Jak s odstupem necelého roku vzpomínáš na své začátky v dospělém fotbalu?
Přechod mezi dospělé byl pro mě docela těžký. První zápasy jsem byl z toho určitě pěkně nervózní, nevěděl jsem, do čeho jdu a co mě čeká. Kluci v kabině mi však pomohli. Dali mně jednoduchou radu: Ničeho se neboj, makej a hraj jako v dorostu! Po prvním zápase jsem se uklidnil a už jsem zhruba věděl, jak vše probíhá.

V kabině ses tedy zabydlel? S kým si tak nejvíc rozumíš?
Samozřejmě blízko mám ke všem. Sedím vedle Sukyho (Súkenník) a Zorviho (Zorvan), takže s nimi jsem nejvíc v kontaktu.

Kdo ti byl v samotném začátku ze spoluhráčů největší oporou?
Asi Martin Nosek, který mi nejvíc radil. Hrajeme stejný post, a i když v té době nenastupoval, hrál jsem po boku Jirky Bederky, byl mi s rady na blízku.

Dnes s tebou již trenér Havlíček počítá do základu, ale na podzim tomu tak zdaleka nebylo …
Když jsem se v létě vrátil z reprezentačního srazu (EURO U19 v Gruzii), měl jsem zdravotní problémy. Přetížená lýtka mě vyřadila zhruba na tři neděle z přípravy, což mi pak chybělo. Nastoupil jsem tak až na posledních 15 minut v domácím derby proti Pardubicím. Pak jsem opět stabilně nastupoval, ale v pátém utkání podzimu jsem se znovu zranil. Měl jsem problém s kolenem a zasáhnul jsem až do posledního zápasu proti Znojmu.

Na svém kontě máš prvoligové a druholigové starty. Na který zápas nejraději vzpomínáš?
Asi na ten na Spartě. Byla tam neskutečná atmosféra a na utkání přišlo necelých deset tisíc fanoušků. Je jen škoda, že se nám nepodařilo uhrát alespoň ten kýžený bod, který by nás v té době ještě zachraňoval. Mohli jsme si to v posledním kole s Bohemkou rozdat o všechno. Ale na „kdyby“ se nehraje.

Letná, to je specifické prostředí. Rozhodí to mladého hráče?
Byl jsem hrozně nervózní na rozcvičce, ale jakmile se písklo, vše ze mě spadlo. Hned jsem se chytnul první, druhou dobrou přihrávkou a vše bylo dobré.

Proti tobě nastoupili reprezentanti, včetně nejlepšího střelce současnosti Davida Lafaty. Ani tohle tě nevykolejilo?
Na vše jsem se připravoval. Věděl jsem, že proti němu, ale i proti Šuralovi, budu na hřišti stát. Během zápasu jsem z toho překvapený pak nebyl. Připravoval jsem se na to celý týden, abych se pod tlak před nimi nedostal.

Studuješ své protihráče před každým zápasem?
Ano, samozřejmě, hlavně ty ofenzivní, proti kterým budu na hřišti stát.

Kolik času z přípravy to zabere?
Moc ne. Vše je ve zkratce a podklady nám dávají trenéři. Já si všímám hlavně útočníků, jakou preferují nohu, jak se na hřišti chovají, zda jsou spíš rychlostní, nebo silové typy a tak podobně.

Vloni jsi byl stálým členem reprezentační devatenáctky. Jak jsi na tom nyní, aktuálně?
Díky zraněním, která jsem měl na podzim, neabsolvoval jsem žádný sraz. Nyní bych ale měl být ve dvacítce, která hraje takovou ligu několika států. Ale abych se přiznal, vůbec to nesleduji a ani nevím, kdo nás nyní čeká. Od EURA jsem na srazu nebyl.

Pojďme k tvým fotbalovým začátkům. K fotbalu tě určitě přivedl taťka …
To sedí (směje se). Ten mě do klubu přivedl v mých pěti letech. Okolo sedmi až osmi let mě dokonce s Michalem Šmardou trénoval. Hodně mi radil a napovídal mi, což jsem byl rád. On sám fotbal dodnes hraje, sice na okresní úrovni za Lokomotivu Hradec, ale hraje! V začátcích mi hodně pomohl nejenom tím, že mě vozil na tréninky a kupoval mi kopačky. Byl mi skutečnou oporou a žil můj fotbalový život se mnou.

Radí ti i dnes?
To je jasné, i když mám svoji hlavu, rady od něj neomrzí. Stále mi vštěpuje, ať se nebojím hrát, i když něco zkazím, ať jsem i nadále aktivní. Jeho rady jsou od srdce a pomůžou.

Na jakého trenéra nejraději vzpomínáš?
Rozhodně na pana Karla Havlíčka. Přišel k našemu týmu v U 16 a od té doby jsem začal pravidelně nastupovat. Před tím mě trenéři moc nestavěli. Pan Havlíček přišel, dal mě z beka na stopera a bylo. Prošel jsem s ním celý dorost a vlastně mě trénuje do teď.

Co tě vedlo k rozhodnutí, zakotvit v obraně? Tvoje výška 180 cm tě na post stopera moc nepředurčuje …
V mládeži jsem nastupoval v záloze i v útoku. Pak mě jeden trenér strčil na kraj obrany, protože neměl lidi. Tam jsem proti Slavii Praha zahrál výborný zápas a od té doby jsem hrál na pravé straně obrany. Zde jsem však jen střídal. Pak přišel pan Havlíček, určil, že budu na stoperu a od té doby to hraju.

Kdo byl tvůj fotbalový vzor?
Mám rád Gerarda Pigué a Carlese Pyola. Hlavně Puyol, on také není moc velký, ale je soubojový a vždy vyhrával hlavičky. Hrál agresivně, četl výborně hru, a to se mi na něm líbilo.

