Jak již bylo zmíněno, se svými 178 cm výšky nebudeš patřit k nejvyšším v soutěži. Nelimituje tě to?
Myslím si, že mě výška nikdy nelimitovala. Samozřejmě vím, že 178 cm není žádný extrém, ale spíš průměr. Je určitě spousta menších obránců a hrají vyšší soutěž, než já. Vše nahrazuji dobrým výskokem a důrazem ve hře.

Na postu obránce nastupuješ od mládeže, nebo ses v defenzivě usadil až postupem doby?
V mládeži jsem hrával krajní zálohu a pak i ze středu. Až teprve trenér Zdeněk Ščasný mě začal stavět na levého obránce, kde mi to asi sedí nejvíc.

Proč ses rozhodl pro přestup z Teplic?
Nebylo to tak, že bych chtěl Teplice za každou cenu opustit, ale po fotbalové stránce to již nešlo. A také myslet si, že celou kariéru odehraji v jednom klubu, to je nesmysl. To se může někomu povést jen výjimečně. Z fotbalových důvodů jsem tedy přestoupil do Hradce Králové. Doufám, že zde budu mít větší šanci hrát. V Teplicích to již nešlo.

Měl jsi ještě jiné nabídky?
Něco jsem měl, ale ne tak konkrétní, jako od Hradce. Já už jsem to v předešlém rozhovoru říkal, chtěl jsem jít sem již v létě, ale to se nepovedlo ze strany Teplic. Naštěstí se to povedlo teď v zimě.

Nedávno jsi působil v Sokolově. Jak na druholigové angažmá vzpomínáš?
Do Sokolova jsem odcházel ve dvaceti letech po dvou odehraných zápasech v první lize. Zvolil jsem variantu nižší soutěže, abych hrál. Na angažmá vzpomínám jen v tom nejlepším.

Za Sokolov jsi nastoupil i proti Hradci …
Vzpomínám si velmi dobře na domácí zápas, kdy jsme s Hradcem remizovali 1:1. My jsme dali úvodní gól z penalty po faulu Pavla Krmaše právě na mě (směje se).

S čím do Hradce přicházíš? O co by ses chtěl v černobílém dresu porvat?
Hradec mám zafixovaný jako prvoligový tým, takže budu chtít jednoznačně postoupit zpět. Pak se v lize udržet a hrát ji stabilně. To je můj cíl. A osobně bych chtěl hrát co nejvíc, chci střílet góly a nahrávat na ně.

Jsi v týmu čtrnáct dní. Jak ses zabydlel?
Myslím, že dobrý. Pár kluků jsem již znal. Se začleněním jsem nikdy neměl problém. Jsem spíš otevřenější, takže s adaptováním určitě problém nemám. Nejsem žádný stydlín (směje se).

Nastoupil jsi proti Bohemce a Brnu. S jakými pocity?
V prvním utkání byla Bohemka šikovnější na míči, i když si myslím, že jsme to zvládali dobře. Rozdíl byl ale na hřišti asi vidět. Dostali jsme blbej gól na 1:0 z propadlého míče a na 2:0 jsme se nedomluvili my ve vápně. Tedy domluvili, ale oni zablokovali našeho hráče, který měl být u skórujícího Šmída a já jsem se to snažil hasit. Ve finále to pak vypadalo, že jsem gól zk…… já (směje se). Tak to ale v životě je a z utkání jsem si odnesl smíšené pocity.

A proti Brnu v rámci soustředění?
Tady jsme hráli dozadu dobře. Soupeř si vytvořil snad jen jednu šanci, možná dvě. Je jen škoda, že jsme neproměnili naše tutovky, které jsme měli. Měli jsme možná čtyři, pět… Jednu jsem měl i já sám. Taky nám neuznali gól, který měl podle videozáznamu platit. Pázlík v ofsajdu určitě nestál. Takže si myslím, že zápas jsme odehráli dobře a je jen škoda neproměněných šancí.

Nyní nás čeká zajímavý soupeř, lídr slovenské ligy Spartak Trnava ...
Na utkání se těším a měl bych nastoupit. Soupeř je určitě kvalitní a z mého pohledu půjde o zajímavou konfrontaci.

Jak zvládáš přípravu? A je rozdílná od Teplic, nebo je to podobné?
Vždycky jsou nějaké rozdíly, ale nic velkého bych tam neviděl. Trénuje se všude, maká se všude … Vše je o individuálním přístupu každého jednotlivce.

Jak přijala zprávu, že jdeš na východ Čech, rodina a přítelkyně?
Rodina byla ráda, že konečně změním prostředí a budu mít větší šanci hrát. Po fotbalové stránce byli rádi, i když to mám dnes k nim daleko. Ale voláme si každý den a po dálnici jednou za čas cesta uteče. No a s přítelkyní to nyní řešíme, protože v těchto měsících dodělává školu a rozhodlé to ještě na tuty nemáme. Uvidíme, zda se přestěhuje za mnou do Hradce, nebo to budeme nějak pytlíkovat…

Závěrem ti přejeme, aby ti vše vycházelo podle tvých představ, v sestavě ses zabydlel a pomohl jsi Votrokům opět na výsluní nejvyšší soutěže, kam určitě patří. Děkujeme za rozhovor