Michal Stříž (14.11.1962), trenér FC Hradec Králové D dorost

Fotbalová kariéra: KPS Brno (2. – 3. liga) 1982 – 1989

                           Zetor Brno (Divize) 1989 – 2000

                           Holice v Čechách (Divize) 2000 – 2004

Trenér: FC Hradec Králové A dorost, žáci 2005

           Národní tým Malty U-14 2006

           Asistent trenéra nár. týmu Malty 2007 – 2008

Futsal hráč: Reprezentace ČR 1989 – 1996

          trenér: Reprezentace ČR 1996 – 2006

                    Reprezentace Malty 2006 – 2009

Počátkem letošního roku jsi se po pěti letech opět vrátil do FC Hradec Králové. Jak k návratu došlo?
Po celou dobu, když jsem byl pryč, jsem byl v kontaktu s Lubošem Prokopcem (vedoucí SCM). Než jsem odjel trénovat na Maltu, tak jsem zde trénoval dorost a žáky. Byl zde ze strany klubu zájem, abych se vrátil. Po návratu z Malty jsem hledal angažmá ve futsalu, protože se stále více považuji za futsalistu. Ale dělat v Čechách futsal, je stále zatím velký amatérismus.  V zimě jsem tedy Lubošovi kývl na nabídku a vrátil jsem se do FC Hradec, abych pomohl s nejmladším dorostem.
Jak se těšíš na spolupráci s nejmladšími dorostenci?

Povoláním jsem učitel na Obchodní akademii zde v Hradci Králové, takže fotbal mám jako doplněk. Ale oboje má k sobě blízko, protože jsem učitel tělesné výchovy. Já se na trénování hrozně těším. Pro mě je to opět oživení. Jednak to jsou mladí kluci, kteří mají touhu se stále zlepšovat a pak pro mě je lepší trénovat pětkrát týdně dorostence, než dvakrát týdně „pantáty“ ve futsale.

Když se ohlédneme na tvé působení u reprezentace Malty?
Na Maltě jsem byl 3 roky. V podstatě jsem se tam dostal díky futsalu, když jsem dělal trenéra reprezentace ČR, tak mě oslovila Malta na post trenéra maltských futsalistů. De facto jsem jejich reprezentaci zakládal, takže pro mě to byla trochu průkopnická práce. Trenéra u fotbalové reprezentace Malty vykonával Dušan Fitzel, který se angažoval v tom, aby futsal rozjel trenér od nás. Pro mě to bylo první zahraniční angažmá a bylo velice zajímavé. Člověk přišel do jiného prostředí a tak jsem se musel učit cizí jazyk a s futsalem jsem tam začínal ve velmi amatérském prostředí. Začínal jsem s kluky, kteří futsal v životě nehráli. Dušan Fitzel mně ve všem pomohl. Hrozně rád na toto období vzpomínám. Malťané byli za všechno vděční a strašně moc se snažili.
Ale ty si působil i v normálním fotbale.
Ano, měl jsem možnost trénovat maltskou reprezentaci do 14 let a během roku si mě pan Fitzel vytáhl k reprezentaci Malty. Měl jsem možnost se pohybovat vedle něho. Je to člověk, který spolupracoval s panem Brüknerem, takže měl jeho školu. Hráli jsme kvalifikaci na MS do Německa, takže to pro mě byla ohromná zkušenost a příležitost nakouknout do velkého fotbalu, jak se to dělá na profesionální úrovni.
Když porovnáš podmínky pro fotbal na Maltě a doma?
Nevím, jestli se to dá vůbec srovnávat? Malta je malinký ostrov. Je fakt, že podmínky pro trénování byly poměrně slušné. Je tam jeden centrální stadion, kde se hraje první liga a jedno tréninkové centrum, které využívají všechny reprezentace. My jsme měli k dispozici tréninkové centrum, kde jsme měli vlastní hřiště, vlastní tělocvičnu i posilovnu. Podmínky nebyly zas až tak špatné. Samozřejmě kvalita hráčů je trošku horší. Jsou to hráči, kteří mají určitý limit, protože jsou z malého ostrova. Jejich kvalita byla tak na středu 2. naší ligy.
Co patří k tvým největším zážitkům?
Určitě kvalifikace. Hráli jsme v Portugalsku,  Dánsku, Švédsku. Toto byly zajímavé zkušenosti.
Na Maltě také působil náš brankář David Šimon. Potkali jste se tam?
Setkali jsme se tam na konci jeho angažmá v klubu Birkirkara FC, když vyhráli titul. Já jsem tam přijel za účelem domluvení svého angažmá a on končil. Znali jsme se již dříve z futsalu. Ale setkal jsem se tam se Zdeňkem Svobodou, bývalým hráčem Sparty Praha, který tam rok hrál.
Po tomto tvém angažmá již žádné jiné zahraniční nabídky nepřišly?
Na Maltě jsem skončil sám. Sice jsem dostal nabídku na prodloužení smlouvy, ale tři roky mi bohatě stačily. Futsal tam pro mě již ztratil na významu, dal jsem jim tam po sportovní stránce to, co jsem chtěl a již mě neuspokojoval. Práce u reprezentace s Dušanem Fitzelem mě sice bavila, ale věděl jsem, že mu za tři- čtyři měsíce končí smlouva a pokračovat dál nechtěl. Sám jsem prodlužovat smlouvu nechtěl