A vysněná soutěž? Je to tedy La liga?
Španělsko, Německo. Tam bych si chtěl jednou zahrát.

Jsi Hradečák, narodil ses zde a bydlíš v Hradci. Je to pro tebe velká zodpovědnost, hájit dres „svého“ města?
Určitě! Stoprocentně! Beru to, že bojuji za Hradec, za město, za klub. Nikde jinde jsem nebyl a je to pro mě srdeční záležitost. Mám zde rodinu a známé, takže je nechci v žádném případě zklamat.

Pociťuješ na sebe tlak, nebo je to spíš příjemné, že to tvoje okolí o tobě ví, poznává tě a fandí ti?
Je to obojí. Nechci známé a fanoušky zklamat svým výkonem a na druhou stranu jsem rád, když na fotbal dorazí a přijdou se na mě podívat.

Poznávají tě lidi v restauraci či v kavárně?
(Směje se) Zatím ne!

A co holky?
(Pokračuje v smíchu) Momentálně žádnou nemám, tak se můžou hlásit a zajímat se.

Jak si od fotbalu nejraději odpočineš?
Asi doma u televize nebo u jiného sportu jako je třeba tenis. Také zajdu do bazénu, či v létě na kolo. Tenis hraju s kluky z kabiny.

Kde nejraději trávíš dovolené a jaká je tvoje vysněná destinace, kam bys rád zavítal?
Jsem rád u moře. Jako kluk jsem jezdil s rodiči do Chorvatska. Rád bych se podíval do Ameriky na Floridu.

Hradec Králové je ráj pro cyklisty. Jsi jízdním kolem také trochu postižený, jako správný Hradečák, nebo všude raději dojedeš autem?
Jak jsem zmínil, vyjedu si rád s rodinou, s malou ségrou na výlet do lesů na Novém Hradci. V zimě však preferuji auto.

Kdybys doporučil nějakou oblíbenou trasu na kolo?
Jezdím po Hradečnici okolo Lesního hřbitova na Výskyt a tam okolo. Dáme se limču, drobné občerstvení a zpět. Mám rád přírodu.

A co kultura?
Kino a jinak asi nic. Divadlo mě neláká.

Jaký film jsi v poslední době viděl a doporučil bys ho?
Teď jsem dlouho v kině nebyl, ale nyní se chystám na Tomb Raider. Na to se těším.

Máš nějakého oblíbeného herce, zpěváka, film na který se můžeš dívat do nekonečna?
Herec určitě Jim Carrey. Jeho komedie mě hrozně baví a nasměju se u toho. Ze seriálů mám oblíbený Okresní přebor a z filmů Já, mé druhé já a Irena. V tom právě hraje Carrey.

Vraťme se zpět k fotbalu a k aktuální jarní sezóně. Ta začala vítězstvím (2:1) nad Dynamem České Budějovice velmi dobře …
Do utkání jsem nastoupil s Martinem Noskem. Dali jsme úvodní gól, ale pak jsme nesmyslně zalezli a nebyli vůbec na míči. Budějovice nás přehrávali. Vyrovnali podařenou střelou zpoza vápna a my jsme šťastně z poslední standardky dali gól a zvítězili. Pro nás to byly na začátku jara velmi důležité body.

Pak následovalo vyřazení z MOL CUPu Zlínem …
Na Zlín jsme si věřili. Oni nemají ideální období, ale my toho nevyužili. První poločas byl vyrovnaný s jednou šancí na obou stranách. V druhém poločase padnul hned zkraje gól, my to otevřeli a oni ke konci potvrdili z brejku. Sice jsme měli šance, ale ty jsme my nedali.

Na Žižkově jsme na domácí nestačili a po ne dobrém výkonu jsme z Prahy odjeli s porážkou 0:2. Na poslední minuty proti nám naskočil i tvůj bývalý spoluhráč z dorostu, který je ve Viktorce na hostování, Michal Trávníček. Rozebírali jste nějak spolu utkání?
K tomu jsme se nedostali. Akorát jsme chvíli kecali před zápasem. Na Žižkově jsme odehráli špatný zápas a nepovedl se nám. Hráli jsme strašně složitě. Zápas rozhodla penalta, kterou Oťas (Ottmar) chytil, ale my jsme ji nedobíhali. Soupeř z dorážky skóroval. V druhém poločase jsme nezvládli naší standardku a soupeř se prosadil po brejku.

A zápas, derby s Pardubicemi?
Šli jsme do utkání s tím, že chceme odčinit porážku ze Žižkova. Hráli jsme jednoduše od zadu a důležité bylo, že se nám podařilo vstřelit první gól, který nás uklidnil. V druhém poločase jsme se snažili přidat druhý gól, což se nám nepodařilo. Jsme rádi, že jsme si z Pardubic odvezli 3 body.

Poslední utkání s Třincem, to byla přehlídka gólů a dobrého fotbalu …
Věřil jsem v dobrý vstup do utkání, což se nám povedlo. Na začátku jsme vstřelili dva rychlé gól a tak trochu jsme se uklidnili. Nerozhodil nás ani inkasovaný gól v závěru poločasu. Na něj jsme reagovali proměněnou penaltou a dalšími dvěma góly. Utkání jsme tak v poklidu dohráli.

Jaký máte cíl pro zbytek sezóny?
Vyhrát co nejvíce zápasů, soustředit se duel od duelu, abychom ho vždy zvládli. Pak si můžeme říkat dlouhodobější plány. Nyní máme před sebou Vlašim, takže zvládnout toto utkání.

Děkuji za rozhovor a ať se ti v černobílém dresu daří.