs jsou pohybově dobře připravení, nikdo z nich nebyl zanedbaný, že bych musel s někým pracovat individuálně.

Co bys řekl, že je tvoje specialita?

Řekl bych, že dokážu hodně pomoct v silovém tréninku. Mám takovou teorii, že pokud má fotbalista slabé svaly, většinou to také znamená pomalé svaly. Při cvicích se snažím, aby kluci zapojili co nejvíc svalových jednotek, aby svaly nabíraly na síle. To se dá krásně přenést na hřiště, ať už v soubojích, nebo v rychlosti.

Fotbalisté mívali vždycky obavu z toho, že když naberou svalovou hmotu, ztratí obratnost. Jak na tohle reaguješ?

To je právě ono – nabírání svalového objemu a nabírání síly jsou dva rozdílné atributy. Nechci s hráčem dělat jedno opakování dřepu, aby narostl objem jeho svalu, potřebuju s ním rozvíjet sílu svalu, sílu pohybového systému. To jsou dvě rozdílné věci, což si lidé tolik neuvědomují.

Ideálem fotbalisty, který na sobě pracuje v silovém tréninku, je Cristiano Ronaldo. Jak daleko je oproti hráčům, se kterými pracuješ?

(směje se) Upřímně, je to stejný sport, ale Ronaldo je z jiné galaxie. Jsem strašně rád, že žijeme v jeho době. Je strašně sympatické, že mu je třiatřicet a je si vědomý toho, že musí makat, aby se udržel na stejné úrovni. A ví, že aby mu v jeho věku nezačal ujíždět vlak, musí na sobě makat ještě dvakrát víc.

Někteří naši hráči ho mají jako vzor. Projevuje se to i na jejich práci v tréninku?

Kluci taky někam míří, vidí, že je slavný a úspěšný, a díky Facebooku, YouTube nebo Instagramu vidí i to, jak na sobě maká. Třeba že má doma vlastní posilovnu. A chtějí se mu co nejvíc přiblížit. Je to pro mě taková pomoc.

Na soustředění v Písku jste měli přednášku o výživě. Na tom s hráči také pracuješ?

Upřesním, že ta přednáška byla krátká a byla spíš o doplňcích stravy. Co se týče výživy, kluci dostali základní informaci o tom, z čeho by se strava sportovce měla skládat. O správné regeneraci, správném spánku a tak dále. Výživu s nimi neřeším na individuální bázi, konkrétní jídelníčky jim nepíšu mimo jiné proto, že na to nemám školu. Radí se o tom se mnou, ale je tady dvacet pět individualit, do budoucna si sedneme a budeme se tím zabývat podrobněji.

Bude kondice na podzim silnou stránkou Votroků?

Byl bych rád. (usmívá se) Fotbalista musí podávat maximální výkon v devadesáti minutách plus v nastavení. Samozřejmě bych si přál, aby Votroci zatli zuby, když soupeři v sedmdesáté minutě začnou docházet síly. Tam se bude lámat chleba.

V tom hraje velkou roli hlava. Pracuješ s hráči i v tomhle směru?

Souhlasím. Zažil jsem na Spartě, kde jsem byl jako hráč, kondičního trenéra Tomáše Malého. Je o hodně zkušenější než já a viděl jsem, jak s hráči pracuje nejen v posilovně a na hřišti, ale i v kabině – jak je povzbuzuje, motivuje, jak když vidí, že je někdo línější, tak ho posouvá... To je jedna z věcí, na které chci do budoucna zapracovat – abych se dostal víc pod kůži hráčům. Není to úplně hlavní úloha kondičního trenéra, ale když to zvládá, je to pro něj bonus.

Jak moc ti pomohlo, že jsi s některými hráči Hradce už dřív spolupracoval individuálně?

Hodně. Když jsme v červnu začali, dvě třetiny hráčů jsem znal. Ať už z doby, kdy jsem za Hradec taky hrál, nebo právě na individuální bázi. Někteří docházeli za mnou, někteří za bráchou. Ze začátku mi to ulehčilo práci.