Co rodina?

No právě, i kvůli rodině jsem se chtěl vrátit do Čech. Kvůli svým dětem, kvůli přítelkyni. Další nabídku jsem dostal trénovat profesionálně futsal v Polsku a nedávno přišla nabídka od národního týmu futsalu Libye, což je mistr Afriky, ale kvůli rodině jsem tyto nabídky všechny odmítl a rozhodl jsem se, že alespoň 3 roky zůstanu v Čechách a pak uvidím. Určitě v budoucnu, když bude ještě nějaká šance, bych se chtěl někam s fotbalem podívat.
Vraťme se domů, do FC Hradec Králové. Máš nejmladší dorost. Jak se ti jeví?
Zatím se mi s nimi pracuje velice dobře, přestože se o nich říkalo, že mají problémy s disciplínou. Nemám s nimi žádný problém. Kluci chtějí, jezdí makají. Jak na tu soutěž budou mít, protože po podzimu jsou na posledním místě, to se teprve uvidí. Učím se s nimi dělat i novější věci, které jsem vlastně viděl na Maltě, kde jsme je dělali a spolupracovali s italským fitness koučem. Zatím nemohu na kluky říct vůbec nic špatného, šlape nám to. Jediný problém snad je, že je kluků hodně, asi 27 a v nejbližší době budeme čtyři hráče vyřazovat, takže to bude samozřejmě pro ně nepříjemné. Práce s nimi mě ale baví. Klukům je patnáct, šestnáct let. Chodí na tréninky, chtějí trénovat a je to úplně něco jiného, než- li pracovat s dospělými na úrovni kraje.
V krátkosti si zmínil fitness kouče na Maltě. Co dál by si chtěl přenést sem, na klubovou úroveň, do tréninkového procesu?

Italský kouč mi ukázal, že v Itálii se trénuje malinko jinak. Používá se posilovna už i u menších dětí. Tím nechci ale říct, že musí cvičit pouze na strojích. Hodně jsem se naučil používat kompenzační cvičení, balanční cviky. Je to vše i prevence, která brání ty kluky proti zraněním. Po dohodě s Lubošem Prokopcem jsme nakoupili různé pomůcky. Ty využíváme v hojné míře a kluky to baví. Myslím si, že vše se již projeví za dva- tři měsíce. Nechci tu ovšem dělat nic převratného, žádnou revoluci. Člověk spíše těží ze svých zkušeností a chce to těm ostatním předat.

V mladším dorostu se v soutěži nesestupuje. Ale přes to, jak by si chtěl na konci sezóny se svým týmem dopadnout?

Cíle jsem si zatím žádné nedával. Jsme na posledním místě, tak je potřeba naučit kluky vyhrávat , protože určitě poslední skončit nechceme. Ale hlavním naším úkolem je ty kluky připravit pro starší kategorii, aby dále obstáli třeba i v tom A dorostu a pokusit se někoho vychovat  pro dospělý fotbal, aby mohl jednou zde v Hradci Králové hrát za A tým. To je myslím si pro nás trenéry ten hlavní cíl.

Děkuji za rozhovor.

Poslední zprávy